Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 3355/2019

25 Cdo 3355/2019-212

USNESENÍ

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 4. 2019, č. j. -184, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 25. 5. 2018, č. j. -145, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 20. 12. 2018, č. j. -155, jímž tento soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaslat žalobci písemnou omluvu v požadovaném znění a aby mu byla uložena povinnost zaplatit žalobci 2 000 000 Kč jako náhradu za škodu na zdraví a způsobené utrpení, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení jen ohledně částky a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Žalobce se domáhal odčinění nemajetkové újmy za zásah do svých osobnostních práv, který mu měl žalovaný způsobit neposkytnutím řádné lékařské péče. Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že žalovaný poskytoval žalobci, jenž byl v době od 17. 3. 2016 do 13. 9. 2016 ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici v Jiřicích, lékařskou péči jako zaměstnanec Vězeňské služby ČR. Žalobci byla ve výkonu trestu odnětí svobody poskytována lékařská péče ve značném rozsahu. Byly mu přiznány četné úlevy (možnost nosit límec, civilní oděv, francouzské berle, používat ortopedickou deku a ortopedický polštář), zdravotní péče mu byla poskytována jak v rámci věznice Jiřice, tak i mimo toto zařízení. Žalobce byl v pracovní neschopnosti již od 11. 2. 2016, tedy ještě před obdobím, za nějž se domáhá náhrady nemajetkové újmy. Zdravotní stav žalobce byl posuzován v rámci řízení u Okresního soudu v Nymburce a ani z nich nevyplývá (k prosinci 2016), že by u žalobce došlo od posledního rozhodování v červenci 2016 ke zhoršení zdravotního stavu. Navíc bylo zjištěno, že žalobce odmítl rehabilitačně léčebný pobyt v Brně, ke kterému měl nastoupit od 13. 9. 2016. Po právní stránce odvolací soud věc posoudil podle , 2, , 2, , 2, , , účinného od 1. 1. 2014, a s odkazem na a , o výkonu trestu odnětí svobody, uzavřel, že žalovaný není v tomto sporu pasivně věcně legitimován, protože lékařskou péči neposkytoval žalobci jako samostatný poskytovatel zdravotních služeb, ale jako zaměstnanec Vězeňské služby ČR. Nedopustil se však ani zásahu do osobnostních práv žalobce, nijak nevybočil z rozsahu plnění svých povinností a nedopustil se tzv. „excesu“.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. ) v otázce posouzení jednání žalovaného při poskytování lékařské péče žalobci. Namítá, že se žalovaný dopustil excesu, neboť svou nečinností sledoval výlučně uspokojování svých zájmů či potřeb. Žalovaný opakovaně odmítl poskytnout ošetření žalobci, a proto se lze domnívat, že tímto jednáním sledoval svůj zájem a vybočil tak ze svých služebních povinností, čímž za škodu odpovídá žalobci sám. Dovolatel rovněž namítal, že soud prvního stupně neprovedl řádně dokazování (neprovedl jako důkaz rozhodnutí o přiznání invalidity 1. stupně ze dne 18. 4. 2018 a odmítl zadat k vypracování znalecký posudek k prokázání zhoršení zdravotního stavu žalobce), čímž odvolací soud, pokud vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, rozhodl na základě nesprávných skutkových závěrů. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud posoudil dovolání podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „ “), a jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), zastoupeným advokátem ve smyslu , shledal, že dovolání žalobce není přípustné.

Odvolací soud založil své rozhodnutí mimo jiné na závěru, že žalovaný při poskytování lékařské péče žalobci nijak nevybočil z rozsahu plnění svých povinností, tedy neporušil jakýmkoliv způsobem své povinnosti lékaře a nedopustil se žádného jednání, které by bylo v rozporu s objektivním právem a které by zasáhlo do osobnostních práv žalobce. Jinak řečeno, jestliže žalovaný jednal v souladu s právními předpisy, nedošlo k neoprávněnému zásahu, který by byl objektivně způsobilý vyvolat na straně žalobce nemajetkovou újmu, což je jeden z předpokladů vzniku nároku na její náhradu.

Dovolatel sice napadá právní závěr odvolacího soudu, že nedošlo k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobce, avšak činí tak prostřednictvím námitek, že soud rozhodl na základě nesprávných skutkových závěrů, které nemohou přípustnost dovolání založit. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu totiž není zpochybnění samotného hodnocení důkazů soudem, opírajícího se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v Námitky proti zjištěnému skutkovému stavu či proti hodnocení důkazů nejsou předmětem dovolacího přezkumu a ani nezakládají přípustnost dovolání podle (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněné pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „Sbírka“, včetně tam obsaženého odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky).

Jestliže dovolatel dále spatřuje nesprávné právní posouzení v závěru odvolacího soudu, že se žalovaný nedopustil excesu, tj. úplného vybočení z činnosti lékaře Vězeňské služby ČR, pak je nadbytečné se touto otázkou zabývat. Pokud již nelze zpochybnit právní závěr odvolacího soudu, že nedošlo k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobce (viz argumentace výše), přičemž sama tato okolnost vede k závěru o nedůvodnosti uplatněného žalobního nároku v dané věci, nemůže se posouzení otázky, zda se žalovaný dopustil excesu, v poměrech žalobce nijak projevit, neboť i případné kladné řešení (jež však v projednávané věci nepřichází vzhledem ke skutkovým zjištěním v úvahu) by nemohlo zvrátit věcnou správnost rozhodnutí odvolacího soudu.

Dovolání v části směřující proti rozhodnutí o nákladech řízení není podle přípustné.

Jelikož dovolací soud neshledal dovolání přípustným, nezabýval se dovolatelem namítanými vadami řízení (srov. věta druhá ). K námitce opomenutého či neprovedeného důkazu lze jen pro úplnost dodat, že soud není povinen provádět všechny důkazy navrhované účastníkem řízení, neboť záleží vždy na jeho uvážení ( ), které důkazy je nezbytné provést, resp. zda a nakolik je potřebné dosavadní stav dokazování doplnit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2008, sp. zn. , publikovaný pod C 5978 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, a ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. , či usnesení téhož soudu ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. ); vždy se však musí vypořádat s tím, proč některé navržené důkazy neprovedl (k tomu srov. též rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. , , , , ). Takové judikatorní požadavky byly v projednávané věci naplněny.

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání podle věty první jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. 7. 2021

JUDr. Robert Waltr předseda senátu