Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1574/2021

25 Cdo 1574/2021-316

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: P. M., advokát se sídlem XY, proti žalované: Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, se sídlem Pobřežní 665/23, Praha 8, IČO 63998530, o zaplacení 67.632,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2020, č. j. -278, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Dne 1. 6. 2014 došlo k dopravní nehodě, při níž bylo poškozeno vozidlo žalobce řidičem vozidla pojištěného pro případ odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem u žalované, která škodu vyhodnotila jako totální.

Žalobce se domáhal po žalované, aby mu zaplatila celkem 67.632,50 Kč s přesně specifikovaným příslušenstvím. Žalovaná částka sestává z 49.504 Kč představujících doplatek za hodnotu zničeného vozidla, 813 Kč za náklady na cestu při pořízení nového vozu, 14.620 Kč na nákladech vynaložených v souvislosti s koupí nového vozidla, 1.500 Kč na koupi nové dálniční známky, 800 Kč na registraci nového vozidla, 230,50 Kč na nákladech na dopravu do autoservisu, 500 Kč na nákladech za využití zmocněnce k předání zbytků původního automobilu, 49 Kč za zaslání kupní smlouvy a faktury výherci internetové aukce, 1.079 Kč za povinné ručení bouraného vozidla do zániku pojištění a 1.846 Kč jako hodnoty benzínu v nádrži.

Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 8. 10. 2019, č. j. -246, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 9.273 Kč s příslušenstvím, co do částky 54.110 Kč žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Část nároků ve výši 7.550 Kč žalobci žalovaná plnila během řízení. Na základě soudem vyžádaného znaleckého posudku byla určena obvyklá cena vozidla žalobce před poškozením a hodnota použitelných zbytků, soud proto uznal nárok žalobce oprávněným pouze do částky 8.512 Kč (rozdíl obou hodnot po odečtení dobrovolného plnění), a dále co do částky 761 Kč za benzín v nádrži, ve zbytku shledal soud žalobu nedůvodnou, neboť uvedené nároky nevznikly v příčinné souvislosti s nehodou (nová výbava do nového vozidla, pojistné na bouraném vozidle, cestovné do autoservisu, či náklady na zmocněnce, zaslání dokumentů a odhlášení vozidla v evidenci).

K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 9. 2020, č. j. -278, rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se zcela ztotožnil se skutkovým stavem zjištěným obvodním soudem i s právními závěry z něj učiněnými a odmítl námitky žalobce o správnosti znaleckého posudku, neboť znalec postupoval podle metodiky, o níž nemají soudy pochybností, znalec se vypořádal se všemi předloženými materiály a odůvodnil, proč nestanovil vyšší cenu vozidla před poškozením ani vyšší hodnotu použitelných zbytků.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje podle Vymezil celkem sedm otázek, jež dosud neměly být vyřešeny v rozhodovací praxi dovolacího soudu, které se vztahují ke stanovení obvyklé hodnoty vozidla před poškozením, hodnoty použitelných zbytků, podkladů pro znalecký posudek, rozsahu plnění pojišťovny a rozporu postupu pojišťovny s dobrými mravy. Dovolatel především nesouhlasí se závěry znaleckého posudku a stanovenou výší škody. Navrhl proto, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího i obvodního soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolatel zpochybňuje pouze skutková zjištění, a navrhla, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

Podle ustanovení (ve znění účinném od 30. 9. 2017) dovolání podle není přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

V řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků, odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z nich charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat samostatně, a to bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. , a ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2012, sp. zn. ). Tyto judikatorní závěry jsou použitelné i po změně formulace ustanovení provedené s účinností od 30. 9. 2017 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. ).

Byl-li odvolacím soudem potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ohledně doplatku na obvyklou cenu vozidla před poškozením ve výši 37.686 Kč a nákladů souvisejících s pořízením nového vozidla v celkové částce 17.190,50 Kč (k příslušenství se při posouzení přípustnosti dovolání z hlediska peněžního limitu podle nepřihlíží), nepřesahuje ani jeden z těchto dílčích nároků 50.000 Kč, proto je dovolání v tomto rozsahu nepřípustné.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou bylo rozhodnuto podle věty první, , Žalovaná má právo na paušální náhradu nákladů za své vyjádření k dovolání ve výši 300 Kč podle a

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 14. 7. 2021

JUDr. Robert Waltr předseda senátu