Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1048/2021

-102

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Tomáše Pirka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně GRUPO ANTOLIN BOHEMIA, a. s., IČO 60192925, sídlem ve Stráži nad Nisou, Svárovská 696, zastoupeného JUDr. Václavem Faltýnem,advokátem se sídlem v Domažlicích, Náměstí Míru 143, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2021, č. j. -87, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 345 800 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, která jí vznikla 134 nezákonnými rozhodnutími celních orgánů. Žalovaná částka představovala náklady, které byla žalobkyně nucena vynaložit na právní pomoc advokátem v odvolacích řízeních, když u každého z dotčených 134 případů vynaložila bez DPH částku 2 600 Kč.

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 jako soudu prvního stupně ze dne 25. 9. 2020, č. j. -49, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 345 800 Kč s příslušenstvím, a žalobci bylo uloženo zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 41 681,03 Kč (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Dále odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II ), dále jen „“, odmítl.

Podle ustanovení dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

V případě řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z těchto nároků charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat ve vztahu ke každému z těchto nároků samostatně, a to bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. , proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. , a ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. , proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. ). Tak je tomu i v posuzované věci, kdy odvolací soud rozhodoval o nárocích žalobkyně na náhradu škody v celkové výši 345 800 Kč, přičemž tato částka se skládá z nákladů řízení žalobkyně vynaložených na 134 odvolacích řízení proti předběžně vykonatelným rozhodnutím – platebním výměrům, jimiž byla žalobkyni Celním úřadem pro Liberecký kraj vyměřena, a to vždy v samostatně vedeném celním řízení, antidumpingová cla a penále. V předmětné věci dovolání není objektivně přípustné, neboť žalobkyně jednou žalobou uplatnila 134 samostatných nároků ve výši do 2 600 Kč, které mají základ ve 134 nezákonných rozhodnutích vydaných ve 134 samostatných řízeních zahájených celními orgány, přičemž žalobkyně takto samostatně jednotlivé nároky v žalobě vymezila. Dovoláním dotčeným výrokem tedy nebylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50 000 Kč.

Podle dovolání podle není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl Nejvyšší soud podle věty první, , a a zavázal žalovanou, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání sepsaného advokátem odpovídající jednomu úkonu právní služby ve výši 9 700 Kč, jednomu režijnímu paušálu ve výši 300 Kč, to vše s náhradou DPH ve výši 21% činí 12 100 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. 5. 2021

JUDr. Pavel Simon předseda senátu