Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1829/2021

28 Cdo 1829/2021-108

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobkyně Římskokatolické farnosti Kovanice, se sídlem v Poděbradech, Palackého 72/23, IČO 73631345, zastoupené JUDr. Vítem Biolkem, MBA, LL.M., advokátem se sídlem v Hradci Králové, Bohuslava Martinů 1038/20, za účasti České republiky - Státního pozemkového úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, IČO 013 12 774, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, Územní pracoviště Střední Čechy se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o vydání věci a nahrazení rozhodnutí pozemkového úřadu, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání účastnice řízení proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2020, č. j. -88, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Vrchní soud v Praze k odvolání účastnice řízení rozsudkem ze dne 26. 11. 2020, č. j. -88, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2018, č. j. -58 [jímž zamítl žalobu žalobkyně v části, v níž se domáhala vydání zemědělské nemovitosti, a to pozemku parc. č. 167/325 - orná půda o výměře 3.146 m

2

v k. ú. a obci Kovanice, vzniklého oddělením na základě geometrického plánu vyhotoveného obchodní korporací GEOŠRAFO s.r.o. pod číslem plánu 622-12322/2018, jenž tvoří nedílnou součást tohoto rozsudku (výrok I.), a jímž vydal žalobkyni zemědělské nemovitosti, a to pozemky parc. č. 167/474 - orná půda o výměře 920 m

2

a parc. č. 167/475 - orná půda o výměře 347 m

2

, oba v k. ú. a obci Kovanice, vzniklé oddělením na základě geometrického plánu vyhotoveného obchodní korporací GEOŠRAFO s.r.o. pod číslem plánu 622-12322/2018, jenž tvoří nedílnou součást tohoto rozsudku (výrok II.), a nahradil tak rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj, ze dne 22. 11. 2016, č. j. SPU 588052/2016, sp. zn. SP 18025/2015-537209, pokud jím bylo rozhodováno o nemovitostech dle výroku II. tohoto rozsudku (výrok III.), a kterým dále rozhodl o povinnosti žalobkyně nahradit účastnici řízení náklady řízení ve výši 638,70 Kč (výrok IV.)] ve výrocích II., III. a IV. a rozhodl o nákladech odvolacího řízení tak, že účastnice řízení je povinna na jejich náhradě zaplatit žalobkyni částku 10.813 Kč (výrok II.).

Soudy obou stupňů takto rozhodly o žalobě podle části páté , kterou se žalobkyně domáhala nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu po Středočeský kraj ze dne 22. 11. 2016, č. j. SPU 588052/2016, sp. zn. SP 18025/2015-537209 (dále jen „rozhodnutí pozemkového úřadu“), s tím, že se jí vydává pozemek parc. č. 167/325 v obci a k. ú. Kovanice (dále jen „předmětný pozemek“), jenž jí pozemkový úřad nevydal z důvodu existence překážky dle , o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů, ve znění nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. , vyhlášeného pod č. 177/2013 Sb. (dále jen „ “); v průběhu řízení pak navrhla - in eventum - aby soud rozhodl tak, že se žalobkyni vydávají pozemky parc. č. 167/474 a 167/475 v k. ú. Kovanice, které vznikly rozdělením předmětného pozemku geometrickým plánem č. 622-12322/2018, vyhotoveným obchodní korporací GEOŠRAFO s.r.o. (dále jen „geometrický plán“), a které nejsou potřebné pro uskutečnění veřejně prospěšné stavby.

Soud prvního stupně na základě shodných tvrzení účastníků řízení vyšel z toho, že žalobkyně je oprávněnou osobou ( ) a žalovaná osobou povinnou a že předmětný pozemek je původním majetkem právní předchůdkyně žalobkyně ( tohoto zákona), který jí byl odňat na základě restitučního důvodu uvedeného v v rozhodném období. Dále - zejména na základě sdělení obce Kovanice ze dne 18. 1. 2018, vč. příloh, a žalobkyní předloženého geometrického plánu - dovodil, že tímto plánem nově oddělený pozemek parc. č. 167/325 v k. ú. Kovanice je potřebný k uskutečnění veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury, a to „koridoru pro umístění stavby D 153 - silnice II/330: předložka Nymburk (obchvat)“ - dále jen „obchvat“, přičemž k její realizaci nepostačuje zřízení věcného břemene, jelikož žalobkyně by nemohla v důsledku vybudování obchvatu realizovat vlastnické právo k předmětnému pozemku; proto žalobu v tomto rozsahu zamítl. Další dva nově vzniklé pozemky parc. č. 167/474 a 167/475 v k. ú. Kovanice pro uskutečnění této veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury potřebné nejsou, pročež v tomto rozsahu žalobě vyhověl.

Odvolací soud k námitkám účastnice řízení akcentoval, že dle schváleného územního plánu obce Kovanice-Chvalovice z roku 2001 je předmětný pozemek rezervou pro plánovanou veřejně prospěšnou stavbu dopravní infrastruktury - obchvatu, nikoliv však celý (jak vyplynulo z grafické části územního plánu obce), neboť plánovaná stavba předmětný pozemek protíná a rozděluje ho na tři části, přičemž oddělený pozemek parc. č. 167/325 je plánovanou stavbou zcela dotčen, avšak pozemky parc. č. 167/474 a 167/475 se nacházejí mimo koridor plánované silnice, proto je vydat lze, neboť nejsou podle schválené územní plánovací dokumentace potřebné pro uskutečnění veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury podle Dále odvolací soud dovodil, že do vydání územního rozhodnutí je třeba vycházet z platného územního plánu, který je součástí územně plánovací dokumentace, a že zákon nestanoví potřebu vyčkat územního rozhodnutí zpřesňujícího umístění plánované komunikace. Výlukový důvod dle se tak na pozemky parc. č. 167/474 a 167/475 v k. ú. Kovanice nevztahuje, neboť nejsou dotčeny veřejně prospěšnou stavbou. Pokud by tyto pozemky byly po realizaci stavby obchvatu v silničním ochranném pásmu podle zákona o pozemních komunikacích, pak by sice žalobkyně byla omezena s nimi nakládat v rozsahu uvedeném v zákonu o pozemních komunikacích, její vlastnická práva by ale nebyla omezena natolik, že by jí zbylo jen holé vlastnictví k nim, jak namítala účastnice řízení; ochranné pásmo silnice tudíž nevylučuje vydání dvou nově vzniklých pozemků žalobkyni.

Proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu podala účastnice řízení dovolání z důvodu jí tvrzeného nesprávného právního posouzení věci, jehož přípustnost spatřuje v posouzení otázky „dělení pozemků na základě geometrických plánů, jež jsou nedílnou součástí rozsudků soudů, vycházejících z platné územně plánovací dokumentace vymezující pozemky nezbytně nutné pro zřízení veřejně prospěšné stavby, a to bez souhlasu stavebních úřadů a vlastníků dotčených pozemků“, když „ dopadá toliko na dobrovolné vydávání pozemků povinnými osobami, jehož účelem je zrychlení procesu vydávání věcí“, která by dle jejího mínění měla být posouzena „jinak, než jak doposud zastával ve své rozhodovací praxi dovolací soud“. Namítá, že podmínky pro dělení předmětného původního pozemku nejsou v řízení o vydání pozemků dle dány rozhodnutím soudu podle zvláštního právního předpisu a že předchozí souhlas či sdělení stavebního úřadu podle stavebního zákona a vyjádření účastnice řízení k rozdělení původního pozemku jsou podmínkou pro vydání rozhodnutí soudu o převodu geometrickým plánem odděleného pozemku na žalobkyni k uspokojení jejího restitučního nároku. Dovolatelka přitom odkázala na závěry vyslovené v nálezu Ústavního soudu ze dne 5. 1. 2021, sp. zn. („že z procesu dělení pozemku nelze vynechat jeho vlastníka ani stavební úřad coby státní orgán kompetentní k územnímu řízení o dělení pozemku“, že „bez souhlasu Státního pozemkového úřadu s dělením pozemku, který je vyjádřen v podaném návrhu na územní rozhodnutí o dělení pozemku a bez souhlasného územního rozhodnutí stavebního úřadu, nejsou soudy oprávněny restituentům převést část pozemku vymezenou geometrickým plánem“, že „ stavebního zákona je nutno vykládat tak, že odkaz na zvláštní právní předpis nedovoluje rozhodnout o dělení pozemku jakémukoli orgánu veřejné moci a v žádném případě nestanovuje pravomoc orgánu soudního“ a že „obecné soudy by měly obecně ctít princip dělby moci“), které, ač se vztahují „a priori k tzv. náhradovým rozsudkům vydávaným podle , o půdě, jsou spíše aplikovatelné na rozhodování soudů podle , podle kterého soud vydává rozhodnutí nahrazující projev vůle povinné osoby, nedojde-li k uzavření dohody o vydání věci“. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně se ve vyjádření k dovolání ztotožnila s rozsudkem odvolacího soudu a navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (k tomu srov. čl. II bod 2. části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen „ “. Dovolání přitom, aniž nařizoval jednání ( věta první ), odmítl podle , neboť není přípustné.

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Podle dikce je jedním z předpokladů přípustnosti dovolání skutečnost, že na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí odvolacího soudu závistí, tedy že odvolacím soudem vyřešená právní otázka je pro jeho rozhodnutí určující (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. , v němž zdůraznil, že dovolání není podle přípustné, jestliže dovolatel jako jeho důvod přípustnosti dovolacímu soudu předestírá otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí).

Dovolatelkou formulovaná otázka, jež by podle jejího mínění měla zakládat přípustnost dovolání, kritéria stanovená v nesplňuje, neboť na jejím řešení rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí ani nespočívá, jelikož ji odvolací soud neřešil.

Již nad rámec nepřípustného dovolání lze jen dodat, že právní posouzení otázky přípustnosti vymezení (pomocí geometrického plánu) částí pozemkové parcely za účelem uspokojení restitučního nároku žalobkyně napadeným rozsudkem odvolacího soudu je bezezbytku konformní s judikatorními závěry dovolacího soudu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2020, sp. zn. , jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2021, sp. zn. , a závěry dovozené v rozhodnutích v něm citovaných, jakož i a a Důvodovou zprávu k těmto ustanovením).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (srov. větu druhou ).

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydaná po 1. lednu 2001, jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách nalus.usoud.cz.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. 7. 2021

JUDr. Olga Puškinová

předsedkyně senátu