Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 22/2021

-298

USNESENÍ

A. S.,

narozeného XY,

zastoupeného JUDr. Milanem Trlicou, advokátem, se sídlem ve Vsetíně, Horní náměstí 3, proti žalované

České republice – Ministerstvu spravedlnosti,

se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2019, č. j. -222, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobce (dále jen „dovolatel“) se domáhal zaplacení částky 80 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež mu měla být způsobena (nezákonným) zahájením a pokračováním trestního stíhání pro spáchání zločinu zpronevěry podle , 4 písm. d) , zahájeného usnesením Policie České republiky ze dne 16. 7. 2012 a skončeného rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. 5. 2013, sp. zn. , kterým byl žalobce zproštěn obžaloby s tím, že v obžalobě popsaný skutek není trestným činem.

Obvodní soud pro Prahu 2 (dále též „soud prvního stupně“) v pořadí třetím rozsudkem ze dne 26. 2. 2019, č. j. -198, rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 10 000 Kč s tam uvedeným příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 70 000 Kč s tam uvedeným příslušenstvím (výrok II), a rozhodl o nákladech řízení (výrok III).

Městský soud v Praze (dále též „odvolací soud“) napadeným (v pořadí třetím) rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II a III potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).

Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu krom potvrzeného výroku III rozsudku soudu prvního stupně napadl dovolatel, zastoupený advokátem, včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017, (viz čl. II bod 2 ), dále jen „o. s. ř“, jako nepřípustné odmítl.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle dovolání není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Dovolání není dle přípustné v rozsahu, jímž bylo napadeným rozsudkem odvolacího soudu rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení.

Dovolatel měl za otázku dosud dovolacím soudem neřešenou, „zda lze zvýšit zadostiučinění za nemajetkovou újmu z důvodu délky samotného kompenzačního řízení nejen v řízeních o nárocích na náhradu nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce jiného řízení, ale také v řízení o odškodnění za nezákonné rozhodnutí či nezákonné trestní stíhání“.

Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu právě dovolatelem uvedené přitom vyplývá, že vliv délky samotného kompenzačního řízení na výši (případně formu) zadostiučinění připustil Nejvyšší soud ve vztahu k odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2011, sp. zn. ; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz). Odvolací soud se tak při řešení uvedené otázky neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, podle které soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním vychází především z povahy trestní věci, též z délky trestního stíhání, a především dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby, a podle které výše zadostiučinění musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).V rozsahu předložené otázky tak není dovolání ve smyslu přípustné.

Dovolatel měl dále za to, že se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu (mnohé v dovolání vyjmenované) při řešení otázky, „zda je třeba přihlédnout při hodnocení formy a výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu z důvodu nezákonného rozhodnutí či nezákonného trestního stíhání nejen k obdobným kompenzačním rozhodnutím známým soudu z jeho úřední činnosti, ale také k soudním rozhodnutím označeným účastníky kompenzačního soudního řízení, jsou-li tato rozhodnutí soudu přípustná“.

Odvolací soud ve svém odůvodnění rozvedl (i s relevantním odkazem na úvahy soudu prvního stupně), že některé z případů, které žalobce zmínil, nebyly pravomocně skončeny, a především z jejich výčtu mu nebylo zřejmé, zda a jak byly v těchto případech hodnoceny konkrétní dopady trestního stíhání do osobnostní sféry poškozeného (např. zásahy do profesního a rodinného života, poškození zdraví či jiné). Uvedená otázka tak přípustnost dovolání ve smyslu založit nemůže, neboť se míjí s důvody napadeného rozhodnutí, kdy jednak s odkazem na rozsudek soudu prvního stupně nebyly žalobcem označené rozsudky považovány za srovnatelné pro konkrétní rozdílné skutkové okolnosti, jednak se nejednalo o rozhodnutí v pravomocně skončených věcech.

Konečně v rozsahu otázky „zda se jakékoliv zadostiučinění stává formou náhrady nemajetkové újmy až teprve přijetím ze strany žadatele anebo výkonem rozhodnutí soudu“, jež dle tvrzení dovolatele nebyla dovolacím soudem vyřešena, též není dovolání přípustné, neboť na vyřešení formulované otázky rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu nikterak nezáviselo.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 5. 2021

Mgr. Vít Bičák předseda senátu