Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1334/15

Ústavní soud rozhodl dnešního dne bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele P. V., t.č. VTOS Věznice Vinařice, zastoupeného Mgr. Tomášem Výborčíkem, advokátem se sídlem Huťská 1383, Kladno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015 č. j. -48, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2014 č. j. -368 a proti rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 17. 6. 2014 č. j. -341, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Svou ústavní stížností ze dne 6. 5. 2015 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to z důvodu porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle d.

2. Ústavní soud z podané ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí zjistil, že stěžovatel byl napadeným rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, jehož se dopustil tím, že v průběhu několika telefonických hovorů z Věznice Oráčov požadoval zaslání drogy pervitin. Stěžovatel ve svém odvolání i dovolání argumentoval zejména tím, že v jeho případě nebylo možno použít odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, neboť tento úkon nebyl nařízen procesně přípustným způsobem. Tyto jeho argumenty byly vyvráceny v napadených rozhodnutích okresního, krajského i Nejvyššího soudu.

3. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti opakuje svou argumentaci z řízení před obecnými soudy. Je přesvědčen, že napadená rozhodnutí krajského i okresního soudu měla být Nejvyšším soudem zrušena. Odkazuje na svou argumentaci zaměřenou na použitelnost důkazu odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Stěžejní problém spatřuje stěžovatel v tom, že samotné odposlechy nebyly nařízeny procesně přípustným způsobem a není je tak možné coby relevantní důkazy v řízení před soudem provést a následně k nim přihlížet. Krom toho nelze dle stěžovatele považovat důkaz odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ve vztahu k přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání za procesně aplikovatelný. Stěžovatel považuje rozhodnutí obecných soudů za nesprávné z právního hlediska, rozporné s trestněprávními předpisy, ustálenou soudní judikaturou i právem na spravedlivý proces.

4. Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( a y ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv. Tak tomu bude zejména v případech, kdy jejich rozhodnutí jsou projevem svévole nebo stojí v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (viz například nálezy

sp. zn.

ze dne 8. 7. 1999,

sp. zn.

ze dne 20. 1. 2000 či

sp. zn.

ze dne 2. 3. 2000).

5. Stěžovatel brojí proti právním závěrům obecných soudů, které vykládaly podústavní právo. Napadená rozhodnutí jsou dostatečně odůvodněna a Ústavní soud neshledává, že by bylo projevem svévole, či v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Do závěrů obecných soudů tedy nepřísluší Ústavnímu soudu zasahovat. K argumentům stěžovatele, vyjádřeným v ústavní stížnosti, se již vyjádřily obecné soudy a ve svých odůvodněních se jimi dostatečně vypořádaly. V ústavní stížnosti tak Ústavní soud neshledal žádné argumenty, které by věc posunuly do ústavněprávní roviny.

6. S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo než podanou ústavní stížnost odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný v souladu s .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. května 2015

Ludvík David, v. r.

předseda senátu