Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 1793/2021

24 Cdo 1793/2021-130

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce J. M., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Libuší Svobodovou, advokátkou se sídlem v Praze 7, Ovenecká č. 871/13, proti žalovaným 1) J. M., narozenému dne XY, bytem v XY, a 2) E. M., narozené dne XY, bytem v XY, oběma zastoupeným Mgr. Michaelou Vilhelmovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Na Můstku č. 383/1, o snížení výživného, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. února 2021, č. j. -68, takto:

Dovolání žalovaných 1) a 2) se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. 2. 2021, č. j. -68, potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým nepřipustil přistoupení matky žalovaných 1) a 2) do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalovaných. Žalovaní sice argumentovali, že trpí poruchou autistického spektra, avšak jsou zletilí, plně svéprávní, studují vysokou školu, jsou také právně zastoupení. Právní postavení matky žalovaných nebude rozhodnutím ve věci výživného zletilých dětí nijak dotčeno, neboť není určeno na uspokojování jejích potřeb. Matce z předmětu sporu nevyplývají žádná hmotná práva ani povinnosti. Matka má pouze neprávní zájem na výsledku sporu, na podporu svých dětí může vystupovat jako svědkyně.

Proti tomuto usnesení podali žalovaní 1) a 2) dovolání a navrhují, aby dovolací soud napadené usnesení změnil. Žalobce ve svém vyjádření k dovolání považuje dovolání žalovaných za zjevně bezdůvodné a navrhuje, aby bylo dovolání žalovaných odmítnuto.

Dovolání žalovaných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2021, č. j. -68, není přípustné podle ustanovení , neboť je napadené usnesení odvolacího soudu v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. O právní zájem jde zpravidla tehdy, jestliže rozhodnutím ve věci bude (ve svých důsledcích) dotčeno právní postavení vedlejšího účastníka (jeho práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva). Nastalá změna se musí promítnout do roviny právní v podobě změny, dotčení reálně existujících nebo v blízké budoucnosti jistě nastalých právních vztahů. Pouhý „morální“, „majetkový“ nebo jiný „neprávní“ zájem na výsledku řízení pro potřeby ustanovení nepostačuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. , ze dne 17. 6. 2020, sp. zn. , nebo ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. ).

Právní zájem matky dovolatelé přitom dovozují pouze z (alespoň prozatím) spekulativního závěru, že v případě snížení výživného by museli zanechat studia na vysoké škole, a že tato skutečnost by znamenala pro matku nutnost „řešit jiné alternativní fungování v životě obou žalovaných“. Je patrné, že uvedené představuje neprávní zájem na výsledku řízení. Samotnou výší vyživovací povinnosti se bude dále v řízení zabývat nalézací soud. Jestliže dále dovolatelé v dovolání uvádějí, že nejsou schopni vykonávat svá procesní práva, nejenže se takové zjištění z dovoláním napadeného rozhodnutí nepodává, k řešení takové situace zároveň slouží jiný procesní institut než vedlejší účastenství, a už jen žalovanými uplatněné opravné prostředky tomuto tvrzení nenasvědčují. K doplnění dovolání žalovaných nebylo přihlíženo, neboť bylo podáno po uplynutí lhůty k dovolání, nadto v něm žalovaní uplatňují nové důkazy, přitom podle ustanovení v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy.

Předkládají-li dovolatelé dále otázku (kterou zároveň označují i jako dovolací důvod), zda je žalobce oprávněn vznést nesouhlas se vstupem vedlejšího účastníka do řízení, když podle dovolatelů tento postup „z hmotně právní úpravy nevyplývá“, pak kromě toho, že dovolatelé nedostatečně rozlišují mezi vymezením předpokladu přípustnosti dovolání (srov. ) a dovolacím důvodem (srov. ), se jedná o výkon procesního práva (srov. ) a není zřejmé, z čeho dovolatelé usuzují, že by žalobce takový nesouhlas nemohl vyjádřit; v této části je proto dovolání zjevně bezdůvodné.

Nález Ústavního soudu ze dne 8. 2. 2004, sp. zn. , kterým argumentují dovolatelé, je pro projednávanou věc nepřiléhavý, neboť se zabývá specifickou situací sporu o ochranu osobnosti, v němž Ústavní soud shledal právní zájem vysoké školy na výsledku sporu v zájmu vysoké školy na permanentním hájení akademických práv a svobod a na ochraně politických práv studentů, kteří vystupovali v roce 1989/1990 jako mluvčí studentské akademické obce. Ústavní soud zde dospěl k závěru, že danou věc bylo nutno posuzovat v tomto konkrétním případě rovněž z širšího hlediska přirozenoprávního, resp. hodnotového. Nyní projednávaná věc však obdobný přirozenoprávní rozměr postrádá.

Ústavní soud v jiných svých rozhodnutích (srov. např. usnesení ze dne 16. ledna 2007, sp. zn. , nebo usnesení ze dne 7. března 2012, sp. zn. ) dovodil, že vedlejší účastník má za povinnost tvrdit a prokázat, že má právní zájem na vítězství své strany. O takový právní zájem se zpravidla jedná tehdy, jestliže rozhodnutím ve věci samé bude dotčeno jeho postavení, tj. jeho práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva.

Tvrdí-li dále dovolatelé, že je napadené usnesení v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 5. 8. 2009, sp. zn. , nelze tomuto názoru přisvědčit, neboť se v něm Ústavní soud vyslovil proti připuštění syna žalobce do řízení jako vedlejšího účastníka, což odůvodnil mimo jiné tím, že ten má sice na výsledku sporu zájem citový, avšak nikoli zájem právní.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaných 1) a 2) na základě výše uvedeného podle ustanovení odmítl.

O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení ve věci samé končí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , publikované pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. 8. 2021

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu