Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1339/15

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Jiřího Fukaly, zastoupeného JUDr. Leošem Viktorinem, advokátem se sídlem Olomouc, Riegrova 12, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2015 č. j. -280, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Průběh řízení před obecnými soudy a obsah ústavní stížnosti

1. Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí obecného soudu, a to pro rozpor se základním právem na spravedlivý proces ve smyslu d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 2. 12. 2011 č. j. -167 byla žalovanému (stěžovateli) uložena povinnost zaplatit žalobkyni (České pojišťovně a. s.) částku 900 000 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Soud takto rozhodl potom, co byl původní zamítavý rozsudek ze dne 18. 2. 2011 č. j. -125 zrušen usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 12. 5. 2011 č. j. -148 a věc byla vrácena Okresnímu soudu v Olomouci (soudu prvního stupně) k dalšímu řízení se závazným právním názorem, že nelze mít za významný výsledek trestního stíhání ani přestupkového řízení a že je nutno věc posoudit z pohledu ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen "obč. zák.").

3. Obecné soudy vyšly ze skutkového stavu, že v roce 2008 došlo k požáru budovy restaurace i půdní vestavby na ulici Lidická v Olomouci. Příčinou požáru bylo pálení větví a rostlinného odpadu na sousední zahradě ve vlastnictví žalovaného (stěžovatele). Žalobkyně (pojišťovna) vyplatila poškozenému na pojistném plnění celkem 1 389 222 Kč a nyní se domáhala náhrady (části) po stěžovateli. Oheň na pozemku byl založen jinou osobou, ovšem stěžovatel do ohně se svou přítelkyní přikládal a současně prováděl postřik pozemku látkou Roundup. V trestním řízení proti žalovanému (stěžovateli) došlo k postoupení věci jinému orgánu (statutárnímu městu Olomouc a pak Hasičskému záchrannému sboru Olomouckého kraje), kterým byla věc odložena s odůvodněním, že nebyl spáchán ani přestupek. Soud prvního stupně v řízení o náhradu škody dospěl k závěru, že všechny tři osoby, které se podílely na nakládání s otevřeným ohněm, porušily ustanovení , o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, protože za teplého větrného počasí přikládaly do neohraničeného a nezabezpečeného ohniště obklopeného suchou trávou, a stěžovatelem byla porušena i generální prevenční povinnost podle obč. zák., neboť takový úklid zahrady zorganizoval.

4. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (odvolací soud) rozsudkem ze dne 6. 12. 2012 č. j. -258 rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Dovolání stěžovatele bylo rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2015 č. j. -280 pro nedůvodnost zamítnuto.

5. V ústavní stížnosti bylo argumentováno rozporem rozhodnutí dovolacího soudu s principy spravedlnosti. Stěžovatel s důrazem namítal, že se Nejvyšší soud nevypořádal s dovolacími námitkami. Dovolacím soudem bylo toliko poukázáno na možnou nepřesnost odůvodnění rozsudku odvolacího soudu co do popisu povětrnostních podmínek a záměnu neškodného pesticidu Roundup za obecně známou hořlavinu. Stěžovatel mj. podotkl, že rozsudkem Okresního soudu v Olomouci byla původně žaloba zamítnuta a za shodného skutkového stavu bylo v návaznosti na zrušující rozhodnutí odvolacího soudu žalobě vyhověno.

II.

Právní posouzení

6. Ústavní soud je podle y ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Samotný postup v soudním řízení, hodnocení skutkového stavu, výklad i aplikace podústavního práva je úlohou obecných soudů. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud oprávněn, pokud svými rozhodnutími porušily ústavně zaručená práva či svobody účastníka řízení. Rozměru zásahu do základních práv nebo svobod ovšem dosahuje toliko interpretace a aplikace práva, která byla provedena ve výrazném rozporu s principy spravedlnosti.

7. Z ústavněprávního pohledu je možno posuzovat pouze otázku, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu se skutkovým stavem, zda procesním postupem soudů nebyly porušeny principy spravedlivého procesu, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, anebo zda naopak došlo k zásahu orgánů veřejné moci, kterým bylo dotčeno ústavně garantované právo nebo svoboda.

8. Vzhledem k obecně zastávanému principu minimalizace zásahů do činnosti obecných soudů není úkolem Ústavního soudu mj. nahrazovat hodnocení důkazů provedených v soudním řízení. Do pravomoci Ústavního soudu nespadá "hodnotit hodnocení" důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, pokud by se s vysloveným hodnocením sám neztotožňoval [viz nález ze dne 1. 2. 1994

sp. zn.

(N 5/1 SbNU 41)].

9. Napadené rozhodnutí dovolacího soudu je ústavně konformní.

10. Otázka nároku na náhradu škody, u kterého došlo k přechodu na pojistitele (pojišťovnu, žalobkyni), nebyla obecnými soudy (tj. ani dovolacím soudem) vyřešena excesivním způsobem, kterým by byla pro Ústavní soud založena pravomoc k zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů k výkladu podústavního práva. Samotný nesouhlas stěžovatele s právním posouzením případu nemohl bez dalšího založit opodstatněnost názoru o porušení základních práv. Výklad hmotného a procesního práva obecnými soudy nedosáhl (svým odůvodněním) rozměru nezbytného k ústavněprávnímu přezkumu. Ani právní názor dovolacího soudu, že pokud ve věci nebylo vydáno rozhodnutí příslušného orgánu o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt, potom není podle , , ve znění pozdějších předpisů, dán výrok, kterým by byl soud v řízení o náhradu škody vázán, nelze pokládat za rozporný s principy spravedlnosti.

11. V procesním postupu dovolacího soudu (namítaný nedostatek odůvodnění, resp. nevypořádání se s námitkami v dovolání) rovněž není Ústavním soudem spatřováno porušení spravedlivého procesu. Nejvyšší soud rozhodnutí o zamítnutí dovolání odůvodnil v dostatečném rozsahu, logicky a s vypořádáním dovolacích námitek. Ústavní soud tak konstatuje, že v posuzovaném případě nedošlo k porušení základního práva na spravedlivý proces.

12. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. května 2015

Ludvík David, v. r.

předseda senátu