Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1800/2021

30 Cdo 1800/2021-51

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce P. B., nar. XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Tomášem Svobodou, advokátem se sídlem v Praze 2, Lublaňská 507/8, proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, a 2) České republice – Městskému soudu v Praze, se sídlem v Praze 2, Spálená 6/2, o zadostiučinění za vzniklou zdravotní a psychickou újmu ve výši 6 459 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2020, č. j. -30, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou domáhá zadostiučinění za vzniklou zdravotní a psychickou újmu ve výši 6 459 000 Kč, která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem orgánů činných v trestním řízení, a to Policií ČR, Okresním ředitelstvím Pardubice v řízení vedeném pod sp. zn. ORPA-9734/ČJ-13-2007, dále v přípravném řízení ve věci později vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. a v řízení sp. zn. KRPE-57122/TČ-2013-170313-JK.

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 jako soudu prvního stupně ze dne 10. 7. 2020, č. j. -22, kterým soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I) a rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jako soudu místně příslušnému (výrok II).

Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce v rozsahu „celého“ výroku, kterým bylo rozhodnuto, že se usnesení soudu prvního stupně potvrzuje, včasným dovoláním. Dle dovolatele soudy nesprávně vyřešily otázku, dovolacím soudem dosud neřešenou, zda je soud prvního stupně oprávněn provést volbu místně příslušného soudu namísto žalobce a takto zvolenému soudu věc postoupit. Dovolatel uvedl, že soudy pochybily, když nepřihlédly k žalobcově námitce podjatosti soudců Obvodního soudu pro Prahu 2 a návrhu na delegaci věci Obvodnímu soudu pro Prahu 9. Právo volby místní příslušnosti přitom dle žalobce přísluší pouze jemu, nikoliv soudům.

Nejvyšší soud podle ustanovení , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 ), dále jen „ “, odmítl dovolání jako nepřípustné.

Na otázce, zda je soud prvního stupně oprávněn v případě rozhodování o místní příslušnosti provést volbu místně příslušného soudu namísto žalobce, a takto zvolenému soudu věc po právní moci usnesení postoupit, rozhodnutí odvolacího soudu nestojí, a proto daná otázka přípustnost dovolání podle nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Rozhodnutí odvolacího soudu stojí na závěru, že žalobce podal žalobu u místně nepříslušného soudu, přičemž daný závěr žalobce nenapadá. Odvolací soud (soud prvního stupně) nerozhodl o postoupení věci Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jako soudu na výběr danému ve smyslu , nýbrž vycházel z toho, že uvedený soud je obecným soudem žalovaného státu, když v jeho obvodu sídlí organizační složka státu příslušná za něj v řízení jednat [srov. ve spojení s , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů; srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2019, sp. zn. ].

Pochybnosti žalobce o možné podjatosti soudců soudu, jemuž byla věc postoupena, nemohou být co do určení obecné místní příslušnosti vůbec zohledněny (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2018, sp. zn. ). Otázka případné podjatosti soudce Obvodního soudu pro Prahu 2, kterému bude věc přidělena k vyřízení, může být řešena až ve chvíli, kdy se před daným soudem povede řízení, nikoli v rámci zde žalobcem podaného dovolání.

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí ( část věty před středníkem ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 7. 2021

JUDr. Pavel Simon předseda senátu