Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 783/15

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti R. H., toho času ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha - Pankrác, zastoupeného JUDr. Josefem Kopřivou, advokátem se sídlem Vodičkova 709/33, 110 00 Praha 1, o vyloučení soudců z projednávání a rozhodování věci, takto:

Soudci Jan Filip, Jan Musil a Vladimír Kůrka nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. .

Odůvodnění

Podáním ze dne 11. 5. 2015 stěžovatel v reakci na doručený akceptační dopis prohlásil, že odmítá všechny soudce třetího senátu Ústavního soudu, jimž byla jeho věc přidělena k projednání, a požádal, aby byli tito soudci dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších změn (dále jen " "), vyloučeni z projednávání dané věci. Jako důvod stěžovatel uvedl, že na všechny členy třetího senátu podal trestní oznámení v souvislosti s jednáním Ústavního soudu ve věci vedené pod

sp. zn.

, přičemž trestní oznámení je vedeno u Krajského státního zastupitelství v Brně pod sp. zn. 1 KZN 1036/2015. Stěžovatel současně vyjádřil svoji obavu o nestranné projednání jeho nynější ústavní stížnosti a odvolal se na ustanovení čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Soudce Jan Filip ve svém vyjádření k vznesené námitce podjatosti ze dne 12. 5. 2015 uvedl, že tato zřejmě vychází z nesouhlasu s přechozím rozhodnutím třetího senátu Ústavního soudu - usnesením

sp. zn.

ze dne 5. 6. 2014 a že ke stěžovateli či jeho zástupci, jakož i jiným účastníkům nynějšího řízení nemá žádný osobní vztah, a necítí se proto být podjatý. Obsah trestního oznámení mu není znám a stěžovatel žádné konkrétní skutečnosti ve svém návrhu neuvádí. K tomuto vyjádření se připojil též soudce Vladimír Kůrka ve svém stanovisku ze dne 13. 5. 2015.

Soudce Jan Musil ve svém vyjádření k předmětné námitce ze dne 12. 5. 2015 podotkl, že ze skutečnosti, že se podílel jako soudce na rozhodování o předchozí ústavní stížnosti stejného stěžovatele, nelze dovodit existenci jakéhokoli vztahu ke stěžovateli nebo k nynější věci. K tomu dodal, že předchozí ústavní stížností byla napadána meritorní rozhodnutí v trestní věci, zatímco nynější stížnost napadá toliko výrok týkající se hrazení nákladů právního zastoupení. Necítí se být podjatý ani z toho důvodu, že stěžovatel podal na všechny soudce třetího senátu trestní oznámení. Obsah trestního oznámení mu není znám, přičemž stěžovatel žádné konkrétní skutečnosti ve svém návrhu neuvádí.

Podle je soudce vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Dle je soudce též vyloučen, jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu.

Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení však představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (srov. , dále i d). Nestrannost soudce je vždy posuzována ze dvou hledisek, subjektivního a objektivního. Subjektivní hledisko účastníků řízení, případně soudců samotných, je ovšem pouze podnětem pro rozhodování o eventuální podjatosti a samotné k vyloučení nepostačuje. Rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. To znamená, že není přípustné vycházet pouze z pochybností o poměru soudců k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká. Je zapotřebí vyjít i z rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedly. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům, dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti vyvstávají odůvodněné pochybnosti, zda bude soudce moci nezávisle a nestranně rozhodovat. Čtvrtý senát Ústavního soudu, rozhodující podle příslušného rozvrhu práce Ústavního soudu o podjatosti soudců třetího senátu, však neshledal žádné podmínky pro použití ustanovení .

Jak patrno z výše uvedeného, stěžovatel své odmítnutí soudců třetího senátu odůvodňuje jejich údajně vadným rozhodnutím v jeho jiné právní věci (

sp. zn.

). Nicméně rozhodování soudce Ústavního soudu v jiné věci je projevem samotného výkonu ústavního soudnictví a jako takové pochybnost o jeho nepodjatosti (obecně) založit nemůže (viz a contrario; srov. také ; k výjimkám viz Filip, J., Holländer, P., Šimíček, V.: , komentář, 2. vydání, C. H. Beck, 2007, s. 178, bod. 18, a dále Wagnerová, E., Dostál, M., Langášek, T., Pospíšil, I., s komentářem, ASPI, 2007, s. 123, bod 7). V této souvislosti je potřeba dodat, že čtvrtý senát, rozhodující podle , vůbec není oprávněn přezkoumávat procesní postup třetího senátu a jím vydaná rozhodnutí, a tudíž tvrzení o údajném pochybení, na němž vlastně námitka podjatosti spočívá, nelze pokládat za relevantní. Poukazuje-li stěžovatel na to, že podal trestní oznámení, je zcela zřejmé, že v uvedených souvislostech by šlo o počin postrádající jakýkoliv smysl, přičemž čtvrtý senát nepředpokládá, že by dané sdělení mohlo jmenované soudce ve vztahu ke stěžovateli nějak ovlivnit. Pochybnost o jejich nepodjatosti tak v daném okamžiku nevzniká (k nezpůsobilosti trestního oznámení stěžovatele, podaného v souvislosti s rozhodovací činností soudce, založit objektivní pochybnosti o jeho podjatosti srov. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 11. 8. 2011, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

S ohledem na to, že žádné okolnosti naplňující podmínky shora citovaných ustanovení nebyly shledány, čtvrtý senát Ústavního soudu rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 26. května 2015

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu