Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1390/2021

30 Cdo 1390/2021-518

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila, v právní věci žalobce L. N., nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Alešem Koubkem,advokátem se sídlem v Brně, Renneská třída 393/12, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/12, o zaplacení 1 027 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 19. 1. 2021, č. j. -369, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal náhrady škody ve výši 27 000 Kč, újmy na zdraví ve výši 500 000 Kč a nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč, které mu měly vzniknout v důsledku nedůvodného a nepřiměřeného použití donucovacích prostředků justiční stráží.

Okresní soud ve Zlíně jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 15. 9. 2020, č. j. -241, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 1 027 000 Kč (výrok I), a uložil žalobci nahradit žalované náklady řízení ve výši 3 765 Kč (výrok II).

Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I), a uložil žalobci nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 1 723,40 Kč (výrok II).

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od od 30. 9. 2017 (viz čl. II ), dále jen „ “, odmítl.

Podle není dovolání podle přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

V případě řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z těchto nároků charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat ve vztahu ke každému z těchto nároků samostatně, a to bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. , proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. , a ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. , proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. ). Tak je tomu i v posuzované věci, kdy odvolací soud rozhodoval o nároku žalobce na náhradu majetkové škody ve výši 27 000 Kč, újmy na zdraví ve výši 500 000 Kč a nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč. V předmětné věci proto dovolání není přípustné v rozsahu škody ve výši 27 000 Kč, neboť dovoláním dotčeným výrokem nebylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50 000 Kč.

Podle lze podat dovolání pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle , a b) a .

Žalobcem předložené otázky č. 1 a č. 3 (zda je vadou řízení, pokud odvolací soud poruší ustanovení , tj. nepředloží námitku podjatosti k rozhodnutí nadřízenému soudu i v případě, kdy nejsou splněny podmínky dle ; a zda je pro nevyhovění žádosti žalobce o odročení jednání ve smyslu ustanovení dostačující odůvodnění tím, že je žalobce zastoupen) nejsou způsobilým dovolacím důvodem; k prověření jejich správnosti slouží jiný mimořádný opravný prostředek, jímž je žaloba pro zmatečnost [srov. ustanovení , písm. e) ]; přitom bylo jen na žalobci, zda tento opravný prostředek podá. Ke zmatečnostním vadám řízení vypočteným v ustanoveních , a b) a (odůvodňujícím podání žaloby pro zmatečnost) Nejvyšší soud při dovolacím přezkumu přihlíží, jen je-li dovolání přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Námitka žalobce č. 4 (tedy že odvolací soud vycházel ze skutečností, které z provedených důkazů nebo přednesu účastníků nevyplynuly, ani jinak nevyšly za řízení najevo a pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly najevo) je námitkou proti skutkovým zjištěním, která je nezpůsobilým dovolacím důvodem ( ).

Pokud žalobce v otázce č. 2 namítá, že odvolací soud nesprávně považoval provedení důkazního prostředku přehráním audiovizuálního záznamu za zcela dostačující, namítá tím tvrzenou vadu řízení. Námitky vad řízení však nepředstavují způsobilý dovolací důvod a nemohou založit přípustnost dovolání, neboť podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle ustanovení věty druhé , dovolací soud přihlíží k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jen je-li dovolání přípustné, což v předmětné věci není splněný předpoklad.

Podle není dovolání podle přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Podáními ze dne 14. 7. 2021, 15. 7. 2021, a dalšími přiloženými podáními doručenými Nejvyššímu soudu dne 23. 7. 2021 žalobce vznesl námitky podjatosti vůči soudcům senátu 30 Cdo Nejvyššího soudu, jež sám sepsal. Nejvyššímu soudu je však známo z jeho úřední činnosti, že žalobce opakovaně vznáší nezdůvodněné námitky podjatosti soudců senátu 30 Cdo Nejvyššího soudu. Opakované nezdůvodněné námitky podjatosti soudců senátu 30 Cdo Nejvyšší soud považuje za zneužití procesních práv žalobce, které ve shodě s ustanovením a nepožívá právní ochrany. Podle odborné literatury zneužití procesního práva může mít jak podobu snahy získat výhodu nepředvídanou procesním právem, tak i podobu maření řádného postupu v řízení. Má-li zneužití práva ze strany účastníka podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k němu ve shodě s ustanovením jako k nepřípustnému nebude přihlížet [k tomu srov. LAVICKÝ, P. a kol. ( až 250l). Řízení sporné. Praktický komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 9-10., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2020, sp. zn. ]. Nejvyšší soud proto k námitce podjatosti soudců senátu 30 Cdo Nejvyššího soudu nepřihlížel.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. 8. 2021

JUDr. Pavel Simon předseda senátu