Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Nd 143/2021

30 Nd 143/2021-12

USNESENÍ

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 7 usnesením ze dne 6. 1. 2021, č. j. -9, vyslovil svou místní nepříslušnost ve shora označené věci a předložil ji podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o tom, který soud věc projedná a rozhodne, neboť podmínky místní příslušnosti, podle nichž by bylo možno určit příslušný soud, nelze zjistit.

V dané věci byla dne 28. 5. 2020 u Obvodního soudu pro Prahu 7 podána žaloba, jejímž prostřednictvím žalobce požaduje vůči žalované zaplacení částky 11 172 EUR s příslušenstvím odpovídající části jeho odměny ze Smlouvy o spolupráci, kterou účastníci uzavřeli dne 26. 2. 2019. Žalobce, který se v této smlouvě zavázal vyvíjet mj. i pro žalovanou činnost související s plánovaným převodem obchodních podílů společníků obchodní společnosti C – R, IČO XY, svůj nárok dovozuje z čl. II odst. 1 této smlouvy upravujícího výši odměny, jež mu za tuto činnost náleží a jež měla být uhrazena na jeho bankovní účet. V článku V odst. 2 a 3 smlouvy si účastníci sjednali, že se tato smlouva řídí českým právem a k řešení sporů vzniklých z této smlouvy jsou příslušné české soudy. Místní příslušnost konkrétního soudu si však strany neujednaly. Žalovaná byla v podané žalobě označena ve smlouvě uvedenou adresou svého bydliště XY, přičemž žalobce současně uvedl, že zde nejsou splněny podmínky pro určení soudu, jenž by byl k projednání žaloby místně příslušný ve smyslu . Při podání žaloby se žalobce proto řídil místem svého bydliště.

Podle jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

Podle vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek předloží Nejvyššímu soudu.

Z ustanovení vyplývá, že Nejvyšší soud může určit soud, který má věc projednat a rozhodnout v případě chybějících podmínek místní příslušnosti jen tehdy, jde-li o věc spadající do pravomoci českých soudů. Splnění podmínky pravomoci českých soudů pro rozhodnutí podle však Nejvyšší soud zkoumá toliko v případě, kdy je mu přímo předložen návrh na určení soudu, který věc projedná a rozhodne, a to společně s žalobou nebo jiným návrhem na zahájení řízení, tj. tehdy, jestliže řízení v dané věci před žádným z českých soudů dosud neprobíhá. Oproti tomu, jestliže řízení ve věci již probíhá a procesní soud vysloví svou místní nepříslušnost a postupem podle věc předloží Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne, nemá Nejvyšší soud jinou možnost, než takový soud určit, aniž by sám mohl přezkoumávat, zda je podmínka pravomoci českých soudů v dané věci splněna. Ustanovení totiž odkazem na splnění podmínek předpokládá, že se otázkou pravomoci českých soudů, jakož i tím, že podmínky pro určení místně příslušného soudu chybějí, dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud. Jinak řečeno, je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu dle na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud se předně zabýval otázkou, zda místní příslušnost konkrétního soudu pro dané řízení neplyne z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), dále jen „nařízení Brusel I bis“. V závislosti na předmětu řízení a obsahu předložené smlouvy ze dne 26. 2. 2019 však poté dospěl k závěru, že místní příslušnost konkrétního soudu nelze dle nařízení Brusel I bis určit, plyne-li z ní, že účastníci si ve věci, v níž není dána výlučná příslušnost soudů podle čl. 24 nařízení Brusel I bis a příslušnost konkrétního soudu nelze dovodit ani za pomoci čl. 7 až 23 tohoto nařízení, sjednali podle čl. 25 odst. 1 tohoto nařízení mezinárodní příslušnost soudů České republiky bez toho, aby též označili konkrétní soud, u něhož má být řízení vedeno.

Podle je k řízení příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak.

Podle nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Nelze-li zjistit bydliště fyzické osoby nebo nelze-li zjistit, v obvodu kterého okresního soudu se fyzická osoba zdržuje, nebo lze-li to zjistit jen s velkými obtížemi, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu se nachází místo trvalého pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel, popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů. Podle odstavce 2 téhož ustanovení obecným soudem fyzické osoby, která je podnikatelem, je ve věcech vyplývajících z podnikatelské činnosti okresní soud, v jehož obvodu má sídlo; nemá-li sídlo, určuje se její obecný soud podle odstavce 1.

Podle proti tomu, kdo nemá jiný příslušný soud v České republice, je možno uplatnit majetková práva u soudu, v jehož obvodu má majetek.

Podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 7 žalovaná v České republice nemá bydliště ani místo pobytu evidované podle příslušných právních předpisů, přičemž ze spisu není patrný žádný poznatek o tom, že by se zde nacházel její majetek. V závislosti na předmětu řízení současně nepřichází do úvahy místní příslušnost soudu na výběr daná, která je upravena v , ani aplikace , který stanoví případy výlučné místní příslušnosti.

Z výše uvedeného tedy plyne, že jsou naplněny zákonné předpoklady pro určení místně příslušného soudu podle Nejvyšší soud proto určil, a to za současného přihlédnutí k zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení, že žalobu projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 7, u něhož již bylo řízení zahájeno a v jehož obvodu se současně nachází bydliště žalobce.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. 5. 2021

Mgr. Vít Bičák předseda senátu