Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 67/2020-54

XY29 -54

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Rostislava Krhuta v právní věci žalobce V. K., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Richardem Třeštíkem, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova 1120/43, PSČ 400 01, proti žalované G. K., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Ivou Dvořákovou, LL.M., advokátkou, se sídlem v Teplicích, Baarova 1594/16, PSČ 415 01, o určení pravosti pohledávky po dobu, po kterou trvalo insolvenční řízení, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 74 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci žalobce, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. ledna 2020, č. j.74 ICm XY, 104 VSPH XY (), takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

2. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

3. Odvolací soud především přitakal insolvenčnímu soudu v závěru, že pohledávka přihlášená žalovanou do insolvenčního řízení vedeného na majetek žalobce, je pohledávkou vykonatelnou, neboť byla žalované přiznána pravomocným a vykonatelným platebním rozkazem Okresního soudu v Teplicích ze dne 27. března 2012, č. j. -34 (odpor, který žalobce podal proti platebním rozkazu, okresní soud odmítl pro opožděnost). Správným shledal rovněž závěr, podle něhož je v takovém případě namístě vyjít z ustanovení , o úpadku a způsobech jeho řešení (), které stanoví, že jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky (přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu) lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; žádné takové skutečnosti však žalobce v popěrném úkonu netvrdil.

4. K výhradám žalobce, podle nichž pohledávka žalované není zajištěna zástavním právem k nemovitostem ve vlastnictví dlužníka, odvolací soud (na rozdíl od insolvenčního soudu, který se uvedenou námitkou věcně zabýval) uzavřel, že žalobce popřel jen pravost žalovanou přihlášené pohledávky, nikoli též její pořadí, když v popěrném úkonu nenamítal, že by pohledávka žalované neměla být zajištěna majetkem dlužníka. K později vzneseným výhradám žalobce k pořadí přihlášené pohledávky proto nelze přihlížet. Pouze pro úplnost odvolací soud doplnil, že v posuzovaném případě zástavní právo k zajištění předmětné pohledávky žalované „bylo platně zřízeno“, přičemž žalobce netvrdil, že „by zástavní právo zákonem předvídaným způsobem zaniklo“.

5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále též jen „“).

6. Učinil tak proto, že dovolatel mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu (podle jiného ustanovení dovolání v dané věci být přípustné nemůže).

7. Dovolatel soustřeďuje dovolací argumentaci výlučně k řešení otázky, zda pohledávka, kterou žalovaná přihlásila v insolvenčním řízení, byla zajištěna zástavním právem k nemovitostem ve vlastnictví žalobce. Potud ovšem dovolatel přehlíží, že odvolací soud (na rozdíl od insolvenčního soudu) uzavřel, že žalobce popřel pouze pravost žalovanou přihlášené pohledávky, její pořadí naopak účinně popřeno nebylo. Správnost tohoto právního závěru odvolacího soudu dovolatel nijak nezpochybnil (dovolání se proti tomuto závěru argumentačně žádným způsobem nevymezuje).

8. Nejvyšší soud přitom ve své rozhodovací činnosti opakovaně vysvětlil, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede samostatně k výsledku dosaženému rozhodnutím odvolacího soudu, není dovolání ve smyslu ustanovení přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení věty první a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek nemůže za tohoto stavu ovlivnit výsledek řízení a dovolání je tak nepřípustné jako celek. Srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v poměrech ve znění účinném od 1. ledna 2013 např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2020, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 101/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

9. Lze tudíž uzavřít, že v poměrech dané věci připustit dovolání pro odpověď na otázku položenou dovolatelem smysl nemá, když případná odpověď není způsobilá nikterak zvrátit dovolatelem nezpochybněný úsudek odvolacího soudu, že pořadí přihlášené pohledávky vůbec popřeno nebylo.

10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

11. Nejvyšší soud nepřehlédl, že insolvenční řízení na majetek dlužníka v mezidobí pravomocně skončilo (usnesením ze dne 29. ledna 2021, č. j. , jímž vzal insolvenční soud na vědomí splnění oddlužení). V souladu s , o úpadku a způsobech jeho řešení (), se tak od skončení insolvenčního řízení považuje předmětný spor za spor o určení pravosti pohledávky pro dobu, po kterou trvalo insolvenční řízení, což se rovněž promítlo v označení předmětu řízení v záhlaví tohoto usnesení.

12. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozsudku je pro dovolací řízení rozhodný v aktuálním znění (srov. článek II bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 8. 2021

JUDr. Jiří Zavázal

předseda senátu