Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1164/14

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůry (soudce zpravodaje) a Jana Filipa ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky COOP Beskydy, spotřební družstvo, se sídlem v Českém Těšíně, Tovární 283/13, zastoupené Mgr. Radimem Struminským, advokátem se sídlem v Havířově - Město, Svornosti 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2014 č. j. -204, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností vycházející z ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení výše uvedeného usnesení Nejvyššího soudu s tvrzením, že jím bylo porušeno její právo na spravedlivé projednání věci ve smyslu d (dále jen " ").

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 6. 9. 2012 č. j. -150 zčásti vyhověl žalobě žalobkyně JEDNOTA, spotřební družstvo ve Frýdku-Místku, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti ve věci náhrady nemajetkové újmy (kterou měla utrpět tím, že v řízení vedeném u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. došlo k porušení jejího práva na projednání věci v přiměřené lhůtě).

Městský soud v Praze k odvolání žalované rozsudkem ze dne 7. 3. 2013 č. j. rozsudek soudu prvního stupně zčásti potvrdil, zčásti jej změnil tak, že žalobu zamítl, a zčásti jej zrušil, neboť o uplatněném nároku již bylo pravomocně rozhodnuto.

Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením dovolací řízení o dovolání žalobkyně zastavil.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že Nejvyšší soud ji zkrátil v možnosti spravedlivého projednání věci, když se vadně vypořádal s otázkou dalšího uplatňování práva na náhradu nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup poté, co došlo ke sloučení s jinou právnickou osobou. Odkaz na závěr stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. , že právo na náhradu nemateriální újmy je právem ryze osobní povahy, které nepřechází na dědice zemřelé fyzické osoby či na právní nástupce osoby právnické, má stěžovatelka za nepřípadný, neboť toto stanovisko se "problematiky nástupnictví právnických osob" relevantně nevěnuje. Rozšíření nemožnosti přechodu nároku i na osoby právnické nemá podle jejího názoru oporu v zákoně ani v dosavadní judikatuře.

K tomu stěžovatelka dodává, že byť po právní stránce došlo fúzí sloučením k zániku JEDNOTY, spotřebního družstva ve Frýdku-Místku, fakticky všichni členové tohoto družstva jsou členy takto vzniklé právnické osoby a v jejím statutárním orgánu figurují i členové statutárního orgánu právnické osoby původní. Fúze sloučením byla připravována za účelem zlepšení postavení členů obou družstev, resp. zvýšení konkurenceschopnosti družstva, a nikoli proto, aby zanikaly nároky jednoho z fúzovaných družstev. Nejde tedy o situaci, kterou je možno přirovnat k úmrtí fyzické osoby či např. k zániku právnické osoby, kupříkladu po splnění rozvrhového usnesení v konkursu či po provedené likvidaci, a nelze ani přehlédnout, že i v kompenzačním řízení vznikají neodůvodněné průtahy řízení, jestliže běží již od roku 2008. Stěžovatelka zdůrazňuje, že nemohla s fúzí vyčkávat další řadu let, až se s danou věcí vypořádají obecné soudu všech stupňů.

Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. a y) a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí orgánů státu. Proto se ústavní stížností zabýval v rozsahu stěžovatelkou namítaných porušení jejích základních práv, a vycházel z toho, že toto tvrzení spojuje s tím, že o dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozhodl, aniž se jím zabýval věcně.

Ústavní soud zaznamenává především, že napadené usnesení Nejvyššího soudu obsahuje srozumitelné a vyčerpávající odůvodnění, proč v řízení nelze nadále pokračovat.

Nejvyšší soud vycházel z nesporných zjištění, že žalobkyně JEDNOTA, spotřební družstvo ve Frýdku-Místku, zanikla v důsledku fúze sloučením s družstvem Jedność, spotřební družstvo, přičemž nástupnickým subjektem se stala stěžovatelka (družstvo Jedność, spotřební družstvo, jehož obchodní firma od 1. 1. 2014 zní COOP Beskydy). Původní žalobkyně byla ke dni 1. 1. 2014 vymazána z obchodního rejstříku.

Nejvyšší soud pak adekvátně připomenul rozhodný rámec podústavního práva (ustanovení , 2 a 5 , které podle přiměřeně platí pro dovolací řízení), a na argumentovaném základě (opíraje se o závěry obsažené ve stanovisku vlastního občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. , v části III., bod 1.) dovodil, že právo na náhradu nemateriální újmy za nesprávný úřední postup je právem ryze osobní povahy, které stejně jako jiná obdobná práva na peněžité zadostiučinění nepřecházejí na dědice zemřelé fyzické osoby, stejně jako na právní nástupce osoby právnické.

Pak vskutku - vzhledem k tomu, že právo na náhradu nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup zánikem právnické osoby zaniká - platí, že povaha projednávané věci neumožňuje, aby bylo v dovolacím řízení pokračováno. Pakliže Nejvyšší soud podle a řízení o dovolání zastavil, nelze takový postup identifikovat s nepřípustným odepřením spravedlnosti (denegatio iustitiae).

Relevanci postrádají stěžovatelčiny úvahy o totožnosti personálního substrátu, a relevantní význam postrádají též stěžovatelkou proklamované ekonomické záměry předmětné fúze a její časový kontext.

Ústavní soud tedy ověřil, že rozhodnutí Nejvyššího soudu je dostatečným a přesvědčivým způsobem podle ustanovení odůvodněno a závěru Nejvyššího soudu v něm obsaženému nelze z hlediska ústavnosti nic vytknout.

Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by uplatněný výklad a aplikace práva resp. vedení procesu ve věci stěžovatelky překročil hranice ústavnosti a tedy nezbývá než uzavřít, že v dané věci splněny podmínky pro zásah Ústavního soudu nejsou.

Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Stojí za zaznamenání, že je k dispozici i závěr stěžovatelce přísnější; jestliže je správný úsudek, že stěžovatelka není v dané věci právním nástupcem původní žalobkyně v řízení před obecnými soudy, pak logicky není ani k podání ústavní stížnosti aktivně legitimována; důsledkem toho je, že její ústavní stížnost třeba odmítnout podle ustanovení jako návrh "podaný někým zjevně neoprávněným".

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. května 2015

Jan Musil v. r.

předseda senátu