Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 40/2021

VSPH 91 INS 17804/2016

29 ICdo 40/2021-97

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobkyně JUDr. Mgr. Martiny Jinochové Matyášové, se sídlem v Praze 1, Washingtonova 1567/25, PSČ 110 00, jako insolvenční správkyně dlužníka Peculium s. r. o., zastoupené JUDr. Romanem Andělem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Washingtonova 1567/25, PSČ 110 00, proti žalovanému KOMFORT, a. s., se sídlem v Brně, Křenová 478/72, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 25524241, zastoupenému JUDr. Lenkou Štěpánkovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Křenová 478/72, PSČ 602 00, o určení neúčinnosti zástavních smluv a vzájemné žalobě o určení pravosti pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Peculium s. r. o., se sídlem v Praze 2, Italská 1580/26, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby27546446, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. ledna 2021, č. j. 191 ICm 4271/2017, -78 ( ), o návrhu žalovaného na odklad právní moci a vykonatelnosti tohoto rozsudku, takto: I. Návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. ledna 2021, č. j. 191 ICm 4271/2017, -78 ( ), se zamítá.

II.

Právní moc

rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. ledna 2021, č. j. 191 ICm 4271/2017, -78 ( ),

se odkládá

do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem ze dne 6. května 2020, č. j. 191 ICm 4271/2017-37, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“):

1/ Určil, že zástavní smlouvy uzavřené dne 21. září 2015, dne 2. června 2014 a dne 16. prosince 2013 mezi dlužníkem (Peculium s. r. o.) a žalovaným (KOMFORT, a. s.) jsou právními úkony neúčinnými vůči věřitelům dlužníka (body I. až III. výroku).

2/ Zamítl žalobu na určení, že (ve výroku blíže specifikovaná) pohledávka žalovaného (ve výši 15 998 242,12 Kč) je po právu jako vykonatelná (bod IV. výroku).

3/ Rozhodl o nákladech řízení (bod V. výroku).

2. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem:

1/ Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok).

2/ Rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

3/ Uložil žalovanému zaplatit soudní poplatek (třetí výrok).

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, domáhaje se jeho zrušení, jakož i zrušení rozsudku insolvenčního soudu, a vrácení věci insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. V dovolání dále navrhl, aby Nejvyšší soud odložil právní moc a vykonatelnost napadeného rozsudku. Návrh odůvodnil tím, že žalobkyně zaslala insolvenčnímu soudu dne 19. února 2021 (správně 18. ledna 2021) přípis s návrhem na vydání výtěžku zpeněžení pozemků, které jsou předmětem zástavních smluv, zajištěnému věřiteli (Finančnímu úřadu pro Pardubický kraj). Uvádí, že „hrozí reálné nebezpečí“, že přebývající výtěžek ze zpeněžení zajištěného majetku bude rozdělen mezi nezajištěné věřitele a insolvenční řízení bude skončeno dříve, než bude ve věci rozhodnuto Nejvyšším soudem. Dovolatel dále namítá, že na výsledek dovolání se rovněž váže otázka „existence, pravosti a pořadí“ dovolatelem přihlášených pohledávek a také míra jejich uspokojení.

4. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozsudku je pro dovolací řízení (a tedy i pro rozhodnutí o návrhu na odklad právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí Nejvyšším soudem) rozhodný , (dále jen „ “), v aktuálním znění (srov. bod 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

5. Podle ustanovení před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit a/ vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b/ právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.

6. V usnesení ze dne 21. listopadu 2017, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 144/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 144/2018“), jakož v usnesení ze dne 30. srpna 2017, sp. zn. , Nejvyšší soud rozebral předpoklady, za nichž lze vyhovět návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodnutí podle výše citovaného ustanovení. Jedním z těchto předpokladů je i to, že podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí odvolacího soudu lze (případně též ve spojení s rozhodnutím soudu prvního stupně) nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci. Odtud plyne, že návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku je zjevně bezdůvodný, jelikož předmětný rozsudek má povahu rozsudku o určení, jenž se nevykonává. Nejvyšší soud proto návrh žalovaného na odklad vykonatelnosti bez dalšího zamítl.

7. V R 144/2018 Nejvyšší soud dále doplnil, že materiální právní moc dovoláním napadeného rozhodnutí (či jeho výroku) je možné odložit jen tehdy, nemohou-li být negativní dopady rozhodnutí (výroku) do poměrů účastníka řízení (dovolatele) beze zbytku sistovány odkladem jeho vykonatelnosti.

8. Nejvyšší soud – přihlížeje k argumentaci dovolatele a k aktuálnímu stavu insolvenčního řízení [zejména k přípisu žalobkyně ze dne 18. ledna 2021, zveřejněnému v insolvenčním rejstříku dne 20. ledna 2021 (B-93), v němž navrhla vydání výtěžku zpeněžení předmětu zástavy zajištěnému věřiteli (Finančnímu úřadu pro Pardubický kraj), a k přípisu insolvenčního soudu žalobkyni ze dne 19. února 2021, zveřejněnému v insolvenčním rejstříku téhož dne (B-97), ve kterém insolvenční soud sdělil, že ke kontrole a následnému zveřejnění návrhu na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli přistoupí poté, kdy nabude napadené rozhodnutí právní moci] – dospěl k závěru, podle něhož jsou splněny předpoklady pro odklad právní moci dovoláním napadeného rozsudku, jak byly Nejvyšším soudem formulovány v R 144/2018.

9. Nejvyšší soud proto odložil právní moc napadeného rozhodnutí do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. 6. 2021

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu