Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 1447/2021

24 Cdo 1447/2021-372

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Romana Fialy ve věci G. M., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené hmotněprávní opatrovnicí a navrhovatelkou M. P., narozenou dne XY, bytem v XY, za účasti D. M., narozeného dne XY, bytem v XY, a I. T., narozené dne XY, bytem ve XY, rodičů G. M., omezené ve svéprávnosti, gen. shora, o zbavení rodičů rodičovské odpovědnosti k omezené ve svéprávnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání navrhovatelky proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. června 2020, č. j. -327, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 4 (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 5. prosince 2019, č. j. -281, zamítl návrh navrhovatelky na zbavení shora označeného otce a matky rodičovské odpovědnosti ke G. M., gen. shora., omezené ve svéprávnosti, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Soud prvního stupně vyložil, že rodičovská odpovědnost podle § 858 o. z. vzniká narozením dítěte, v případě omezené ve svéprávnosti jejím narozením dne XY, a zaniká nejpozději dosažením zletilosti dítěte ve věku 18 let, v případě omezené ve svéprávnosti dne XY. I v případě, že po dosažení zletilosti není dítě plně svéprávné, zaniká rodičovská odpovědnost okamžikem dosažení jeho zletilosti a dítěti musí být jmenován opatrovník souběžně s rozhodnutím o omezení jeho svéprávnosti, jako tomu bylo i v posuzovaném případě, kdy Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 28. dubna 1998, č. j. -23, zbavil G. M., narozenou dne XY, (tehdy) způsobilosti k právním úkonům a usnesením téhož obvodního soudu ustanovil jejím opatrovníkem navrhovatelku. Soud prvního stupně v závěru odůvodnění písemného vyhotovení svého rozsudku upozornil, že na rozdíl od rodičovské odpovědnosti vyživovací povinnost rodičů k omezené ve svéprávnosti podle § 859 o. z. i nadále trvá.

K odvolání navrhovatelky Městský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 25. června 2020, č. j. -327, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud zcela přisvědčil právnímu názoru soudu prvního stupně. Naopak za nesprávný shledal právní názor navrhovatelky, která i v rámci podaného odvolání dovozovala, že zaniká-li rodičovská odpovědnost podle § 858 o. z. nabytím plné svéprávnosti dítětem, znamená to, že v případě zletilé, avšak omezeně svéprávné osoby (tj. osoby, která zletilostí plné svéprávnosti nenabyla, resp. byla ve svéprávnosti omezena) rodičovská odpovědnost po nabytí zletilosti trvá (nezanikne). Názor navrhovatelky totiž – vyložil dále odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku – „vykládá o. z. vytrženě z kontextu celé koncepce právní úpravy svéprávnosti, jak ji provádí .“ Podle odvolacího soudu „ o. z. je třeba vykládat tak, že rodičovská odpovědnost zaniká, když dítě nabude plné svéprávnosti dosažením zletilosti anebo dříve, je-li mu přiznána plná svéprávnost ještě před tímto datem.“ Odvolací soud uzavřel, že soud prvního stupně nepochybil, „když návrh na zbavení rodičovské odpovědnosti matky a otce G. M. zamítl z toho důvodu, že tato jejich odpovědnost zanikla dnem, kdy jejich dcera nabyla zletilosti.“

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala navrhovatelka (dále též „dovolatelka“) prostřednictvím své advokáty včasné dovolání, které však není – jak bude dále rozvedeno – ve smyslu ve vztahu k přípustné.

Dovolatelka předpoklad přípustnosti svého dovolání vymezuje s tím, že: „napadené rozhodnutí odvolacího soudu (a stejně tak soudu prvého stupně) závisí na vyřešení otázky hmotného práva, zda lze rozhodovat o zbavení rodičovské odpovědnosti u osoby, která sice nabyla zletilosti, ale nenabyla plné svéprávnosti (je ve svéprávnosti omezena), která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.“

K tomu Nejvyšší soud uvádí, že na vyřešení této právní otázky dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí. V dovolání zvolenou formulaci „zbavení rodičovské odpovědnosti u osoby“ nelze vyložit jinak, než že se má vztahovat k tomu kterému rodiči omezené ve svéprávnosti, což neodpovídá posuzovanému případu, pročež tato právní otázka nevyvěrá z rozhodovaného případu a již z tohoto důvodu přípustnost dovolání ani založit nemůže.

Ani v situaci, pokud by dovolatelka formulovala právní otázku s tím, „zda lze rozhodovat o zbavení rodičovské odpovědnosti rodičů k dítěti, které sice nabylo zletilosti, ale nenabylo svéprávnosti…“, by nebylo možné přípustnost takto podaného dovolání založit, neboť ani na řešení této právní otázky dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí.

Jak se totiž podává z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (bod č. 8), z kteréhož zjištění při rozhodování vycházel i odvolací soud, G. M., narozená dne XY, byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. dubna 1998, č. j. -23 (na základě předchozí úpravy provedené , , v tehdy rozhodném znění) zbavena způsobilosti k právním úkonům již v době své zletilosti. Z pohledu tohoto rozhodnutí bylo pak nerozhodné, zda u jmenované byly naplněny předpoklady pro (tehdejší) zbavení její způsobilosti k právním úkonům dříve (jelikož byla již mnohem dříve stižena předmětnou duševní poruchou), neboť ani podle předchozí civilní úpravy nebylo možné u fyzické osoby vyslovit zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům se zpětnou účinností (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2017, sp. zn. , in https://nsoud.cz).

Pro úplnost nutno dodat, že právní institut „rodičovské zodpovědnosti“ (nyní podle o. z. rodičovské odpovědnosti) byl do právního řádu zaveden tzv. velkou novelou zákona o rodině ( , o rodině, ve znění tehdejších předpisů) – , kterým se mění a doplňuje , o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a o změně a doplnění dalších zákonů, který nabyl účinnosti dne 1. srpna 1998, zatímco soudní rozhodnutí o zbavení způsobilosti k právním úkonům nyní omezené ve svéprávnosti G. M. bylo vydáno dne 28. dubna 1998 a nabylo právní moci dne 16. června 1998.

S přihlédnutím k , , v rozhodném znění [jenž stanovil, že: „Způsobilost fyzické osoby vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti (způsobilost k právním úkonům) vzniká v plném rozsahu zletilostí.“ (odst. 1), a dále, že: „Zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku. Před dosažením tohoto věku se zletilosti nabývá jen uzavřením manželství. Takto nabytá zletilost se neztrácí ani zánikem manželství ani prohlášením manželství za neplatné.“ (odst. 2)], nutno tedy v poměrech této věci konstatovat, že G. M. dovršením osmnáctého roku svého věku se stala de iure způsobilou k právním úkonům, přičemž posléze byla této způsobilosti k právním úkonům zbavena shora citovaným soudním rozhodnutím, které následně – v návaznosti též na změnu civilní úpravy v dané materii – bylo změněno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. listopadu 2016, č. j. -136, tak, že jmenovaná byla na dobu tří let od právní moci tohoto rozhodnutí omezena ve svéprávnosti tak, že není způsobilá činit žádná právní jednání s výjimkou samostatného právního jednání v běžných záležitostech každodenního života, a že nynější navrhovatelka nadále zůstává opatrovnicí omezené ve svéprávnosti, a to s vymezením jejích práv a povinností spojených s výkonem této opatrovnické funkce. Z obsahu spisu dále vyplývá, že posledně uvedený rozsudek byl opět změněn rozsudkem téhož obvodního soudu ze dne 27. února 2020, č. j. -304, kdy posuzovaná byla opět v témže rozsahu – jako v předchozím rozsudku – omezena ve svéprávnosti, respektive s dalším omezením svéprávnosti, že není způsobilá volit a být volena, a to při zachování stejné opatrovnice a s příslušným vymezením práv a povinností při výkonu její opatrovnické funkce.

Prostřednictvím uplatněné dovolací argumentace (dovolacího důvodu a vymezeného předpokladu přípustnosti dovolání) se tedy dovolatelce nepodařilo přípustnost jejího dovolání založit.

Nejvyšší soud proto dovolání navrhovatelky podle odmítl.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 7. 2021

JUDr. Pavel Vrcha, MBA předseda senátu