Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Nd 339/2021

30 Nd 339/2021

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Davida Vláčila a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobců 1)J. N., narozeného XY, bytem XY, 2) R. N., narozené XY, bytem XY, a 3)P. N., narozeného XY, bytem XY, všech zastoupených Mgr. Romanem Klimusem, advokátem se sídlem v Brně, Vídeňská 188/119d, proti žalované Bonfort Fortune AG, evidenční číslo CHE-107.083.097, se sídlem v Siebnenu, Bahnhofstrasse 55a, Švýcarská konfederace, o určení místní příslušnosti soudu podle k projednání návrhu na zaplacení částky 1 906 088 Euro s příslušenstvím, takto:

Odůvodnění:

Nejvyššímu soudu byla dne 19. 7. 2021 doručena žaloba žalobců směřující proti žalované právnické osobě se sídlem ve Švýcarské konfederaci o zaplacení částky 1 906 088 Euro s příslušenstvím spojená se žádostí o určení místně příslušného soudu pro rozhodnutí ve věci samé podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Z předložených listin vyplývá, že žalobci a žalovaná uzavřeli dne 8. 9. 2020 dohodu o přistoupení k dluhu, kdy žalovaná měla – mimo jiné – přistoupit k dluhům třetí osoby, společnosti Venture Invest Inc., která se žalobci postupně uzavřela vícero smluv o (vý)půjčce. V čl. III. dohody o přistoupení k dluhu bylo účastníky sjednáno, že spory ze smlouvy vzniklé budou řešit soudy České republiky, místní příslušnost konkrétního soudu však nebyla sjednána.

Podle , jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

Podle ustanovení je k řízení příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak.

Podle ustanovení je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje.

Podle ustanovení , proti tomu, kdo nemá jiný příslušný soud v České republice, je možno uplatnit majetková práva u soudu, v jehož obvodu má majetek.

Ve věci se jedná o spor s mezinárodním prvkem, neboť žalovaná je právnickou osobou se sídlem ve Švýcarské konfederaci. Strany si v čl. III dohody o přistoupení k dluhu sjednaly, že „Spory vzniklé z tohoto právního úkonu nebo v souvislosti s ním budou řešeny příslušnými soudy České republiky“. Místní příslušnost konkrétního soudu nebyla sjednána.

Nejvyšší soud se s ohledem na podmínky pro určení místně příslušného soudu v zabýval na prvním místě otázkou, zda mají české soudy pravomoc (mezinárodní příslušnost) o návrhu žalobců vůbec rozhodnout (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Pro posouzení mezinárodní příslušnosti (pravomoci) tuzemských soudů je určující Úmluva o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, publikovaná v Úředním věstníku Evropské unie L 339/1 dne 21. 12. 2007 pod číslem 2007/712/ES (dále jen „Luganská úmluva II“), která byla ratifikována Evropskou unií a představuje součást přímo aplikovatelného unijního práva. Z hlediska časové působnosti se Luganská úmluva II dle vztahuje na řízení zahájená a na y vyhotovené nebo registrované jako veřejné y po vstupu této úmluvy v platnost ve státě původu, a je-li žádáno o uznání nebo výkon rozhodnutí nebo veřejných listin, také v dožádaném státě, přičemž v souladu s je Luganská úmluva II ve státech Evropské unie účinná od 1. 1. 2010, ve Švýcarsku pak od 1. 1. 2011.

Podle čl. 1 odst. 1 protokolu č. 2 o jednotném výkladu úmluvy a o Stálém výboru bere každý soud používající a vykládající úmluvu řádný ohled na zásady stanovené jakýmkoli významným rozhodnutím vydaným soudy států vázaných úmluvou a Soudním dvorem Evropských společenství k dotčenému/dotčeným ustanovení/m nebo jakémukoli podobnému/jakýmkoliv podobným ustanovení/m Luganské úmluvy z roku 1988 a aktů uvedených v čl. 64 odst. 1 úmluvy.

Luganská úmluva II se podle svého čl. 1 odst. 1 vztahuje na občanské a obchodní věci bez ohledu na druh soudu, což je podmínka, kterou nyní projednávaný návrh žalobců splňuje a splňuje současně i podmínky časové působnosti Luganské úmluvy II, jak jsou výše uvedeny. Z hlediska osobní a teritoriální působnosti Luganské úmluvy II je rozhodné jen to, že návrh byl podán k soudu smluvního státu. Z toho plyne, že pravomoc (mezinárodní příslušnost) soudů České republiky k rozhodnutí o návrhu žalobců je třeba posoudit právě a jen podle Luganské úmluvy II.

Podle čl. 23 odst. 1 Luganské úmluvy II platí, že dohodnou-li se strany, z nichž alespoň jedna má bydliště na území státu vázaného touto úmluvou, že v již vzniklém nebo budoucím sporu z určitého právního vztahu má příslušnost soud nebo soudy některého státu vázaného úmluvou, je příslušný soud nebo soudy tohoto státu. Pokud se strany nedohodnou jinak, je tato příslušnost výlučná.

Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 9. 11. 2000, ve věci C-387/98, Coreck Maritime GmbH proti Handelsveem BV a dalším, vyplývá, že výslovné stanovení konkrétního příslušného soudu není potřeba, je nicméně nutné, aby se strany shodly s dostatečnou přesností na samotné dohodě o volbě soudu a na objektivních faktorech, na základě kterých má být konkrétní prorogovaný soud určen (srov. MAGNUS, U., MANKOWSKI, P. a kol. Brussels Ibis Regulation. Kolín nad Rýnem: Verlag Dr. Otto Schmidt, 2016, s. 21), uvedenému judikatornímu požadavku prorogační doložka účastníků vtělená do smlouvy, z níž je žalováno, vyhovuje.

Jestliže si strany písemně sjednaly mezinárodní příslušnost soudů České republiky pro spory plynoucí z Dohody o přistoupení k dluhu, pak tím uzavřely ve vztahu k soudním řízením dohodu o prorogaci ve smyslu čl. 23 odst. 1 Luganské úmluvy II. Místní příslušnost soudu však nebyla sjednána a z uvedeného ustanovení Luganské úmluvy II se nikterak nepodává. Z předložených listin ani z tvrzení žalobců přitom nevyplývá, že by žalovaná měla v České republice nějaký majetek nebo obecný soud.

Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že jsou naplněny zákonné předpoklady pro určení místně příslušného soudu podle , neboť věc patří do pravomoci (mezinárodní příslušnosti) soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti nelze zjistit. Nejvyšší soud proto určil, že žalobu projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 4, v jehož obvodu bydlí žalobkyně 2). Nejvyšší soud vzal současně na zřetel, že dohoda, z níž je žalováno, byla uzavřena v hlavním městě Praze a soud tímto rozhodnutím určený je z hlediska svého sídla dobře dostupný pro všechny účastníky řízení (jejich zástupce).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 8. 2021

JUDr. Pavel Simon předseda senátu