Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Nd 247/2021

24 Nd 247/2021-48

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr.Romana Fialy, v právní věci oprávněné Prim Inova GmbH, se sídlem ve Steinhausenu, Industriestrasse 51, Švýcarská konfederace, registrační číslo 1029 743 75, zastoupené Mgr. Ing. Vojtěchem Třískou, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 60/28, proti povinnému A. A. S., narozenému dne XY, bytem v XY, o pověření a nařízení exekuce, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. , o návrhu na určení místní příslušnosti soudu takto:

Odůvodnění:

Soudní exekutor Mgr. Jan Beneš, Exekutorský úřad Praha-západ, podal dne 9. února 2020 u Okresního soudu ve Svitavách žádost o pověření a nařízení exekuce pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 8.441,04,- Kč s příslušenstvím podle vykonatelného rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 16. ledna 2018, č. j. ČTÚ-105 106/2012-637/VII. vyř. – Sil.

Okresní soud ve Svitavách usnesením ze dne 14. ledna 2021, č. j. -30, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou jako soudu místně příslušnému. Rozhodnutí odůvodnil s odkazem na ustanovení , o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) v návaznosti na zjištění, že povinný má od 11. dubna 2012 ukončený trvalý pobyt na území České republiky, poslední trvalý pobyt měl hlášený na adrese XY, kde měl ke dni podání exekučního návrhu i sídlo jako podnikající fyzická osoba a že se toliko občas zdržuje na adrese XY. Dovodil, že místně příslušným je v dané věci Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou, u kterého byl podán exekuční návrh a zahájeno exekuční řízení, neboť v obvodu působnosti Okresního soudu ve Svitavách nemá povinný trvalé bydliště ani sídlo podnikání.

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou vyslovil s uvedeným postupem nesouhlas a podle ustanovení , věc předložil Krajskému soudu v Brně s tím, že podle kritérií pro určení místní příslušnosti soudu ve smyslu ustanovení exekučního řádu se mu jeví jako významnější adresa, kde se povinný občas zdržuje a kterou označil jako svou doručovací adresu, než poslední adresa jeho trvalého pobytu, na níž byl evidován před více než osmi lety, byť měl na této adrese formálně evidované sídlo podnikání.

Krajský soud v Brně jako soud nadřízený Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou přezkoumal v usnesení ze dne 14. ledna 2021, č. j. -30, rozhodnutí Okresního soudu ve Svitavách a dospěl k závěru, že nesouhlas Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou je důvodný.

Okresní soud ve Svitavách s ohledem na výše uvedené rozhodnutí předložil věc podle ustanovení Nejvyššímu soudu.

Podle ustanovení věty první a druhé se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný; pro určení místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které jsou tu v době jeho zahájení.

Podle ustanovení § 45 odst. 2 exekučního řádu je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.

Podle ustanovení jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

V případě prvního z předpokladů, které musí být splněny, aby Nejvyšší soud určil místně příslušný soud ( ), a sice že jde o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, vychází Nejvyšší soud ze své ustálené rozhodovací praxe, podle které při určení místně příslušného soudu nezkoumá (není oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci s tím, že tuto otázku náležitě zkoumal soud, u kterého byl podán návrh na pověření exekutora k provedení exekuce, který tak učinil s kladným výsledkem; tedy, že je v posuzované věci dána, neboť dospěl k závěru, že je namístě postupovat podle ustanovení a (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. listopadu 2014, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11/2015).

Povinný nemá v současné době povolen žádný druh pobytu na území České republiky, proto nelze určit soud povinného ve smyslu ustanovení § 45 odst. 2 věty první exekučního řádu. Jelikož ze spisu nevyplývá, že by měl povinný na území České republiky majetek, a případnou existenci exekučně postižitelného majetku povinného na území České republiky soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. září 2012, sp. zn. , uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2013), není dána místní příslušnost soudu ani podle ustanovení § 45 odst. 2 věty poslední exekučního řádu.

Z uvedeného vyplývá, že také druhý z předpokladů – absence skutečností rozhodných pro určení místní příslušnosti soudu – vyplývajících z ustanovení , je splněn.

Nejvyšší soud v těchto situacích vychází při určení místní příslušnosti exekučního soudu ze zásady hospodárnosti řízení zakotvené v ustanovení , která nachází naplnění (mimo jiné) aplikací pravidla, že místně příslušným je ten soud, u něhož byla podána žádost o pověření soudního exekutora vedením exekuce podle ustanovení exekučního řádu (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. dubna 2012, sp. zn. , nebo již zmiňované usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. září 2012, sp. zn. ).

Vzhledem k výše uvedeným závěrům Nejvyšší soud rozhodl podle ustanovení tak, že jako místně příslušný soud v dané věci určil soud, u něhož byla podána žádost o pověření soudního exekutora vedením exekuce podle ustanovení exekučního řádu, tj. Okresní soud ve Svitavách.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. 6. 2021

JUDr. Pavel Vrcha, MBA předseda senátu