Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1849/2021

33 Cdo 1849/2021-345

USNESENÍ

Z. N.,

M. D.

, bytem XY, o zaplacení 60.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 3. prosince 2020, č. j. -306, ve znění opravného usnesení ze dne 25. února 2021, č. j. -318, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Olomouci (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 6. března 2020, č. j. -214, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku 35.095,86 Kč se smluvním úrokem ve výši 2 % ročně z částky 35.095,86 Kč od 14. 8. 2017 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 35.095,86 Kč od 21. 6. 2018 do zaplacení (výrok I.); v části, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 60.000 Kč se smluvním úrokem ve výši 2 % ročně z částky 60.000 Kč od 14. 8. 2017 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 60.000 Kč od 21. 6. 2018 do zaplacení, žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III).

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (odvolací soud) rozsudkem ze dne 3. prosince 2020, č. j. -306, ve spojení s opravným usnesením ze dne 25. února 2021, č. j. -318, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I. o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni 32.929,44 Kč se smluvním úrokem ve výši 2 % ročně z této částky od 14. 8. 2017 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 21. 6. 2018 do zaplacení a ve výroku II; v části výroku I ukládající žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 2.166,42 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že v této části žalobu zamítl; současně odvolací soud rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů.

Proti rozsudku, jímž odvolací soud rozhodl o věci samé, podala žalobkyně dovolání, které není podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II bod 2 ; dále jen „ “), přípustné.

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Podle věty první lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Žalobkyně sice v dovolání odvolacímu soudu vytýká, že se v otázce důkazního břemene odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1997, sp. zn. , a ze dne 17. 7. 2012, sp. zn. , nebo usnesení ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. ), její námitky však ve skutečnosti směřují výlučně proti správnosti skutkového závěru odvolacího soudu, že žalovaný v řízení prokázal, že žalobkyni na postupně poskytnuté půjčky (mimo jiné) uhradil třikrát 20.000 Kč. Žalobkyně podrobně hodnotí doklady, kterými žalovaný podle názoru odvolacího soudu prokázal vrácení 60.000 Kč, označuje je za důkazy nepřímé, k nimž podle ní nemělo být v případě pochybností a při porovnání s provedenými přímými důkazy přihlíženo. Oproti odvolacímu soudu tudíž prosazuje, že žalovaný v řízení neprokázal, že jí 60.000 Kč vrátil, podpořil-li své obranné tvrzení pouze nepřímými důkazy („neunesl důkazní břemeno“). Protože „na základě důkazů předložených žalovaným nelze učinit jednoznačný závěr o pravdivosti jeho tvrzení“, neměl odvolací soud - ve smyslu tezí obsažených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. , - žalovanému uvěřit. Svou argumentaci dovolatelka podpořila rovněž odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. .

Z uvedeného je zřejmé, že v dovolání ve skutečnosti nebyl uplatněn způsobilý dovolací důvod, jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ), neboť žalobkyně odvolacímu soudu pouze vytýká, že nesprávně - ať již z hlediska závažnosti či věrohodnosti - hodnotil v řízení provedené důkazy (doklady o vložení finančních prostředků na účet žalobkyně) a že na jejich základě dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění, že žalovaný splatil o 60.000 Kč více, než tvrdí žalobkyně. Pomíjí přitom, že způsob ani výsledek hodnocení důkazů soudem promítající se do skutkových zjištění, z nichž soudy při rozhodování vycházely, nelze regulérně zpochybnit dovolacím důvodem podle Je na zvážení soudu (viz zásada volného hodnocení důkazů - ), kterému důkaznímu prostředku přizná větší vypovídací schopnost i věrohodnost (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. , a ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. ). O výjimečný případ extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými (a potažmo právními) závěry, tedy o pochybení v procesu hodnocení důkazů, které by zakládalo oprávněnost námitky porušení zaručených základních práv a svobod (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. ) v posuzované věci nejde.

Přestože žalobkyně v dovolání výslovně uvedla, že jím brojí proti „výrokům I. a II.“ napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, žádné konkrétní výhrady proti části výroku I., jíž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 32.929,44 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím, ani proti výroku II. v dovolání neuplatnila. Nadto proti té části rozhodnutí, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně přisuzující žalobkyni 32.929,44 Kč se specifikovaným příslušenstvím, není dovolání subjektivně přípustné, neboť se nejedná o výrok, jehož změna by byla „ve prospěch“ žalobkyně.

Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být v posuzovaném případě odůvodněn ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 8. 2021

JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu