Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
A318EA0A97D3BDA4C125873600452369.html
HTML · 11.46 KB
No categories available
20 Ncu 60/2021
20 Ncu 60/2021-10
ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY
O d ů v o d n ě n í :
Nejvyšší soud, Oddělení rodinného soudu (Superior Court of Justice Family Court Branch) Ontario, stát Kanada, rozhodnutím ze dne 31. října 2014, sp. zn. FS-14-19751, ke společnému návrhu B. K. a J. B. rozhodl ve věci otcovství dítěte AAAAA, narozené dne XY, tak, že oba navrhovatelé jsou otci dítěte.
Uznání předloženého rozsudku nebrání žádná z překážek uvedených v ustanovení § 15 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZMPS“).
Ve smyslu ustanovení § 55 odst. 1 ZMPS byl návrh na uznání cizího rozhodnutí podán účastníky řízení a současně bylo zjištěno, že J. B. byl v době vydání rozhodnutí o určení rodičovství občanem České republiky. V dané věci nejde ani o případ, jaký má na zřeteli ustanovení § 52 ZMPS.
V nálezu ze dne 29. června 2017, sp. zn. I. ÚS 3226/16, Ústavní soud formuloval právní názor, podle něhož neuznání cizího rozhodnutí, kterým bylo určeno rodičovství k dítěti dvou osob stejného pohlaví v situaci, v níž už rodinný život byl mezi nimi fakticky i právně konstituován formou náhradního mateřství, z důvodu, že české právo neumožňuje rodičovství dvou osob stejného pohlaví, je v rozporu s nejlepším zájmem dítěte chráněným čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. V případě, že mezi osobami rodinný život, vzniklý na legální bázi, již existuje, je povinností všech orgánů veřejné moci jednat tak, aby se tento vztah mohl rozvíjet, a musí být respektovány právní záruky, které chrání vztahy dítěte a jeho rodiče.
Nejvyšší soud si je vědom novějšího nálezu Ústavního soudu ze dne 15. prosince 2020, sp. zn. Pl.ÚS 6/20, ten se však týká osvojení dítěte registrovanými partnery (§ 63 ZMPS), nikoliv určení otcovství (§ 55 ZMPS), a podle názoru Nejvyššího soudu proto jeho závěry nelze na nyní řešenou věc aplikovat.
Nejvyšší soud proto návrhu vyhověl a výše uvedený rozsudek uznal, jak to také navrhlo Nejvyšší státní zastupitelství ČR při vstupu do tohoto řízení.
Náklady řízení platí navrhovatelé (§ 140 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Tento rozsudek nabývá právní moci doručením.
V Brně dne 1. 7. 2021
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu