Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
B3F41538ED51E0EFC125875C0018B30C.html
HTML · 11.71 KB
No categories available
23 Cdo 1075/2021
23 Cdo 1075/2021-628
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobce P. Ch., nar. XY, podnikajícího pod obchodní firmou P. CH. – T., se sídlem v XY, identifikační číslo osoby XY, proti žalovaným 1)I. D., nar. XY podnikajícímu pod jménem I. D. M. C., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY a 2) M., se sídlem v XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. et Mgr. Evou Šplíchalovou, advokátkou se sídlem v Praze, Štupartská 769/18, o zaplacení částky 10.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 258/2006 , o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 6. 2020, č. j. 4 Cmo 101/2020 -356, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ) :
Usnesením ze dne 21. 4. 2020, č. j. 50 Cm 258/2006 -331, Krajský soud v Praze přiznal žalobci osvobození od soudního poplatku v rozsahu ½, tj. ve výši 250.000 Kč.
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu pokračování v řízení (druhý výrok).
Žalobce (dále též „dovolatel“) podal proti v záhlaví označenému usnesení Vrchního soudu v Praze dovolání.
Nejvyšší soud dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 6. 2020, č. j. 4 Cmo 101/2020 -356, podle ustanovení § 243c odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), odmítl, neboť není přípustné, protože směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku [§ 238 odst. 1 písm. i/ o. s. ř. o. s. ř. (ve znění účinném od 30. 9. 2017; srov. článek II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. )].
Vzhledem k objektivní nepřípustnosti dovolání nebylo třeba zkoumat splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (srov. § 241b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř. o. s. ř. a též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2018, sp. zn. 29 Cdo 1493/2018 , a ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. 21 Cdo 513/2021 ).
Podané dovolání obsahuje rovněž žádost dovolatele o odklad vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu. O odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí podle § 243 o. s. ř. o. s. ř. však nelze uvažovat, je-li zřejmé, že samotnému dovolání nemůže být vyhověno. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16 , dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř. o. s. ř. ), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Nejvyšší soud se proto tímto návrhem nezabýval.
O poplatkové povinnosti vzniklé v souvislosti s odmítnutím dovolání podle § 238 o. s. ř. o. s. ř. (srov. § 4 odst. 1 písm. i/ zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017) rozhoduje soud prvního stupně (srov. § 3 odst. 1 větu první zákona o soudních poplatcích).
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001 , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 6. 2021
JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu