Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 3832/2020

24 Cdo 3832/2020-371

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., v právní věci žalobkyně J. O., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Jaroslavem Sýkorou, advokátem se sídlem v Příbrami, Zahradnická č. 84, proti žalovanému M. D., narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami, Na Flusárně č. 168, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. července 2020, č. j. -297, ve znění opravného usnesení ze dne 8. září 2020, č. j. -306, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2020, č. j. -297, ve znění opravného usnesení ze dne 8. 9. 2020, č. j. -306, není přípustné podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen: „ “), neboť závěry odvolacího soudu jsou v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Dovolatelka se mýlí, pokud tvrdí, že se odvolací soud při výkladu pojmu „lichevní smlouva“ odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odvolací soud z ní naopak vychází, jestliže odkazuje na několik rozhodnutí Nejvyššího soudu (kupříkladu na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. , či na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. , s odkazem na další judikaturu v něm citovanou). Dovolací soud v jejich rámci vyložil, že jako lichevní lze považovat„… jednání, které pro okolnosti případu a zmíněný hrubý nepoměr ve vzájemném plnění vytěsňuje jakékoliv úvahy o tom, že se jednalo o projev běžného (standardního) jednání obvyklého při uzavírání převodní smlouvy mezi uvážlivě jednajícími osobami, a současně nevnáší žádné pochybnosti o tom, že toto jednání v daném místě a čase již vskutku překročilo pravidla slušnosti a poctivosti, a tedy ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. je v kolizi s dobrými mravy.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2010, sp. zn. ). Není přitom důvod uvedený názor opřený o minulou právní úpravu neaplikovat i v kontextu současného . Odvolací soud přitom korektně vyhodnotil, že v nyní projednávaném případě posuzované jednání tyto znaky nevykazuje. Na typově podobné případy také pamatuje předchozí judikatura dovolacího soudu, která zmiňuje: „Pokud takové okolnosti objektivního charakteru zaznamenány nebudou, soud přistoupí k posouzení hodnot těchto vzájemných plnění, kdy úvahy o hrubém nepoměru […] může zakládat skutkové zjištění o poskytnutém plnění, které představuje např. polovinu hodnoty plnění druhou smluvní stranou, tedy v podmínkách sledované smlouvy o převodu nemovitosti např. v situaci, kdy prodávající (vlastník nemovitosti) převádí vlastnického právo k nemovitosti nikoliv za cenu obvyklou (neboli tržní), ale za polovinu této jinak obvyklé (tržní) ceny.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. ).

Žalovaný nebyl povinen v rámci navázaného smluvního vztahu jednat zcela nezištně. S přihlédnutím k okolnostem případu lze označit jednání žalovaného jako vyhovující poměrům. Dovolatelka se sice nacházela v obtížné životní situaci, kterou však žalovaný nevyvolal, a nelze dospět ani k názoru, že by žalovaný této situace zneužil, a jeho jednání tím překročilo výše uvedené limity dobrých mravů. Žalovaný poskytl dovolatelce přiměřené protiplnění, které jí umožnilo splnit její finanční závazky, přičemž je značně pravděpodobné, že kdyby tak neučinil, dovolatelka by prostředky v této ani vyšší hodnotě z plánované dražby nemovitosti nezískala. Pokud se pak strany dohodly na možnosti zpětného odkupu nemovitosti žalobkyní za cenu, která nebyla nepřiměřeně vyšší, nelze v jednání žalovaného spatřovat nekalý úmysl. Dovolací soud se též ztotožňuje s názorem odvolacího soudu, že není vyloučeno, že žalovaný chtěl svým jednáním žalobkyni pomoci, neboť objektivně z tohoto jednání profitovaly obě strany.

Lze proto uzavřít, že odvolací soud vyhodnotil všechny rozhodné skutečnosti a postupoval v souladu se zákonem i ustálenou judikaturou, naníž dovolací soud nemá důvod ani nyní cokoli měnit.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně – aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení odmítl.

Protože dovolání bylo v přiměřené lhůtě jako nepřípustné odmítnuto, nerozhodoval dovolací soud samostatně o akcesorickém návrhu dovolatelky na odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 6. 2021

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu