Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1727/2021

26 Cdo 1727/2021-136

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobce D. M., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Annou Márovou, LL.M., advokátkou se sídlem v Praze 2, Myslíkova 1998/30, proti žalované Z. Č., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Petrem Řehákem, advokátem se sídlem v Praze 3, Domažlická 1256/1, o 72.961 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. ledna 2021, č. j. -102, takto:

Odůvodnění:

Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 20. 1. 2021, č. j. -102, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 (soud prvního stupně) ze dne 3. 6. 2020, č. j. -79, jímž uložil žalované zaplatit žalobci 72.961 Kč s tam specifikovanými úroky z prodlení a náklady řízení ve výši 37.807,30 Kč; současně jí uložil zaplatit náklady odvolacího řízení ve výši 5.227,20 Kč.

Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “).

Dovolatelka namítá, že v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu vycházely soudy nesprávně z důkazu (písemného prohlášení svědka H.) navrženého žalobcem až po uplynutí lhůty stanovené soudem k doplnění tvrzení a důkazů ohledně aktivní věcné legitimace, tj. až poté, co již bylo řízení koncentrováno, a dále že s ohledem na změnu skutkových tvrzení ze strany žalobce mělo být rozhodnuto o změně žaloby.

Tím však nevymezila žádnou otázku procesního práva, na níž by napadené rozhodnutí z hlediska právního posouzení věci záviselo a při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od judikatury dovolacího soudu, ale vytýká mu jen, že řízení zatížil vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K vadám řízení přitom může dovolací soud přihlédnout pouze, je-li dovolání přípustné ( -238a ), samy o sobě – i kdyby byly dány (a o takový případ se v této věci ostatně nejednalo) – přípustnost dovolání nezakládají.

Pro úplnost lze dodat, že řízení namítanými vadami netrpí. Namítá-li žalovaná, že návrh na provedení důkazu písemným prohlášením svědka H. učinil žalobce až po uplynutí lhůty stanovené soudem k doplnění tvrzení a důkazů ve smyslu a 3 , a proto k tomuto důkazu již s ohledem na koncentraci řízení nemělo být přihlíženo (k tomu srovnej např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 98/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), přehlíží, že soudy svůj závěr o aktivní legitimaci žalobce nezaložily toliko na tomto důkazu, ale vycházely rovněž z výpovědi svědka H. (v níž potvrdil, že s převodem domu došlo i k postoupení pohledávek), přičemž tento důkaz byl navržen včas. I kdyby tedy byl důkaz písemným prohlášením navržen po koncentraci řízení, jeho provedení nijak neovlivnilo skutkový závěr soudu.

Neobstojí ani námitka, že soud měl rozhodnout o (ne)připuštění změny žaloby. Žalobce totiž od počátku opíral svoji aktivní legitimaci o skutečnost, že dům (v němž se nacházel byt, jehož nájemkyní je žalovaná) nabyl darem spolu se závazky a pohledávkami předchozího vlastníka (viz žaloba č. l. 2 spisu) a v tomto směru svá tvrzení nezměnil, pouze upřesnil, že se tak stalo v důsledku uzavření smlouvy o postoupení pohledávek. Nejednalo se tedy o změnu žaloby, o níž by bylo zapotřebí rozhodnout ve smyslu

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 9. 9. 2021

JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu