Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 1722/2021

24 Cdo 1722/2021-223

USNESENÍ

V. Č.

1) M. Č.

, narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Jelínkem, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, Záborská č. 966/5, a

2) E. Z.,

narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Michalem Hráským, advokátem se sídlem v Praze 5, Ostrovského č. 911/30, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. , o dovolání E. Z., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. ledna 2021, č. j. -195, usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 1. března 2017, č. j. -132, a usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 24. září 2008, č. j. -16, takto:

I. Dovolání E. Z., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. ledna 2021, č. j. -195,

se odmítá

; jinak

se

řízení o dovolání E. Z.,

zastavuje

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 7.1.2021, č.j. -195, potvrdil usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 3.11.2020, č.j. -168, kterým bylo zastaveno odvolací řízení dle , o soudních poplatcích, v platném znění. V odůvodnění usnesení odvolací soud shrnul dosavadní průběh řízení a konstatoval, že „napadené usnesení soudu prvního stupně ze dne 3.11.2020, č.j. -168, je věcně správné“, a dodal, že již při podání odvolání v únoru 2018 si musela být E. Z., vědoma z toho vyplývající povinnosti zaplatit soudní poplatek z odvolání, že „lhůta k zaplacení soudního poplatku z odvolání jí skončila (na základě usnesení soudu prvního stupně ze dne 17.8.2020, č.j. -158) dnem 8.9.2020 (po více než 30 měsících)“ a že tedy E. Z., „měla dostatek času – i s přihlédnutím ke stavu pandemie v roce 2020 – k zajištění všeho potřebného pro zaplacení soudního poplatku z odvolání“.

E. Z., podala dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7.1.2021, č.j. -195, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 1.3.2017, č.j. -132, kterým okresní soud určil obvyklou cenu dodatečně zjištěného majetku zůstavitelky, výši zůstavitelčiných dluhů a čistou hodnotu dědictví (výrok I.), potvrdil, že veškerý dodatečně zjištěný majetek nabývají dle dědických podílů ze zákona pozůstalý syn M. Č. a pozůstalá dcera E. Z. (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.). V dovolání namítala, že „byla porušena zásada objektivní pravdy“, že „druhý dědic, její bratr, byl neodůvodněně ve věci zvýhodněn“, že neměla možnost řádným způsobem prokázat svá tvrzení, že se soudy nezabývaly jejími námitkami, které v dědickém řízení uváděla, že soudy „odůvodnily svá rozhodnutí způsobem, který neodpovídá dané situaci“, a že „opravenou darovací smlouvu zůstavitelka nepodepsala a její syn M. Č. se tak nemohl platně stát vlastníkem darovaných 2/6 předmětných nemovitostí“. Navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil „usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 1.3.2017, sp. zn. , ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 7.1.2021, č.j. -195“, a „usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 24.9.2008, sp. zn. “, kterým okresní soud původně (před podáním žádosti o dodatečné projednání dědictví) řízení zastavil (výrok I.), majetek nepatrné hodnoty zůstavitelkou zanechaný vydal vypraviteli pohřbu M. Č. (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III. a IV.), a věc vrátil k dalšímu řízení.

M. Č. ve vyjádření k dovolání uvedl, že „jej shledává zcela bezdůvodným s přihlédnutím k tomu, že směřuje proti rozhodnutí krajského soudu, kterým bylo řízení zastaveno v důsledku neuhrazení soudního poplatku“, že dovolatelka „byla k úhradě soudního poplatku za odvolání vyzvána dvakrát a vždy byla poučena o následcích neuhrazení tohoto poplatku“ a že má za to, že „veškerá dědická řízení proběhla v souladu se zákonem a stejně tak byl rozdělen i veškerý majetek po zůstavitelce“.

Nejvyšší soud České republiky řízení o dovolání E. Z., proti usnesením okresního soudu podle ustanovení a věty první , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), zastavil z důvodu nedostatku funkční příslušnosti dovolacího soudu, neboť směřuje proti rozhodnutím soudu prvního stupně, která dovoláním úspěšně napadnout nelze (srov. např. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.9.2003, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47, ročník 2006). Dále se již proto zabýval pouze dovoláním E. Z., podaným proti rozhodnutí odvolacího soudu.

Podle , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( věta první ).

Dovolání E. Z., směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu pak neobsahuje způsobilé vymezení, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu Dovolatelka totiž nespecifikovala žádnou konkrétní otázku hmotného nebo procesního práva ve smyslu (viz výše), ani z celého dovolání není patrno, o jakou otázku by mělo jít.

Přitom požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.8.2013, sp. zn. , publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 116, ročník 2014; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.9.2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.11.2013, sp. zn. ).

K dalším námitkám dovolatelky týkajícím se především možnosti prokazování svých tvrzení v dědickém řízení a zpochybnění platnosti podpisu zůstavitelky na (opravené) darovací smlouvě ze dne 9.11.2006 dovolací soud přihlédnout nemohl z důvodu, že na jejich posouzení napadené rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá, když odvolací soud rozhodoval o povinnosti zaplatit soudní poplatek z odvolání a o následcích neuhrazení tohoto poplatku.

Není-li dovolání E. Z., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. 1.2021, č.j. -195, přípustné, Nejvyšší soud České republiky jej podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 8. 2021

JUDr. Roman Fiala předseda senátu