Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 944/2021

21 Cdo 944/2021-97

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce Ľ. B., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Adamem Valíčkem, MBA, advokátem se sídlem v Brně, náměstí Svobody č. 87/18, proti žalované DoDo Czech s. r. o. se sídlem v Praze 8 – Karlíně, Pernerova č. 702/39, IČO 24128848, zastoupené JUDr. Jiřím Matznerem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2, Anny Letenské č. 34/7, o určení trvání pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2020 č. j. -76, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2020 č. j. -76 není přípustné podle ustanovení , podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Napadený rozsudek odvolacího soudu je (v závěru, že na základě žaloby na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, nemůže být rozhodováno o určení neplatnosti právního jednání o rozvázání pracovního poměru a že „nárok žalobce na určení, že pracovněprávní vztah účastníků založený smlouvou ze dne 16. 3. 2019 trvá, je neopodstatněným“, neboť „pracovněprávní vztah účastníků zanikl zrušením pracovního poměru ze strany zaměstnavatele ve zkušební době ke dni 23. 4. 2019“) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena v závěru, že ustanovení umožňuje účastníkům pracovního poměru domáhat se soudní ochrany před jeho neoprávněným rozvázáním. Chce-li zaměstnanec nebo zaměstnavatel, aby nenastaly právní účinky vyplývající z rozvázání pracovního poměru, musí ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit, podat u soudu žalobu na určení, že právní jednání směřující k rozvázání pracovního poměru je neplatné. Není-li žaloba v této lhůtě podána, pak platí, že pracovní poměr skončí mezi účastníky tohoto právního jednání, i kdyby objektivně šlo o neplatné rozvázání pracovního poměru, neboť po uplynutí dvouměsíční lhůty se soud již nemůže posouzením otázky platnosti rozvazovacího jednání zabývat, a to ani jako otázkou předběžnou (srov. například ve vztahu k obdobné právní úpravě obsažené v předchozím odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2002 sp. zn. , uveřejněného pod č. 29 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003, nebo ve vztahu k nynější právní úpravě odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2018 sp. zn. ). Nebyla-li neplatnost právního jednání o rozvázání pracovního poměru určena pravomocným rozhodnutím soudu, musí soud v případném jiném řízení mezi účastníky vycházet z toho, že pracovní poměr účastníků byl rozvázán platně; to platí i v řízení o žalobě na určení, že pracovní poměr trvá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 1997 sp. zn. , uveřejněný pod č. 75 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997). Na základě žaloby o určení, že pracovní poměr trvá, nelze posuzovat otázku platnosti rozvázání pracovního poměru; soud se v řízení omezí toliko na zjištění, zda existuje úkon způsobilý být ve smyslu ustanovení důvodem k rozvázání pracovního poměru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2001 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 51 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2002).

Bylo-li žalobci dne 23. 4. 2019 žalovanou doručeno zrušení pracovního poměru ve zkušební době a nepodal-li žalobce ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr na základě tohoto právního jednání skončit, u soudu žalobu na určení, že uvedené zrušení pracovního poměru ve zkušební době je neplatné (podal-li tuto žalobu až po uplynutí uvedené lhůty a změnil-li ji následně se souhlasem soudu na žalobu o určení, že pracovní poměr mezi účastníky založený pracovní smlouvou ze dne 16. 3. 2019 nadále trvá), postupoval odvolací soud v projednávané věci zcela v souladu s uvedenou konstantní judikaturou, jestliže se otázkou platnosti zrušení pracovního poměru ve zkušební době ze dne 23. 4. 2019 nezabýval (vycházel z toho, že pracovní poměr účastníků byl tímto zrušením rozvázán platně) a jako věcně správný potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla žaloba na určení, že pracovní poměr trvá, zamítnuta.

Námitky dovolatele týkající se doby vzniku pracovního poměru mezi žalobcem a žalovanou, sjednání zkušební doby a naléhavého právního zájmu na určení, že pracovní poměr trvá, ve smyslu ustanovení nemohou založit přípustnost dovolání podle ustanovení , neboť z nich nevyplývají žádné právní otázky, na kterých by záviselo napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu tohoto ustanovení.

V části, ve které směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení, a proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení , podle něhož dovolání podle není přípustné proti rozhodnutí v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. 6. 2021

JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu