Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 56/2021-183

KSPH 60 INS XY60 ICm XY29 ICdo 56/2021-183

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobců a/ J. P., narozeného XY, bytem XY, a b/ Z. P., narozené XY, bytem XY, obou zastoupených JUDr. Janem Fuchsem, advokátem, se sídlem v Praze 7, Osadní 324/12, PSČ 170 00, proti žalovanému P. B., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Renátou Pešlovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě, Přívozská 703/10, PSČ 702 00, o zaplacení částky 655.351,47 Kč, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 60 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci žalobců vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. XY, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. ledna 2021, č. j. 60 ICm XY, 104 VSPH XY ( ), t a k t o :

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

1. Rozsudkem ze dne 24. září 2020, č. j. 60 ICm XY, Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“):

[1] Zamítl incidenční žalobu, kterou se žalobci (dlužníci J. a Z. P.) domáhali vůči žalovanému P. B. (insolvenčnímu správci dlužníků), zaplacení náhrady škody (způsobené nepopřením pohledávky věřitele č. 3) ve výši 655.351,47 Kč (bod I. výroku).

[2] Uložil žalobcům zaplatit žalovanému společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 23.800 Kč (bod II. výroku).

2. K odvolání žalobců Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 25. ledna 2021, č. j. 60 ICm XY, 104 VSPH XY ( ):

[1] Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok).

[2] Uložil žalobcům zaplatit žalovanému společně a nerozdílně na náhradě nákladů odvolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 3.400 Kč (druhý výrok).

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost vymezují na základě ustanovení , (dále též jen „ “), tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, konkrétně otázek:

[1] Může nastat v insolvenčním řízení situace, kdy je insolvenční správce povinen popřít přihlášenou pohledávku?

[2] Pokud ano, lze to, že insolvenční správce pohledávku nepopřel, považovat za postup, který je v rozporu se zásadou odborné péče?

[3] Pokud ano, nakolik musí být „neplatnost pohledávky“ evidentní, aby bylo možné to, že ji insolvenční správce nepopřel, takto klasifikovat (rozuměj jako postup rozporný se zásadou odborné péče)?

4. Dovolatelé namítají (poměřováno obsahem dovolání), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle ), a požadují, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

5. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , odmítl podle a 2 Učinil tak proto, že na řešení dovoláním předestřených právních otázek napadené rozhodnutí nespočívá.

6. Při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je ve smyslu ustanovení správné, vychází dovolací soud ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů (případně) nejprve zformuluje sám dovolatel. Srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. , uveřejněného pod číslem rozh. obč., a rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem rozh. obč. [rozhodnutí jsou (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněné níže) dostupná i na webových stránkách Nejvyššího soudu]. Toto pravidlo je nezbytné zohlednit i při posuzování přípustnosti dovolání v dané věci.

7. Odvolací soud nezaložil své rozhodnutí na tom, že by v insolvenčním řízení nemohla nastat situace, kdy je insolvenční správce povinen popřít pohledávku přihlášenou do insolvenčního řízení (otázka č. 1), ani na tom, že by porušení povinnosti popřít pohledávku nemohlo být v rozporu s požadavkem, aby insolvenční správce postupoval v insolvenčním řízení s odbornou péčí (otázka č. 2). Pro jeho rozhodnutí též nemělo význam zkoumání míry zjevné „neplatnosti pohledávky“ (otázka č. 3). Odpovídat na otázky, jejichž řešení se nemůže promítnout ve výsledku dovolacího řízení, jelikož na jejich zodpovězení napadené rozhodnutí nespočívá, smysl nemá.

8. Napadené rozhodnutí spočívá na závěru, že žalovaný tím, že pohledávku nepopřel, žádnou povinnost neporušil (že v daném insolvenčním řízení takovou povinnost pro předmětnou pohledávku neměl). V tomto ohledu jsou pak závěry napadeného rozhodnutí souladné s judikaturou Nejvyššího soudu představovanou rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2021, sen. zn. . Tam Nejvyšší soud uzavřel (srov. odstavec 35. odůvodnění), že:

„Povinnost popřít pohledávku má insolvenční správce jen tehdy, jestliže v době, kdy má dojít k popření, může (též s přihlédnutím k součinnosti dlužníka a jeho postoji k přihlášené pohledávce) na základě znalostí, jež lze požadovat po kterémkoli insolvenčním správci, který svou funkci vykonává s odbornou péčí, se značnou mírou pravděpodobnosti usuzovat, že popření (pravosti, výše nebo pořadí) pohledávky bude úspěšné.“

9. Ze skutkových závěrů, na kterých napadené rozhodnutí spočívá, se přitom splnění podmínek, jež činí popření pohledávky insolvenčním správcem povinným, zjevně nepodává.

10. Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobců bylo odmítnuto a u žalovaného nebyly zjištěny žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení.

11. Rozhodné znění pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

P o u č e n í: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. května 2021

JUDr. Zdeněk K r č m á ř

předseda senátu