Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 905/2021

25 Cdo 905/2021-255

USNESENÍ

L. E.,

J. H.,

nar. XY, IČO XY, se sídlem XY, zastoupený obecným zmocněncem R. H., narozeným XY, bytem XY, o 757 817 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 10. 2020, č. j. -230, takto:

Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Okresní soud v Semilech rozsudkem ze dne 24. 3. 2020, č. j. -198, zamítl žalobu na zaplacení 757 817 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vůči státu. V řízení, v němž se žalobkyně domáhala náhrady škody v celkové částce 757 817 Kč [jež se skládala ze zaplacených záloh na neprovedené dílo v částce 149 400 Kč (90 000 Kč a 2 200 EUR) a z částky 608 417 Kč představující škodu vzniklou žalobkyni na domě a jeho vybavení], vyšel ze zjištění, že žalovaný měl na základě ústní dohody se žalobkyní v červnu roku 2016 provést nátěr 42 oken v jejím domě v XY. Žalobkyně žalovanému zaplatila zálohy, žalovaný dílo prováděl do srpna 2016, kdy žalobkyni sdělil, že s pracemi končí z důvodu jiné zakázky. Žalobkyně nebyla s dílem spokojená, dopisem ze dne 10. 1. 2017 vytkla vady nedokončeného díla, požadovala vrácení záloh i náhradu škody vzniklou jí při provádění díla žalovaným. Následně (dopisem ze dne 10. 8. 2017) od smlouvy o dílo odstoupila. Ohledně tvrzené škody soud uzavřel, že kromě poškrábání skel žalobkyně ani po poučení podle neprokázala, jak mělo k poškození domu a věcí v něm uložených dojít a že je způsobil žalovaný, přičemž nelze vycházet ze soukromého znaleckého posudku Ing. Popenkové, bylo-li zjištěno, že závěry o zavinění i rozsahu škody činila znalkyně výhradně na základě informací žalobkyně, jež však následně v řízení nebyly prokázány. Okna byla poškrábána již před zahájením prací s výjimkou 4, které ještě před započetím prací nechala žalobkyně nově zasklít; u nově zasklených oken technik uzavřel, že nezřetelné škrábance nesouvisely s prací žalovaného. V nároku na vrácení záloh soud věc po právní stránce posoudil podle a , , (dále jen „o. z.“) se závěrem, že žalobkyně neprokázala, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o dílo a nejde ani o bezdůvodné obohacení, neboť žalobkyně sice vyplatila žalovanému zálohy, avšak žalovaný v tom rozsahu práce provedl. Nárok na náhradu škody soud posoudil podle a o. z. se závěrem, že žalobkyně neprokázala, že škodu způsobil žalovaný, neboť pouze z následné dokumentace poškození nebo z toho, že žalovaný původně škodu uznal a nahlásil ji pojišťovně (poškrábaná okna), nelze dovozovat jeho zavinění. K zatečení do místnosti při průtrži mračen došlo vyšší mocí a v případě znečištění pantů barvou, chybějících nátěrů a těsnění či nejednotnosti nátěru, se nejedná o škodu, ale o následek rozpracovanosti díla.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 13. 10. 2020, č. j. -230, rozsudek soudu prvního stupně v části zamítavého výroku ohledně částky 149 400 Kč s příslušenstvím (nárok z odpovědnosti za vady) a ve výrocích o náhradě nákladů řízení rozsudek zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, jinak jej v zamítavém výroku potvrdil. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ve vztahu k nároku na náhradu škody se zcela ztotožnil s jeho právním posouzením, že žalovaný za škodu neodpovídá, neboť u převážné většiny žalobkyní tvrzených poškození nebylo prokázáno, že je způsobil žalovaný, a u zbývajících uzavřel, že se nejedná o škodu.

Proti potvrzující části výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání s tím, že odvolací soud se při řešení otázky procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího a Ústavního soudu, přičemž odkázala na nálezy sp. zn. a . Namítá nesprávnou aplikaci s tím, že soudy obou stupňů svévolně ignorovaly důkazy a skutečnosti svědčící v její prospěch, ve svých odůvodněních se s nimi téměř nevypořádaly a zjevně porušovaly rovnost stran řízení tím, že tvrzení žalovaného zcela nekriticky přejaly, a porušily tak její právo na spravedlivý proces. Poškození oken zjistila již v průběhu provádění prací, což i žalovaný uznal a vyplývá to i z hlasových záznamů pojišťovny. Žalobkyně škody podrobně dokumentovala, stejně jako pracovník pojišťovny a později i znalkyně, přičemž si lze obtížně představit jiné možnosti, jaké by mohl použít spotřebitel k doložení škody než doznání řemeslníka a dokumentaci třetích nezávislých osob. Dovolatelka namítá, že soudy neprovedly jí navržené důkazy, zejména výslech svědka M., který byl jakožto nejdůležitější svědek přítomen na místě dokonce v době, kdy žalovaný práce prováděl a který mohl popsat stav oken v době počátku prací žalovaného. Poukazuje na extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, neboť skutková zjištění z provedených důkazů nevyplývají – jsou opakem toho, co je obsahem důkazů (uznání škod žalovaným a mapování škod třetími nezávislými osobami). Podle dovolatelky trpí tento způsob hodnocení důkazů tak výraznými vadami, že je způsobilý zasáhnout i do práv na ústavní úrovni (rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. a sp. zn. ). Navrhla proto zrušení rozsudku odvolacího soudu v potvrzující části a vrácení věci v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud posoudil dovolání podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „ “), a jako soud dovolací ( ) shledal, že bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), řádně zastoupenou advokátem ve smyslu , avšak není podle přípustné.

Žalobkyně spatřuje přípustnost dovolání v tom, že soudy obou stupňů nesprávně hodnotily provedené důkazy a dospěly tak k nesprávným skutkovým zjištěním, zejména k závěru, že žalobkyně neprokázala, že škodu způsobil žalovaný. Tyto námitky však postrádají charakter právní otázky, kterou by mohl a měl dovolací soud řešit ( ). Nesměřují totiž proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, ale jen proti skutkovým závěrům, jejichž nesprávnost dovolatel odvozuje od vlastního posouzení skutkového stavu. V podstatě se domáhá přezkumu skutkových závěrů, z nichž vychází napadené rozhodnutí; nesprávnost právního posouzení odvozuje nikoliv z důvodu mylné aplikace práva, nýbrž proto, že po právní stránce byl posouzen skutkový stav, s nímž dovolatelka nesouhlasí. Tím však nelze přípustnost dovolání podle založit.

Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění samotného hodnocení důkazů soudem, opírajícího se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení Námitky proti zjištěnému skutkovému stavu či proti hodnocení důkazů nejsou předmětem dovolacího přezkumu a ani nezakládají přípustnost dovolání podle (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněné pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „Sbírky“, včetně tam obsaženého odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky). Na nesprávnost hodnocení důkazů totiž lze usuzovat jen ze způsobu, jakým soud hodnocení důkazů provedl, a to jen polemikou se správností skutkových zjištění soudu, tj. prostřednictvím dovolacího důvodu, který dovolatel od 1. 1. 2013 k dispozici nemá.

Nálezy Ústavního soudu sp. zn. a sp. zn. , na něž dovolatelka odkazuje, shledaly, že dovolací soud porušil právo stěžovatelky na soudní ochranu tím, že její dovolání odmítl pro vady, přestože stěžovatelka v dovolání vymezila jak to, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tak dovolací důvod. Uvedl, že požadavkům na projednatelnost dovolání by stěžovatelka dostála i pouhým tvrzením nesprávnosti skutkových zjištění, a pouze na tomto základě by formulovala, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Z nálezů tak vyplývá, že dovolací soud pochybil tím, že se vůbec nezabýval přípustností stěžovatelkou podaného dovolání ve smyslu , neznamená to však, že dovolání, v němž se po nabytí účinnosti dovolatel domáhá přezkumu skutkových závěrů, bude automaticky přípustné. Ústavní soud nezpochybňuje, že přípustnost dovolání by mohla být založena jen v případě, že by stěžovatelka v souvislosti se skutkovými zjištěními skutečně vymezila otázku hmotného nebo procesního práva, která by z hlediska jejího vztahu k judikatuře dovolacího soudu splňovala některý z předpokladů přípustnosti dovolání podle (bod 27 prvního shora citovaného nálezu). Avšak v projednávané věci dovolatelka žádnou takovou otázku nevymezila a ani neodkázala na judikaturu procesního práva, od níž se soudy měly odchýlit. Přitom skutková zjištění, k nimž soudy dospěly, nevykazují významný nesoulad s provedenými důkazy (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů).

Dovolacímu soudu pak není zřejmá souvislost projednávané věci s odkazy dovolatelky na usnesení Ústavního soudu sp. zn. , kterým odmítl ústavní stížnost týkající se rozhodnutí o zamítnutí žádosti stěžovatele o propuštění z vazby, ani usnesení sp. zn. , kterým byla ústavní stížnost odmítnuta jako zjevně neopodstatněná ve veřejnoprávní věci týkající se majetku rozdělované obce.

Námitky, že se odvolací soud nevypořádal s argumentací dovolatelky či nevyslechl svědky, představují námitky vad řízení, k nimž však lze podle v dovolacím řízení přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání obecně přípustné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. ), což není tento případ.

Lze uzavřít, že dovolání žalobkyně není podle přípustné, a proto je Nejvyšší soud podle odmítl.

Tímto rozhodnutím se řízení nekončí; o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ( , ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. 7. 2021

JUDr. Hana Tichá

předsedkyně senátu