Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cul 4/2021

21 Cul 4/2021-9

USNESENÍ

Odůvodnění:

Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2018, č. j. -428, kterým bylo rozhodnuto o odvolání obou účastníků proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. 4. 2017, č. j. -333, podala žalovaná dovolání.

Věc byla předložena Nejvyššímu soudu dne 4. 1. 2019 a byla vedena pod sp. zn. .

Usnesením ze dne 27. 12. 2018, č. j. -213, prohlásil Městský soud v Praze, jako insolvenční soud, konkurs na žalovanou.

Usnesením ze dne 12. 2. 2019, č. j. -572, vyrozuměl Nejvyšší soud o výše uvedené skutečnosti účastníky a zároveň je poučil o dalším procesním postupu.

Podáním ze dne 28. 4. 2021, adresovaném Nejvyššímu soudu a Obvodnímu soudu pro Prahu 4, navrhla žalovaná pokračování v přerušeném řízení „s odkazem na ustanovení ( )“.

Návrhem na určení lhůty k provedení procesního úkonu ze dne 2. 6. 2021, který byl Nejvyššímu soudu doručen dne 7. 6. 2021, se žalovaná domáhá, aby byla určena lhůta k provedení procesního úkonu – rozhodnutí o návrhu na pokračování v řízení. Návrh odůvodnila tím, že o jejím návrhu nebylo doposud rozhodnuto, senát 23 Cdo je „procesně nečinný“, ačkoliv žalovaná dne 28. 4. 2021 navrhla, aby bylo v řízení pokračováno. Poukázala dále na dílčí nesprávnost usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2019, č. j. -572, jehož „…bod II. je v příkrém rozporu s ustanovením ( )…“.

Předsedkyně senátu 23 Cdo JUDr. Kateřina Hornochová sdělila, že návrh žalované vychází mylně z ustanovení , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), jež však v dané věci nelze aplikovat, neboť v posuzovaném případě je navrhovatelka v postavení žalované a jedná se o pohledávku, která má být uspokojena z majetkové podstaty. Je proto třeba aplikovat ustanovení .

Nejvyšší soud České republiky, který je příslušný k projednání návrhu ( část věty za středníkem , o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „zákon o soudech a soudcích“) a kterému byla věc předložena dne 7. 6. 2021, dospěl k závěru, že návrh není důvodný.

Podle ustanovení upravuje postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana soukromých práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k dodržování smluv a zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům jiných osob. Podle ustanovení v řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání.

Má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení (§ 174a odst. 1 věta první zákona o soudech a soudcích). Z návrhu musí být patrno, kdo jej podává (dále jen „navrhovatel“), o jakou věc a jaký procesní úkon se jedná, v čem jsou podle navrhovatele spatřovány průtahy v řízení a čeho se navrhovatel domáhá; dále musí návrh obsahovat označení soudu, vůči němuž směřuje, musí být podepsán a datován (§ 174a odst. 2 věta druhá zákona o soudech a soudcích). Pokud soud, vůči němuž návrh na určení lhůty směřuje, již procesní úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v řízení, učinil, příslušný soud návrh zamítne; stejně tak postupuje, dospěje-li k závěru, že k průtahům v řízení nedochází (§ 174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích). Dospěje-li příslušný soud k závěru, že návrh na určení lhůty je oprávněný, protože s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu dochází v řízení k průtahům, určí lhůtu pro provedení procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány průtahy (§ 174a odst. 8 věta první před středníkem zákona o soudech a soudcích).

Podle ustanovení , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ) – dále jen „IZ“, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, přerušují se soudní a rozhodčí řízení, která se týkají majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z majetkové podstaty, jejichž účastníkem je dlužník, prohlášením konkursu. V těchto řízeních lze pokračovat jen za podmínek stanovených tímto zákonem; možnost postupovat podle ustanovení tím není dotčena.

Podle ustanovení platí:

1) V přerušených řízeních, ve kterých v době prohlášení konkursu dlužník vystupoval jako žalobce nebo jiný navrhovatel, jakož i v dalších řízeních, ve kterých uplatňoval své pohledávky nebo jiná práva týkající se majetkové podstaty, lze pokračovat na návrh insolvenčního správce; dnem, kdy soudu, rozhodci nebo stálému rozhodčímu soudu, u kterého je řízení vedeno, došel jeho návrh na pokračování v řízení, se insolvenční správce stává účastníkem řízení místo dlužníka.

2) Jestliže insolvenční správce ve lhůtě určené mu soudem, rozhodcem nebo stálým rozhodčím soudem, u kterého je řízení vedeno, nepodal návrh na pokračování v řízení, mohou návrh na pokračování v řízení podat dlužník, popřípadě ostatní účastníci řízení s tím, že dlužník zůstává účastníkem řízení.

Podle ustanovení platí:

1) V přerušených řízeních, ve kterých v době prohlášení konkursu věřitelé uplatňovali proti dlužníku pohledávky nebo jiná práva, které se týkají majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z majetkové podstaty, lze pokračovat na návrh těchto věřitelů nebo insolvenčního správce, jde-li o spory o rozsah majetkové podstaty, s výjimkou sporů o vyloučení majetku z ní, nebo jde-li o řízení o nárocích s právem na uspokojení ze zajištění anebo o řízení o pohledávkách za majetkovou podstatou nebo o pohledávkách postavených jim na roveň. Dnem, kdy soudu, rozhodci nebo stálému rozhodčímu soudu, u kterého je řízení vedeno, došel návrh na pokračování v řízení, se insolvenční správce stává účastníkem řízení místo dlužníka.

2) V řízeních o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, lze po prohlášení konkursu pokračovat, jen rozhodl-li o tom na návrh osoby, která takové nároky uplatňuje, nebo na návrh insolvenčního správce insolvenční soud; obdobně to platí, jde-li o řízení přerušená prohlášením konkursu podle § 263, kterých se netýká úprava obsažená v § 264 a odstavci 1. Proti rozhodnutí o tomto návrhu není odvolání přípustné. Rozhodnutí se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a navrhovateli.

3) Rozhodnutí o pokračování v řízení podle odstavce 2 může insolvenční soud vydat, jen může-li pokračování v řízení vést k vyjasnění sporných otázek vyvolaných insolvenčním řízením nebo k ukončení dlužníkových sporů způsobem, který nezatěžuje majetkovou podstatu. Tímto rozhodnutím se insolvenční správce stává účastníkem řízení místo dlužníka; v řízení však lze pokračovat až po přezkumném jednání.

Z uvedených ustanovení tak bezpochyby vyplývá, že návrh na pokračování v řízení, přerušeného podle ustanovení , může dlužník podat (účinně) pouze v případě, kdy dlužník vystupuje jako žalobce (nebo jiný navrhovatel) a uplatňuje pohledávky anebo jiná práva týkající se majetkové podstaty; v ostatních případech, zejména tedy v případech, kdy jsou proti dlužníku uplatněny pohledávky, které mají být uspokojeny z majetkové podstaty (tak jako v posuzovaném případě), je procesní aktivita dlužníka vyloučena; v takových řízeních může být pokračováno pouze tehdy, pokud tak rozhodl k návrhu žalobce (osoby uplatňující nároky týkající se majetkové podstaty) nebo insolvenčního správce insolvenční soud, tedy v posuzovaném případě Městský soud v Praze.

Z uvedeného vyplývá, že navrhovatelka není legitimována k podání návrhu na pokračování v přerušeném řízení a že Nejvyšší soud, který není insolvenčním soudem, není příslušný o takovém návrhu ani rozhodnout.

Návrh tak není důvodný.

Nejvyšší soud České republiky proto návrh na určení lhůty pro provedení procesního úkonu podle ustanovení § 174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích zamítl.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty druhé zákona o soudech a soudcích a , neboť navrhovatel nemá ve smyslu ustanovení věty druhé zákona o soudech a soudcích právo, aby mu stát nahradil náklady, které mu v tomto řízení vznikly.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 6. 2021

JUDr. Pavel Malý předseda senátu