Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tvo 16/2021

11 Tvo 16/2021-2581

USNESENÍ

M. S.,

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu

se stížnost obviněného M. S.

zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

1. Dne 26. 6. 2020 byla u Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „soud prvního stupně“) podána státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, č. j. 1 KVZ 93/2019-321, obžaloba na obviněného M. S., a to pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku.

2. Obviněný M. S. (dále jen „obviněný“) byl následně rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 28. 4. 2021, č. j. -2541, uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl obviněnému podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci vztahující se na věci v rozsudku konkretizované. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal jednak státní zástupce (učinil tak přitom v neprospěch obviněného do výroku o trestu), jednak obviněný prostřednictvím svého obhájce odvolání (učinil tak do výroku o vině i do výroku o trestu). O těchto řádných opravných prostředcích dosud nebylo Vrchním soudem v Praze (dále jen „vrchní soud“) rozhodnuto, když veřejné zasedání k jejich projednání prozatím nebylo nařízeno.

3. Protože podle § 72 odst. 4 tr. řádu platí, že jestliže tříměsíční lhůta pro rozhodnutí soudu o dalším trvání vazby skončí v průběhu řízení o opravném prostředku před nadřízeným soudem, je k rozhodnutí o ponechání obviněného ve vazbě nebo o jeho propuštění z vazby příslušný tento nadřízený soud, byl k rozhodování o dalším trvání vazby obžalovaného nově příslušný vrchní soud.

4. Vrchní soud v rámci odvolacího řízení tedy rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 7. 2021 usnesením č. j. -2566 tak, že podle § 72 odst. 1, 3 tr. řádu se obviněný M. S. ponechává ve vazbě, neboť důvody vazby uvedené v § 67 písm. c) tr. řádu nadále trvají.

5. Proti citovanému usnesení podal obviněný M. S. prostřednictvím svého obhájce včas (dne 26. 7. 2021) stížnost, kterou nijak blíže neodůvodnil, a ani v ní neuvedl konkrétní návrh na rozhodnutí přezkumného orgánu. Jak Nejvyšší soud dotazem u vrchního soudu zjistil, neučinil tak ani dodatečně, neboť u vrchního soudu žádné doplnění odůvodnění stížnosti nepodal; takové podání neučinil do dnešního dne ani u Nejvyššího soudu.

6. Vyjma stížností napadeného usnesení vrchního soudu ze dne 21. 7. 2021, č. j. -2566, bylo o vazbě obviněného v dané trestní věci naposledy pravomocně rozhodnuto usnesením soudu prvního stupně ze dne 28. 4. 2021, č. j. -2555, jež nabylo právní moci dne 4. 5. 2021, a kterým bylo podle § 72 odst. 1, 3 tr. řádu rozhodnuto o ponechání obviněného ve vazbě z důvodu § 67 písm. c) tr. řádu.

7. Ve vztahu k existenci vazebního důvodu uvedeného v § 67 písm. c) tr. řádu vrchní soud poukázal především na charakter trestné činnosti, pro niž je obviněný stíhán, jakož i jeho osobní poměry a dosavadní způsob života, kdy tento je dlouhodobým uživatelem a rovněž výrobcem (a též distributorem) návykových látek, zejména pervitinu a heroinu. Připomenul také skutečnost, že obviněný byl v minulosti pětkrát odsouzen, z toho již třikrát pro drogovou trestnou činnost. Současně se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, pokud tento neuvěřil tvrzení obviněného, že se k předchozímu způsobu života nechce vracet, a to s poukazem na to, že obviněný, ačkoliv byl opakovaně soudně trestán a byl i ve výkonu trestu odnětí svobody, se vždy vrátil zpět do drogového prostředí, kde je velmi dobře adaptován. Zdůraznil přitom, že osobnost obviněného je již pevně zformovaná a nelze očekávat výrazné změny, kdy navíc by se opět vracel do prostředí uživatelů drog, mezi něž patří i jeho družka a známí. Na podkladě výše uvedených skutečností vrchní soud dovodil, že existuje vysoká míra pravděpodobnosti, že v případě propuštění obviněného na svobodu by se tento zachoval způsobem předpokládaným ustanovením § 67 písm. c) tr. řádu. Vrchní soud též s ohledem na okolnosti spáchání trestné činnosti a osobu obviněného vyslovil závěr, že vazbu nelze nahradit ani některým z alternativních institutů upravených trestním řádem. Konečně uvedl, že s ohledem na společenskou škodlivost předmětné trestné činnosti, její charakter i provázanost na další osoby, doba trvání vazby v dané trestní věci není nepřiměřeně dlouhá, když v dosavadním řízení nedošlo ani k neodůvodněným průtahům, a současně vzhledem k charakteru trestné činnosti a osobě obviněného by v případě jeho propuštění na svobodu bylo zmařeno či podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání.

8. Nejvyšší soud jako přezkumný orgán nejprve posoudil, zda zákon podání stížnosti v tomto případě připouští, zda byla podána řádně, včas a oprávněnou osobou, načež zjistil, že zákonné podmínky pro přezkoumání napadeného usnesení odvolacího soudu jsou v tomto směru splněny. Následně proto v souladu s revizním principem aktivně prověřil napadené usnesení podle § 147 odst. 1 tr. řádu, tedy přezkoumal jeho správnost, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost obviněného není důvodná.

9. Jde-li o průběh řízení předcházejícího vydání napadeného usnesení, může Nejvyšší soud s ohledem na obsah předloženého trestního spisu (srov. bod 4. a 5. shora) konstatovat, že v trestní věci obviněného byla dodržena jak ustanovení upravující periodický přezkum dalšího trvání vazby (§ 72 odst. 1 a 3 tr. řádu), tak i ustanovení o nejdelší přípustné době trvání vazby [§ 72a odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu ve spojení s § 72b tr. řádu].

10. Nejvyšší soud též nezjistil v projednávané trestní věci žádné průtahy, které by měly negativní vliv na délku trvání vazby, a to včetně postupu vrchního soudu, kterému byla předmětná trestní věc předložena k rozhodnutí dne 20. 5. 2021 (č. l. 2562). Dne 21. 7. 2021 rozhodl vrchní soud v neveřejném zasedání o ponechání obžalovaného ve vazbě a následně byla daná trestní věc dne 30. 7. 2021 předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o stížnosti obviněného proti shora označenému usnesení. Konkrétní délku trvání vazby u obviněného v řízení před soudem (1 rok a necelé dva měsíce) přitom není možné s ohledem na charakter trestné činnosti, z jejíhož spáchání je tento důvodně podezřelý, považovat za nepřiměřeně dlouhou.

11. Vrchní soud taktéž nepochybil, pokud o dalším trvání vazby obviněného rozhodl ve smyslu § 72 odst. 1, 3 tr. řádu v neveřejném zasedání, a to s ohledem na předchozí písemné vyjádření obviněného, který uvedl, že nežádá být slyšen k důvodům vazby a současně nežádá být ani eskortován k vazebnímu zasedání před vrchním soudem (srov. č. l. 2563).

12. Podle § 67 tr. řádu platí, že obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil [písm. c)] a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný, a s ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením, zejména uložením některého z předběžných opatření.

13. Nejvyšší soud se po prostudování příslušného spisového materiálu s výše uvedenými závěry vrchního soudu plně ztotožnil, neboť důvody vedoucí k rozhodnutí o ponechání obviněného ve vazbě s tím, že na straně jeho osoby i nadále trvají důvody vazby předstižné, tento soud přesvědčivě a logicky správně vymezil, přičemž srozumitelně objasnil, které skutečnosti jej k jeho závěrům vedly. Rovněž obsah odůvodnění napadeného usnesení zcela odpovídá požadavkům vyplývajícím z ustanovení § 134 odst. 2 a § 73c tr. řádu. Za tohoto stavu tak nelze prezentovaným závěrům vrchního soudu ničeho relevantně vytknout a na tyto lze též, z důvodu procesní ekonomie, plně odkázat (srov. též bod 5. usnesení soudu prvního stupně ze dne 28. 4. 2021, č. j. -2550).

14. Závěrem Nejvyšší soud uzavírá, že s přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem byla ke dni vydání stížností napadeného usnesení vrchního soudu intenzita vazebních důvodů v případě obviněného mimořádně vysoká, pročež nebylo ani hypoteticky možné sledovaného cíle (tj. předejití dalšímu páchání trestné činnosti ze strany obviněného) dosáhnout jinými prostředky či opatřeními ve smyslu § 73 a § 73a tr. řádu. S prezentovanými závěry vrchního soudu, které je třeba považovat za přesvědčivé, pravdivé a správné, odpovídající všem zjištěným okolnostem, jakož i pravidlům formální logiky, se přitom s ohledem na společenskou škodlivost, charakter a rozsah trestné činnosti, pro kterou je obviněný trestně stíhán, jakož i jeho osobní poměry a dosavadní délku vazby, zcela ztotožnil i soud stížnostní.

15. Nejvyšší soud tedy závěrem konstatuje, že neshledal stížnost obviněného M. S. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 7. 2021, č. j. -2566, důvodnou, a proto ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. 8. 2021

JUDr. Tomáš Durdík

předseda senátu

Vypracoval: JUDr. Petr Škvain, Ph.D.