Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1754/2021

30 Cdo 1754/2021-832

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Tomáše Pirka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce M. B., nar. XY, se sídlem XY, zastoupeného Mgr. Martinem Slimákem,advokátem se sídlem v Praze 1, Lazarská 1719/5, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2021, č. j. -802, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) svým rozsudkem ze dne 7. 10. 2020, č. j. -728, zamítl žalobu o zaplacení částky 24 761 598 Kč, částky 32 086 740 Kč a částky 25 000 000 Kč (výrok I) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 2 400 Kč (výrok II).

K odvolání žalobce Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé I, pokud jím bylo rozhodnuto o částce 25 000 000 Kč, změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 50 000 Kč, jinak jej v tomto výroku potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu), dále uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 1 800 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a současně rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 600 Kč (výrok III rozhodnutí odvolacího soudu).

Takto bylo rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobce domáhal náhrady škody a nemajetkové újmy vzniklé mu v důsledku nezákonného trestního stíhání.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II odst. 2 a čl. XII ), dále jen „ “, odmítl.

Při řešení právní otázky existence odpovědnostního titulu v období před zahájením trestního stíhání a současně nedostatku příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a zahájením trestního stíhání a škodou představovanou ušlým výdělkem, tedy argumentací žalobce, že na trestní stíhání mělo být v jeho případě pohlíženo jako na jeden celek již od zahájení přípravné fáze, se ve smyslu odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího, neboť odvolací soud postupoval ve smyslu závěrů učiněných v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. , nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. . Uvedené závěry o neexistenci odpovědnostního titulu před samotným zahájením trestního stíhání platí i na žalobcem namítané nesprávné posouzení otázky ušlého výdělku do budoucna. Jeho polemika se způsobem stanovení výše škody nemůže založit přípustnost dovolání, jestliže obstál primární důvod zamítnutí žaloby spočívající v nedostatku příčinné souvislosti.

Nejvyšší soud nevyhověl požadavku žalobce, aby uvedenou otázky vyřešil jinak, neboť neshledal žádný důvod se od své dosavadní judikatury odchýlit. Argumentace obsažená v dovolání, že v žalobcově případě je třeba zohlednit fakt, že se jedná o pracovní poměr člena představenstva banky, nemá potenciál vést k tomu, aby daná otázka byla (postupem podle , o soudech a soudcích, tedy cestou velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu) posouzena jinak.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. 9. 2021

Mgr. Vít Bičák předseda senátu