Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 521/2021

30 Cdo 521/2021-343

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce A. K., nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Martinem Kolářem, advokátem se sídlem v Děčíně, Na Vinici 1227/32, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o umožnění vykonání zkoušky insolvenčního správce a o zaplacení 10 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2020, č. j. -311, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal, aby mu žalovaná umožnila vykonat zvláštní zkoušku insolvenčního správce za současného přijetí specifických antidiskriminačních opatření a aby mu zaplatila odškodnění majetkové újmy ve výši 8 000 000 Kč a nemajetkové újmy ve výši 2 000 000 Kč s příslušenstvím.

Obvodní soud pro Prahu 2 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 3. 2. 2020, č. j. -246, zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna „umožnit žalobci vykonat k jeho žádosti za účelem získání zvláštního povolení dle , o insolvenčních správcích, zvláštní zkoušku insolvenčního správce za současného přijetí specifických antidiskriminačních opatření, spočívající v: a) ověření dovedností a znalostí žalobce formou písemných referencí předložených žalobcem žalovanému v jeho podání žalovanému ze dne 21. 2. 2018, eventuálně za b) vypracování případové studie žalobcem, a to na základě zadání studie z oblasti insolvenční agendy řešené insolvenčnímu správci se zvláštním povolením, ve lhůtě od 2 týdnů ode dne doručení zadání žalobci eventuálně za c) rozložení zkoušek zvláštního insolvenčního správce do těchto čtyř bloků okruhu zkoušek:1. insolvenční právo a právní úprava povinností insolvenčního správce při úpadku dlužníka uvedeného v zákona o insolvenčních správcích,2. občanské právo a obchodní právo,3. organizace podniku a právní regulace dlužníka uvedené v zákona o insolvenčních správcích, řízení podniku a účetnictví a financování podniku4. principy a fungování finančního trhu, investiční nástroj, obchodní a jiné nakládání s těmito nástroji,přičemž pro každý blok okruhů zkoušek bude žalobci poskytnuta příprava na vykonání zkoušky alespoň 6 týdnů“ (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení částky 10 000 000 Kč (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).

Městský soud v Praze (odvolací soud) napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II ), dále jen „ “, odmítl.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Žalobce spatřoval přípustnost dovolání v tom, že: 1) při řešení otázky „zda je soud oprávněn posoudit problematiku dopadů nepříznivého zdravotního stavu na účastníka řízení (v daném případě schopnosti účastníka řízení podstoupit proces získávání informací, učení a sebevzdělávání), pokud je předmětem řízení nárok, jehož základ či výše na posouzení takovýchto dopadů závisejí“ se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a2) dovolacím soudem dosud nebyla řešena otázka „zda v případě nároku o zákaz diskriminace z důvodu zdravotního postižení bude zpravidla nutné odborně posoudit dopady zdravotního postižení žalobce na výkon práva, ohledně něhož se dovolává přijetí antidiskriminačních opatření.“

Na řešení těchto otázek napadené rozhodnutí nezávisí (odvolací soud na jejich řešení své rozhodnutí nezaložil, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí, odvolací soud shodně se soudem prvního stupně vycházel při zjišťování skutkového stavu ze závěrů znaleckého posudku MUDr. Vladimíra Jana Stibora, CSc., a ze zprávy PhDr. Dagmar Moravcové z ordinace zrakové terapie, předložených žalobcem. Otázkami vymezenými žalobcem se nezabýval a neučinil o nich ani žádný závěr. Dovolatel nenamítá, že tyto otázky odvolacímu soudu předložil, ani nenamítá absenci jejich posouzení právě v závislosti na jím uplatněné obraně v řízení před odvolacím soudem. Uvedené námitky žalobce se proto míjejí s právním posouzením věci odvolacím soudem a nemohou přípustnost dovolání založit.

Skutečnost, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí (pro napadené rozhodnutí bylo určující), je přitom jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. ).

K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, potom může dovolací soud podle přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné.

V rozsahu výroku o nákladech řízení není dovolání přípustné podle

Nákladový výrok není třeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. 6. 2021

Mgr. Vít Bičák předseda senátu