Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1130/2021

23 Cdo 1130/2021-235

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně TRANSFIN INTERNATIONAL spol. s r. o., se sídlem v Praze 5, Na Žvahově 199/7, PSČ 152 00, identifikační číslo osoby 47539666, zastoupené Mgr. Bohuslavem Novákem, advokátem se sídlem v Brně, Příkop 843/4, proti žalované J. H., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované Generali České pojišťovny a. s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 45272956, zastoupené JUDr. Danielou Maršálkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Vladislavova 1388/6, o zaplacení částky 198 630 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2020, č. j. -212, takto:

I. Dovolání se odmítá.

III. Žalobkyně a vedlejší účastnice na straně žalované nemají vzájemně právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu označeného v záhlaví není přípustné, protože odvolací soud vyřešil dovolatelem položenou otázku hmotného práva v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Předně je vhodné (vzhledem k procesní obraně žalované) zmínit, že i když dovolatelka výslovně neuvedla, který z předpokladu přípustnosti má za splněný, z obsahu dovolání je zřejmé, že má za to, že odvolací soud se při řešení otázky, zda uplatnění námitky promlčení je rozporné s dobrými mravy, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu představované rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. [ostatní předpoklady přípustnosti vyplývající z , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) v úvahu nepřipadají]. Lze tedy uzavřít, že podané dovolání, co do náležitostí, splňuje požadavky stanovené .

V posuzované věci se odvolací soud při řešení dovolatelkou nastolené otázky od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. , neodchýlil, a to již proto, neboť v tomto rozsudku nebyla řešena otázka zneužití uplatnění námitky promlčení, nýbrž zda je chování směřující k zákonem předpokládanému výsledku, je-li jeho vedlejším následkem vznik majetkové, popř. nemajetkové újmy na straně dalšího účastníka pracovněprávního vztahu zneužitím výkonu práva ve smyslu , .

Dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 59/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jež je veřejnosti dostupný – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na http://www.nsoud.cz).

Uvedená hlediska odvolací soud respektoval, neboť žalobkyně – posuzováno k okamžiku doručení změny žaloby (6. 11. 2019), protože tímto okamžikem nastávají hmotněprávní účinky, resp. je rozhodný pro posouzení, zda promlčecí lhůta marně uplynula (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2013, sp. zn. ) – neuplatnila své právo na náhradu škody včas, tj. ve lhůtě jí k tomu zákonem vyhrazené, ačkoli jí v tom nebránil žádný závažný důvod.

Pokud má žalobkyně za to, že tímto důvodem je jí tvrzená antedatace listin žalovanou, pak jí nelze přisvědčit, protože tato žalobkyní tvrzená okolnost zcela zjevně není (nemůže být) významnou (konkrétní) okolností, za níž byla námitka promlčení tohoto nároku uplatněna (jak vyžaduje judikatura dovolacího soudu – srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. ). Nejenže žalobkyní tvrzená antedatace listin není relevantní pro skutkové vymezení porušení povinnosti žalovanou (dovolací soud nepochybuje, že již v žalobě ze dne 17. 2. 2016 mohla žalobkyně skutkově vymezit porušení povinnosti žalovanou tak, jak učinila v podání ze dne 4. 11. 2019, kterým změnila skutkový základ věci, a sice poté, co jednak žalovaná ve své procesní obraně uvedla, že nebyla k úkonům v insolvenčním řízení zmocněna a jednak došlo u žalobkyně k změně zastoupení), nýbrž uplatněním námitky promlčení se stala tato část procesní obrany (důkazy měly verifikovat tvrzení žalované o tom, že žalobkyni informovala o úpadku dlužníka) bezpředmětnou.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu podle odmítl jako nepřípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 28. 6. 2021

JUDr. Pavel Příhoda

předseda senátu