Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 377/2021

24 Cdo 377/2021-56

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Pavla Vrchy, MBA, v právní věci navrhovatele P. B., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Janem Kvapilem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Sakařova č. 1631, o přivolení k zásahu do integrity zletilého, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. , o dovolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. října 2020, č. j. -28, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Navrhovatel u Okresního soudu v Prachaticích (dále též jen „soud prvního stupně“) podal dne 14.11.2019 návrh, jímž se domáhal povolení euthanasie. Soud prvního stupně posoudil návrh na povolení euthanasie jako návrh na rozhodnutí o přivolení k zásahu do integrity. Konstatoval, že z jeho rozhodovací činnosti a z úřední činnosti (dotazu Krajského soudu v Českých Budějovicích v řízení vedeném pod sp. zn. , směřovanému soudu prvního stupně) je mu známo, že obdobné návrhy byly opakovaně navrhovatelem podány již v minulosti. U Okresního soudu v Pardubicích je v současné době vedeno řízení o přivolení do zásahu do integrity navrhovatele pod sp. zn. . Soud prvního stupně dospěl k závěru, že později zahájené řízení nemůže být nadále vedeno pro nedostatek podmínky řízení (překážka věci zahájené), přičemž tato vada není odstranitelná a je tedy namístě řízení zastavit. Z vyložených důvodů proto soud prvního stupně usnesením ze dne 31.8.2020, č.j. -20, řízení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání navrhovatele Krajský soud v Českých Budějovicích (dále též jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 12.10.2020, č. j. -28, potvrdil usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné rozhodnutí a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel (dále též jen „dovolatel“) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání. Dovolatel je přesvědčen o tom, že „napadené usnesení je založeno na nesprávném právním posouzení věci“. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že se odvolací soud v napadeném usnesení „odchýlil od zavedené rozhodovací praxe soudu dovolacího, konkrétně od jeho rozhodnutí týkajících se problematiky překážky řízení spočívající v existenci již zahájeného řízení v téže věci (litispendence).“ Navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání není ve smyslu přípustné.

Dovolací soud v této souvislosti uvádí, že je mu z vlastní úřední činnosti známa skutečnost, že se dovolatel řadou návrhů a žalob domáhá povolení euthanasie. Podání, která navrhovatel činí, jsou zjevně obdobná jako v dalších případech.

V projednávané věci je nezpochybněným zjištěním, že účastník tohoto i dřívějšího (případně překážku působícího) řízení je totožný a že navrhovatel (dovolatel) uplatňuje stejný předmět procesního nároku.

Otázka existence překážky zahájeného řízení nezakládá přípustnost dovolání podle , neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v rozhodovací praxi dovolacího soudu, pokud zhodnotil (a v odvolacím řízení i dotazem na dané probíhající řízení též ověřil), že v řízení vedeném před Okresním soudem v Pardubicích pod sp. zn. a v projednávané věci jde o tentýž předmět řízení daný totožnými skutkovými tvrzeními a totožným účastníkem řízení (k tomu srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.7.2000, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, pod č. 46, ročník 2001, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.9.2016, sp. zn. ).

Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud uzavřel, že uplatněnou dovolací argumentací (dovolací důvod a vymezený předpoklad přípustnosti dovolání) se dovolateli přípustnost dovolání ve smyslu založit nepodařilo, a proto bylo dovolání podle odmítnuto.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. 5. 2021

JUDr. Roman Fiala předseda senátu