Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tdo 576/2021

4 Tdo 576/2021-341

USNESENÍ

D. S.

,

nar. XY, bytem XY,

proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. , v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky Havířov pod sp. zn. , takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného

odmítá

.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky Havířov ze dne 19. 11. 2020, sp. zn. , byl obviněný D. S. uznán vinným pokusem zločinu krádeže podle § 21 odst. 1 k § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Za toto jednání byl obviněný D. S. odsouzen podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let nepodmíněně. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozenému J. V., nar. XY, trvale bytem XY, na náhradě škody částku 2 925 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený J. V., nar. XY, trvale bytem XY, odkázán se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Obviněný D. S. se v přípravném řízení ke spáchání skutku doznal a u hlavního líčení dne 19. 11. 2020 učinil prohlášení o vině ve smyslu ust. § 206c odst. 1 tr. ř., kdy tak souhlasil i s právní kvalifikací skutku uvedenou v obžalobě.

Obviněný proti rozhodnutí soudu prvního stupně podal odvolání, které směřovalo toliko do výroku o trestu, který označil za nepřiměřeně přísný a domáhal se uložení trestu pod spodní hranici trestní sazby. O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. , tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. , podal následně obviněný D. S. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný se v rámci dovolacího řízení domáhá, aby napadené rozhodnutí bylo přezkoumáno, jelikož dle jeho názoru došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. V dovolání vyslovil nesouhlas s užitou právní kvalifikací jeho jednání podle kvalifikované skutkové podstaty zločinu krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. S ohledem na výše uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. a rozsudek Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově ze dne 19. 11. 2020, sp. zn. zrušil a přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc znovu projednal a rozhodnul.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že v projednávané věci obviněný svým odvoláním napadl pouze výrok o trestu. Výrok o vině vůbec napaden nebyl, ani být nemohl, jelikož obviněný prohlásil svou vinu. Za takové situace není podle § 246 odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou podat odvolání proti výroku o vině v rozsahu, v jakém soud přijal jeho prohlášení viny. Při přezkumu odvolání odvolacím soudem v posuzovaném případě tedy nešlo jen o to, že obviněný zúžil rozsah přezkumu pouze na výrok o trestu. Odvolací soud byl v možnostech přezkumu omezen přímo i zákonem. Výrok o vině by bylo možno přezkoumat pouze na podkladě odvolání státního zástupce. To však podáno nebylo, neboť rozhodnutí soudu prvého stupně odpovídalo právní kvalifikaci uvedené v obžalobě a vyslovené v závěrečné řeči. Současně právní posouzení souznělo s tehdejším, dlužno uvést že zcela převládajícím, výkladem kvalifikační okolnosti podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Státní zástupce proto uvádí, že odvolací soud nemohl podle § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumat výrok o vině, v důsledku čehož nelze dovolání proti tomuto výroku účinně podat, přičemž výše uvedené nemůže být závěrem pro obviněného neočekávaným a nepředvídatelným, jelikož obviněný si byl této skutečnosti v souvislosti se svým prohlášením viny podle § 206c tř. ř. vědom. Dovolání v posuzované věci by bylo přípustné jen ve vztahu k oddělitelnému výroku o trestu. Tento výrok ovšem obviněným napaden nebyl. Obviněný taktéž v dovolání neoznačil jediný dovolací důvod týkající se výroku o trestu, tzn. dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř., a aby tak učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pokud by Nejvyšší soud dospěl k odlišnému stanovisku, i pro tento případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu souhlasil podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud byl nejdříve povinen zkoumat, zda je vůbec v posuzované věci přípustné dovolání a jestli nepřichází v úvahu odmítnutí dovolání podle ustanovení § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Po přezkoumání dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Podle § 265a tr.ř. lze dovoláním napadnout rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Z tohoto obecného principu vyplývá, že dovoláním lze napadnout rozhodnutí soudu druhého stupně pouze v tom rozsahu, v jakém přezkoumával a byl povinen přezkoumat rozhodnutí soudu prvého stupně. V posuzované věci se však o takovou situaci nejedná, neboť obviněný svým odvoláním napadl výhradně výrok o trestu a výrok o vině ve lhůtě pro podání odvolání ani později vůbec napaden nebyl a především obviněným ani napaden být nemohl. Na tom nemůže nic změnit ani ta skutečnost, že obviněný ústy svého obhájce při veřejném zasedání o odvolání poté co prohlásil, že na podaném odvolání trvá, vznesl otázku, zda vůbec měl být skutek kvalifikován podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.

Podle § 254 odst. 1 nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle § 253, přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání.

Podle § 254 odst. 2 tr. ř. mají-li vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání, přezkoumá odvolací soud i správnost takového výroku, na který v odvolání napadený výrok navazuje, jestliže oprávněná osoba proti němu mohla podat odvolání.

Nejvyšší soud konstatuje, že se v předkládané věci za dané procesní situace nemohl uplatnit postup podle § 254 odst. 2 tr. ř. Obviněný učinil prohlášení o vině ve smyslu ustanovení § 206c odst. 1 tr. ř., když souhlasil i s právní kvalifikací skutku uvedenou v obžalobě. Podle § 246 odst. 1 písm. b) tr. ř. může rozsudek odvoláním napadnout obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, nejde-li o výrok o vině v rozsahu, v jakém soud přijal jeho prohlášení viny. Za takové situace není podle § 246 odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou podat odvolání proti výroku o vině v rozsahu, v jakém soud přijal jeho prohlášení viny. Je třeba poukázat i na § 206c odst. 7 tr. ř., podle kterého soudem přijaté prohlášení viny nelze odvolat. Skutečnosti uvedené v prohlášení viny nelze napadat opravným prostředkem. Uvedené ustanovení tedy zapovídá možnost napadat opravným prostředkem skutečnosti uvedené v prohlášení viny.

Nejvyšší soud pro úplnost odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. , publikované pod č. rozh. tr., podle něhož: „Jestliže odvolání bylo podáno toliko proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle § 254 odst. 1 trestního řádu přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle § 254 odst. 2, 3 trestního řádu), může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle § 254 odst. 1 trestního řádu a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle § 254 odst. 2, 3 trestního řádu, musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) trestního řádu.“

V souvislosti s prohlášením viny obviněného tak odvolací soud podle § 254 odst. 1 tr. ř. nemohl přezkoumat výrok o vině, v důsledku čehož nelze dovolání proti tomuto výroku účinně podat. V případě dovolání proti výroku o vině není tedy splněna zákonná podmínka přípustnosti dovolání podle § 265a odst. 1 tr. ř. Dovolání je proto v posuzované věci přípustné jen ve vztahu k oddělitelnému výroku o trestu. Z obsahu podaného dovolání nicméně nevyplývá, že by tento výrok obviněným napaden byl. Výrokem o trestu se obviněný v dovolání vůbec nezabývá.

Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že pokud obviněný D. S. podal své dovolání pouze proti výroku o vině, nelze považovat jeho dovolání za přípustné. Dovolání obviněného bylo proto podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné odmítnuto.

Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. 6. 2021

JUDr. Jiří Pácal

předseda senátu