Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1584/2021

23 Cdo 1584/2021-214

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně OÁZA Říčany spol. s r.o., se sídlem V Chobotě 2112/21, 251 01 Říčany, IČO 26478421, zastoupené JUDr. Pavlem Sedláčkem, advokátem se sídlem Dlouhá 705/16, 110 00 Praha 1, proti žalované PHARMAKON, spol. s r.o., se sídlem Jana Želivského 1768/18, 130 00 Praha 3, IČO 45243492, o zaplacení 471 843 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2020, č. j. -194, takto:

I. Dovolání žalobkyně seodmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 10. 11. 2020, č. j. -194, výrokem I. potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 19. 6. 2020, č. j. -176, jímž byla žaloba zamítnuta a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že je důvod pro zamítnutí žaloby na vrácení zaplacené kupní ceny ve výši 471 843 Kč požadované žalobkyní z titulu jejího odstoupení od dohody o narovnání, uzavřené účastnicemi dne 15. 12. 2016, ve které potvrdily, že mezi nimi existuje závazek ze smlouvy o dílo ze dne 4. 11. 2013, v níž se žalovaná zavázala dodat žalobkyni regulátory a stabilizátory elektrické energie Pharmakon Electronic Saver. Oba soudy se shodly, že odstoupení žalobkyně od dohody o narovnání ze dne 22. 10. 2019 bylo předčasné. Vyšly přitom ze zjištění, že zástupce žalobkyně zaslal žalované dne 20. 9. 2019 poštou výzvu k dodání regulátorů a stabilizátorů elektrické energie, žalovaná avšak nebyla na adrese uvedené v obchodním rejstříku zastižena, proto poštovní doručovatel dne 23. 9. 2019 vhodil oznámení o uložení zásilky na poště do poštovní schránky žalované a téhož dne zásilku na poště uložil. Žalovaná si zásilku na poště nevyzvedla a dne 8. 10. 2019 byla zásilka poštou vrácena zpět odesílateli. Odvolací soud s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu týkající se účinnosti doručení jednostranných právních úkonů, použitelné i pro posuzovaní účinnosti doručení podle a , („nového“) (dále jen „o. z.“) – srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. , podle nichž je pro účinnost doručení rozhodující, kdy adresát měl objektivně příležitost se seznámit s obsahem hmotněprávního úkonu, dovodil, že do dispozice žalované se mohla zásilka s výzvou k plnění dostat nejpozději do 7. 10. 2019, a vzhledem ke sjednané 30-ti denní lhůtě k plnění (viz .1.2. dohody o narovnání) skončila lhůta k plnění žalované až dne 7. 11. 2019. Učinila-li žalobkyně odstoupení od dohody o narovnání dne 22. 10. 2019, jedná se o odstoupení předčasné, neboť k němu došlo v době, kdy neexistoval důvod pro odstoupení od této dohody, žalované dosud neskončila sjednaná lhůta k plnění, a proto takové odstoupení nemohlo vyvolat zamýšlené účinky. Navíc žalobkyně odstoupení od dohody o narovnání doručovala poštou, k marnému pokusu o doručení došlo dne 23. 10. 2019 a dne 7. 11. 2019 došlo k odeslání zásilky s odstoupením zpět odesílateli, protože si ji žalovaná v úložní době na poště nevyzvedla. Do dispozice žalované se odstoupení mohlo dostat podle závěru odvolacího soudu nejpozději dne 6. 11. 2019, tedy v době, kdy ještě neskončila žalované lhůta k plnění.

Proti rozsudku odvolacího soudu, podala žalobkyně dovolání, které považuje za přípustné podle , (dále jen„ “), neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, a odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení hmotněprávní otázky účinnosti a okamžiku doručení adresného jednostranného hmotněprávního jednání - výzvy žalobkyně k plnění ze dne 20. 9. 2019. Má za to, že odvolací soud se odchýlil od závěrů Nejvyššího soudu vyjádřených v rozsudku ze dne 17. 4. 2013, sp. zn , v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. , a ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. , a zejména v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2012, sp. zn. . Z odůvodnění uvedených rozhodnutí vyplývá, že při neúspěšném pokusu o doručení zásilky poštou se tato dostává do sféry dispozice adresáta a považuje se za doručenou již dnem neúspěšného pokusu o doručení, zanechání oznámení a uložení zásilky na poště. Podle uvedené judikatury dovolacího soudu tedy k doručení výzvy žalobkyně k plnění ze dne 20. 9. 2019 došlo dne 23. 9. 2019 a 30-ti denní lhůta k plnění pak uplynula dne 23. 10. 2019. Účinky doručení výzvy k plnění nelze odsunout až na poslední den lhůty, po kterou byla zásilka u poskytovatele poštovních služeb uložena, jak nesprávně dovodil odvolací soud. V důsledku tohoto nesprávného právního posouzení nemohl pak odvolací soud zhodnotit skutečnost, že k odstoupení od dohody o narovnání došlo v poslední den lhůty k plnění, tj. dne 23. 10. 2019. Podle dovolatelky není na překážku platnosti a účinnosti odstoupení učiněné v poslední den lhůty k plnění, jestliže z obsahu spisu je zřejmé, že žalovaná poruší smlouvu podstatným způsobem, jestliže do sjednané lhůty k plnění žalobkyni nijak nekontaktovala, neoznámila připravenost k plnění, nevyžádala si součinnost žalobkyně k plnění, byť ke plnění – dodání a instalaci regulátorů a stabilizátorů elektrické energie nutně potřebovala součinnost žalobkyně. Posouzení odstoupení od dohody, které bylo doručeno žalované poslední den lhůty k plnění, jako odstoupení neplatné nebo neúčinné, by podle dovolatelky představovalo přepjatý právní formalismus. Předestřela otázku možnosti odstoupení od smlouvy z důvodu prodlení v poslední den lhůty k plnění, která nebyla v praxi dovolacího soudu dosud řešena. V souvislosti s touto otázkou dovolatelka poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2013, sp. zn. , s tím, že je možno od smlouvy odstoupit v případě, že druhá strana si počíná tak, že je zřejmé, že smlouvu podstatným způsobem poruší. Dovolatelka tudíž nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že odstoupila od smlouvy předčasně a navrhla proto, aby Nejvyšší soud rozsudky odvolacího soudu a soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nevyšší soud, jako soud dovolací ( ), po zjištění, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, tedy účastnicí řízení ( ), která je řádně zastoupena advokátem ( a 4 ), se zabýval přípustností podaného dovolání.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, odvolací soud se ve svém závěru neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe, podle níž je jednostranný písemný projev vůle účinný vůči adresátovi okamžikem (dnem), kdy se ocitne v jeho dispoziční sféře a adresát má možnost se s jeho obsahem seznámit, přičemž není rozhodující, že se o obsahu právního úkonu (jednání) adresát v tento den nedozví. Pro účinnost doručení je rozhodující, kdy adresát měl objektivně příležitost se seznámit s obsahem hmotněprávního úkonu (jednání) - srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. , jejichž závěry odvolací soud pro rozhodnutí využil, anebo též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2020, sp. zn. , podle něhož se uvedené závěry o účinnosti doručení jednostranného písemného projevu vůle uplatní i v režimu (všechna cit. rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz). Žalobkyni lze přisvědčit, že její výzva k plnění ze dne 20. 9. 2019 byla žalované doručena již dnem neúspěšného pokusu o doručení poskytovatelem poštovních služeb na adrese žalované uvedené v obchodním rejstříku a zanecháním oznámení o uložení zásilky na poště, tj. dne 23. 9. 2019 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2012, sp. zn. , dostupný na www.nsoud.cz), a že s ohledem na sjednanou 30-ti denní lhůtu k plnění uplynula žalované lhůta ke splnění závazku z dohody o narovnání dnem 23. 10. 2019. Tento den byl tak posledním dnem ke splnění závazku žalovanou. I když odvolací soud vycházel ze závěru, že do dispozice žalované se mohla výzva žalobkyně k plnění podle dohody o narovnání dostat nejpozději dne 7. 10. 2019, což byl poslední den úložní doby zásilky na poště, následně v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu dospěl k závěru, že pokud žalobkyně svým jednáním ze dne 22. 10. 2019 odstoupila od dohody o narovnání z důvodu nesplnění dodání regulátorů a stabilizátorů žalobkyni, kdy tento projev vůle žalobkyně byl žalované doručen dne 23. 10. 2019, jedná se o odstoupení předčasné, neboť v okamžiku odstoupení od dohody o narovnání oprávněný důvod pro odstoupení z důvodu prodlení s plněním neexistoval, jestliže žalované dosud neskončila lhůta k plnění. Žalovaná se tedy nemohla dostat do prodlení se sjednaným plněním již dne 23. 10. 2019 (srov. o. z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.). Namítá-li dovolatelka, že nelze trvat na tom, aby odstoupení bylo doručeno až následující den po uplynutí posledního dne lhůty k plnění s odkazem na o. z., podle něhož strana může od smlouvy odstoupit bez zbytečného odkladu poté, co z chování druhé strany nepochybně vyplyne, že poruší smlouvu podstatným způsobem, a poukazuje na to, že ze spisu v dané věci je zřejmé, že žalovaná žádným způsobem neučila do 23. 10. 2019 nějaký pokus o plnění, nevyžádala si potřebnou součinnost žalobkyně k převzetí plnění, a dovozuje vlastní závěr, že z chování žalované vyplývalo, že poruší smlouvu podstatným způsobem, je třeba konstatovat, že ze skutkových závěrů odvolacího soudu nevyplývá, že by při právním posouzení vyšel z tohoto žalobkyní tvrzeného skutkového závěru. Dovolatelkou předestřená právní otázka, jako otázka v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešená, tj. otázka možnosti odstoupení z důvodu prodlení v poslední den lhůty k plnění s ohledem na tvrzené skutečnosti, z nichž však odvolací soud při právním posouzení věci nevyšel, není však způsobilá založit přípustnost dovolání. Nejvyšší soud totiž již vícekrát judikoval, že přípustnost dovolání podle nemůže založit právní otázka, která je založena na vlastních skutkových závěrech dovolatele nebo na zpochybňování skutkových závěrů odvolacího soudu a na kritice hodnocení důkazů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2017, sp. zn. nebo ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. či usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. anebo ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. dostupných na www.nsoud.cz). Nepřípadný je i odkaz dovolatelky na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2013, sp. zn. , s tím, že zákon umožňuje odstoupit od smlouvy v případě, že povinná strana si počíná tak, že je zřejmé, že smlouvu poruší podstatným způsobem, neboť ze skutkových zjištění soudu takový závěr nevyplývá, na tomto skutkovém závěru odvolací soud své právní posouzení ohledně neúčinného odstoupení žalobkyně od dohody nepostavil.

Nejvyšší soud proto uzavřel, že dovolání žalobkyně není podle přípustné, a nemohl tedy učinit jiný závěr, než její dovolání podle ustanovení věty první odmítnout.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 6. 2021

JUDr. Kateřina Hornochovápředseda senátu