Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1905/2021

30 Cdo 1905/2021-51

USNESENÍ

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Brně jako soud prvního stupně usnesením ze dne 30. 7. 2019, č. j. -10, odmítl podání ze dne 4. 4. 2017 (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě jako soud odvolací napadeným usnesením ze dne 27. 11. 2019, č. j. -18, usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve správném znění výroku I: „Podání žalobce ze dne 26. 2. 2019 se odmítá“ (výrok I). Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 17. 1. 2020 včasné dovolání (č. l. 21), při jehož podání nebyl zastoupen advokátem. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 10. 2. 2020, č. j. -25, byl žalobce vyzván k tomu, aby si pro dovolací řízení v této věci zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Dovolatel byl poučen o tom, že nebude-li do 15 dní ode dne doručení tohoto usnesení předložena soudu prvního stupně plná moc pro zvoleného advokáta, soud dovolací řízení zastaví. Toto usnesení bylo žalobci doručeno dne 14. 2. 2020, ten však na výzvu v něm obsaženou reagoval žádostí o ustanovení zástupce z řad advokátů (č. l. 27). Usnesením soudu prvního stupně ze dne 3. 8. 2020, č. j. -34, bylo rozhodnuto tak, že žalobci nebyl zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení ustanoven. K odvolání žalobce bylo toto usnesení potvrzeno usnesením Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 29. 10. 2020, č. j. -43, v tom znění, že žalobci se pro řízení o dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě ze dne 27. 11. 2019, č. j. -18, zástupce z řad advokátů neustanovuje. Následně soud prvního stupně usnesením ze dne 19. 2. 2021, č. j. -46, znovu vyzval žalobcem, aby si pro zastupování v dovolacím řízení zvolil advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Na toto usnesení žalobce opět reagoval toliko žádostí o ustanovení zástupce z řad advokátů, přičemž se jednalo o podání téměř totožného znění jako jeho předchozí žádost (na č. l. 27).

Nejvyšší soud v tomto dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II ), dále jen „ “.

Ustanovení , které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje , podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.

Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Na věci nemění ničeho ani ta skutečnost, že žalobce na výzvu soudu prvního stupně, aby si zvolil zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, reagoval tak, že podal další žádost o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů, neboť o jeho předchozí žádosti o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení již bylo pravomocně rozhodnuto a žalobce v další žádosti žádné nové skutečnosti neuvádí. O opakované žádosti o osvobození od soudního poplatku či ustanovení zástupce v rámci jednoho řízení je přitom soud povinen rozhodnout jen v případě, že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné, skutečnosti, zejména došlo-li ke změně poměrů účastníka řízení (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 10. 2004, sp. zn. , dostupné na www.nalus.cz).

Dovolatel rovněž nezaplatil soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si dovolací soud je vědom, že dle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2012, sen. zn. , uveřejněný pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z postoje dovolatele v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Kterak bylo konstatováno v mnoha předchozích rozhodnutích Nejvyššího soudu, žalobce takto dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval a respektoval procesní povinnosti podmiňující jejich věcné projednání. Opakovaně i v jím dalších zahajovaných řízeních, v žalobě, v řádných či mimořádných opravných prostředcích neuvádí ani takové základní skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, čeho a z jakých důvodů se domáhá. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. , či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. ). K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. , nebo (ve věci téhož dovolatele) usnesení ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. , proti němu podané ústavní stížnosti Ústavní soud odmítl usneseními ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. , a ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. .

Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení části věty před středníkem, věty třetí, věty třetí a a dovolací řízení zastavil.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. 7. 2021

JUDr. Jan Kolba pověřený člen senátu