Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 89/2019-145

KSCB 27 INS XY42 ICm XY29 ICdo 89/2019-145

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce R. P., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Hanusem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Žižkova třída 183/33, PSČ 370 01, proti žalovanému LIQUIDATORSv. o. s., se sídlem v Praze 2, Slezská 2033/11, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 24817465, jako insolvenčnímu správci dlužníka P., zastoupenému JUDr. Pavlem Glazunovem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze, Řehořova 927/43, PSČ 130 00, o vyloučení věci z majetkové podstaty dlužníka, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 42 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka P., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. XY, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. dubna 2019, č. j. 42 ICm XY, 104 VSPH XY ( XY), ve znění usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. dubna 2019, č. j. 42 ICm XY, 104 VSPH XY ( XY), takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce žalovaného.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem ze dne 17. ledna 2019, č. j. 42 ICm XY, Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „insolvenční soud“):

[1] Zamítl žalobu, kterou se žalobce (R. P.) domáhal vůči žalovanému (LIQUIDATORS v. o. s., jako insolvenčnímu správci dlužníka P.) vyloučení celkem 5 označených nemovitých věcí [pod položkou č. 4 zapsaných dvou pozemků, z nichž součástí jednoho je stavba (označený rodinný dům), a pod položkou č. 5 zapsaných tří pozemků, z nichž součástí dvou jsou stavby (garáž a objekt bydlení)] ze soupisu majetkové podstaty dlužníka.

[2] Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 10.640,68 Kč.

2. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), , daňového řádu, , obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.), a , (dále jen „obč. zák.“) – dospěl k následujícím závěrům:

3. Kupní smlouva ze dne 4. prosince 2012, kterou dlužník (jako prodávající) převedl na žalobce vlastnické právo k nemovitým věcem zapsaným v soupisu majetkové podstaty dlužníka pod položkou č. 4 za dohodnutou kupní cenu ve výši 4.100.000 Kč, konzumovanou dohodou o započtení (dále jen „kupní smlouva č. 1“), jakož i kupní smlouva ze dne 4. prosince 2012, kterou dlužník (jako prodávající) předvedl na žalobce a T. P. (dále jen „T. P.“) spoluvlastnické podíly k nemovitým věcem zapsaným v soupisu majetkové podstaty dlužníka pod položkou č. 5 za dohodnutou kupní cenu ve výši 6.300.000 Kč, konzumovanou dohodou o započtení (dále jen „kupní smlouva č. 2“), jsou absolutně neplatnými právními úkony.

4. Dlužník měl (totiž) v (nepřímém) úmyslu zkrátit uzavřením kupních smluv věřitele (Českou republiku). Žalobce a T. P. jsou ve smyslu § 66a obch. zák. osobami ovládajícími dlužníka, takže v intencích závěrů „rozhodnutí“ Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2014, sp. zn. [jde o rozsudek, který je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu], platí, že je-li prokázáno, že osoba ovládaná (jako prodávající) měla v úmyslu zkrátit uzavřením kupní smlouvy své věřitele, pak platí, že stejný úmysl měl i kupující, jestliže šlo o osobu ovládající.

5. V části, v níž se žalobce domáhal vyloučení podílu na nemovitých věcech zapsaných v soupisu majetkové podstaty dlužníka pod položkou č. 5 v rozsahu 49/100, by žaloba nebyla důvodná, i kdyby kupní smlouvy nebyly neplatné, neboť v tomto rozsahu měl nabýt vlastnické právo k nemovitým věcem T. P.

6. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 15. dubna 2019, č. j. 42 ICm XY, 104 VSPH XY ( XY), ve znění usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. dubna 2019, č. j. 42 ICm XY, 104 VSPH XY ( XY):

[1] Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu.

[2] Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 4.114 Kč.

7. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení a obč. zák. – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí a po doplnění dokazování k následujícím závěrům:

8. Co do podílu na nemovitých věcech zapsaných v soupisu majetkové podstaty dlužníka pod položkou č. 5 v rozsahu 49/100, žalobce v řízení ani netvrdil, že by mu k této části svědčilo jakékoli právo vylučující soupis do majetkové podstaty. Vlastníkem tohoto podílu je podle výpisu z katastru nemovitostí T. P., který vzal vylučovací žalobu zpět.

9. Kupní smlouvy jsou vskutku neplatné podle § 39 obč. zák., neboť dlužník i žalobce je uzavřel minimálně v nepřímém úmyslu zkrátit budoucí daňovou pohledávku věřitele. Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2001, sp. zn. (jde o rozsudek uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročníku 2001, pod číslem 134), nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2008, sp. zn. , uveřejněný pod číslem rozh. obč. (dále jen „R 40/2009“). K tomu, že se zkrácení může týkat i budoucí pohledávky, srov. „usnesení“ Nejvyššího soudu ze dne 18. května 1999, sp. zn. [správně jde o rozsudek uveřejněný pod číslem rozh. obč. (dále jen „R 27/2000“)].

10. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení , (dále též jen „ “), argumentem, že napadená rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se oba soudy odchýlily od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, „nebo byla tato otázka dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popřípadě by měla být posouzena jinak“. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle ), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

11. Oběma soudům dovolatel především vytýká, že se dostatečně nevypořádaly s tvrzeními a důkazy předloženými dovolatelem, případně se s nimi nevypořádaly vůbec. Odůvodnění napadeného rozhodnutí má rovněž za nepřezkoumatelné, s tím, že na základě skutkových zjištění, z nichž vyšel, nemohl odvolací soud dospět k dostatečně kvalifikovanému právnímu závěru. V tom dovolatel spatřuje porušení práva na spravedlivý proces, odkazuje v daných souvislostech též na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. (jde o rozsudek ze dne 21. prosince 2010).

12. Žalovaný ve vyjádření má napadené rozhodnutí za správné, navrhuje dovolání odmítnout, případně zamítnout.

13. Rozhodné znění pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

14.Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , odmítl podle a 2 Učinil tak proto, že v posouzení právních otázek, na jejichž řešení spočívá, je napadené rozhodnutí souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudupředstavovanou především R 40/2009 a rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 13. dubna 2016, sen. zn. (k neplatnosti právního úkonu, který obě smluvní strany uzavřely v úmyslu zkrátit možnost uspokojení pohledávek věřitelů jedné z nich), a dále R 27/2000 (k tomu, že úmysl dlužníka cum animo fraudandi může směřovat i ke zkrácení budoucí pohledávky věřitele), a rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2014, sp. zn. , uveřejněným pod číslem rozh. obč. (k nepřímému úmyslu).

15. Námitkou, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, vystihuje dovolatel z obsahového hlediska tzv. jinou vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Potud je nicméně napadené rozhodnutí souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu představovanou závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. , uveřejněném pod číslem rozh. obč. Tam Nejvyšší soud vysvětlil, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele. Obdobně platí, že i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele.

16. K výhradě dovolatele, že odvolací soud se nevypořádal se všemi jeho odvolacími námitkami, lze opět poukázat na závěry plynoucí z R 100/2013. K tomu lze dodat, že z ustanovení [které upravuje náležitosti odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku, platí obdobně pro odůvodnění usnesení, jímž se rozhoduje ve věci samé ( ), a přiměřeně se prosazuje i pro odůvodnění rozhodnutí vydaných odvolacím soudem ( )] ani z práva na spravedlivý proces nelze dovozovat povinnost soudů vypořádat se s každou jednotlivou námitkou účastníka řízení. Jak opakovaně vysvětlil Ústavní soud, není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. února 2009, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 26/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

17. Právní úprava rozhodná pro dovolací řízení v této věci zná pouze jediný dovolací důvod (nesprávnost právního posouzení věci dle ), přičemž jako dovolací důvod (pro který lze dovolání připustit) výslovně vylučuje tzv. zmatečnostní vady řízení (srov. větu druhou ), včetně těch, jež se pojí s upřením práva na spravedlivý proces (typově jde o zmatečnostní vadu dle ). Při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je ve smyslu ustanovení správné, přitom vychází dovolací soud ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů (případně) nejprve zformuluje sám dovolatel. Srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. , uveřejněného pod číslem rozh. obč., a rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem rozh. obč. Samotné hodnocení důkazů (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) pak nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem rozh. obč., včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

18. O tom, že napadené rozhodnutí nepostrádá skutkový základ (skutkové závěry), Nejvyšší soud žádné pochybnosti nemá a skutkové námitky dovolatele jsou nezpůsobilé založit přípustnost dovolání již proto, že skutkový dovolací důvod dovolatel nemá k dispozici.

19. Bez zřetele k tomu, že napadené rozhodnutí se bez dalšího neprotiví ani závěrům obsaženým v dovolatelem prosazovaném rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , Nejvyšší soud podotýká, že označené rozhodnutí do značné míry diskvalifikuje jako judikaturu využitelnou v poměrech dané věci skutečnost, že vykládalo jinou dovolací úpravu (než tu, která je rozhodná v této věci).

20. Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto, čímž žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 20. srpna 2019). Incidenční spor o vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužníka je ve smyslu ustanovení , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 19. listopadu 2019, pro věc rozhodném, sporem ve věcech rozhodovaných v insolvenčním nebo obdobném řízení, u kterého se považuje za tarifní hodnotu částka 50.000 Kč (srov. dále . advokátního tarifu). Mimosmluvní odměna tak náleží dle advokátního tarifu, ve spojení s ustanovením a bodu 5. advokátního tarifu, ve výši 3.100 Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů dle advokátního tarifu ve výši 300 Kč a s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 714 Kč ( ) jde celkem o částku 4.114 Kč, kterou dovolací soud přiznal žalovanému k tíži dovolatele.

P o u č e n í: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).

V Brně dne 30. června 2021

JUDr. Zdeněk Krčmář

předseda senátu