Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 235/2021

26 Cdo 235/2021-331

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobce Společenství vlastníků XY, se sídlem XY, IČO XY, zastoupeného JUDr. Dušanem Hebortem, Ph.D., advokátem se sídlem v Mostě, Marie Pujmanové 2447/9, proti žalovanému I. Z., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Lucií Houdkovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Korunní 2569/108, o zaplacení částky 332 511 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Praha-západ pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. června 2020, č. j. -294, takto:

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal, aby byla žalovanému (vlastníku bytových jednotek, jež se nachází v domě jím spravovaném) uložena povinnost zaplatit mu částku 332 511 Kč s příslušenstvím (v podobě úroku z prodlení) z titulu neuhrazených předepsaných příspěvků na správu domu a pozemku, a to za období leden 2017 až květen 2018.

Okresní soud Praha-západ (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 9. 10. 2019, č. j. -238, ve výroku I. žalobě částečně vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 332 511 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 2. 3. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně, výrokem II. žalobu v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení úroků z prodlení ve výši 8,05 % z částek a za období tam uvedené, zamítl; a ve výroku III. rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalobce i žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 6. 2020, č. j. -294, citovaný rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částek a za období tam uvedené (výrok I.), ve výroku I. jej potvrdil (výrok II.) a současně rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok III.) a o nákladech odvolacího řízení (výrok IV.).

Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) vyšel ze zjištění, že žalovaný je vlastníkem bytových jednotek č. p. XY, č. p. XY, č. p. XY č. p. XY, č. p. XY a č. p. XY v domě č. p. XY, XY, v němž žalobce představuje společenství vlastníků, jehož je žalovaný členem. Z obsahu stanov žalobce ze dne 23. 4. 2014 zjistil, že povinností vlastníka jednotky a člena společenství je hradit stanovené příspěvky na správu domu a pozemku a služby, které jsou definovány podle pravidel pro tvorbu předpisu úhrad. Dlouhodobá záloha na opravy a investice na společných částech domu byla schválena pro období od 1. 1. 2017 shromážděním společenství vlastníků dne 12. 12. 2016 a pro období od 1. 1. 2018 dne 13. 12. 2017 a je jako součást příspěvku vlastníka na správu domu obsažena v měsíčním předpisu. K námitce žalovaného, že mu jednotlivé měsíční předpisy úhrad nebyly řádně doručeny a neměl možnost se s jejich obsahem seznámit, odvolací soud uvedl, že žalobce postupoval zcela správně, pokud doručoval na adresu trvalého bydliště žalovaného, jestliže neměl k dispozici žádný doklad o smluvním zastoupení žalovaného. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že měsíční předpisy byly žalovanému doručeny již dne 29. 12. 2015 pro období od 1. 1. 2016 a dne 19. 12. 2017 pro období od 1. 1. 2018 (nikoli až 26. 2. 2019). Žalovaný je tak v prodlení s úhradou jednotlivých měsíčních částek za příspěvek vlastníka bytu na správu a služby poskytované s užíváním bytu ode dne následující po splatnosti sjednané k 28. dni příslušného měsíce za období od ledna 2017 do května 2018 a žaloba na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené je zcela důvodná. Ohledně námitky směřující k rozpočítání úhrad za příspěvky na správu domu a pozemku a služby za byt č. p. XY shodně se soudem prvního soudu uzavřel, že nedoplatky za tento byt nebyly v žalobě nárokovány ani uvedeny, a nelze se jimi proto v tomto řízení zabývat.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání (k němuž se žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyjádřil), které Nejvyšší soud projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Dovolání není podle ustanovení přípustné, neboť odvolací soud posoudil všechny rozhodné právní otázky v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.

K přípustnosti dovolání je třeba předeslat, že dovolání není přípustné pro řešení otázky svévolného rozdělení a započtení plateb žalovaného ve vztahu k bytu č. p. XY, což mělo mít za následek porušení zásady priority a proporcionality započtení jednotlivých plateb dle doby splatnosti, neboť uvedené otázky odvolací soud pro absenci žalovaného nároku neřešil a jeho právní posouzení na nich nespočívá. Nadto Nejvyšší soud uvádí, že zásada priority a proporcionality se neuplatní, pokud dlužník při plnění určil, který z více dluhů (popřípadě v jaké části) chce vyrovnat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. ).

K námitce dovolatele, že odvolací soud nerespektoval judikaturu Ústavního soudu (usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2011, sp. zn. ), jestliže žalobce nedoložil usnesení shromáždění vlastníků, kterým byla po řádném hlasování stanovena nejen výše, ale i splatnost plateb spojených se správou domu a pozemku, Nejvyšší soud uvádí, že je zapotřebí důsledně rozlišovat mezi zálohami na služby a platbami z titulu příspěvkuna správu domu a pozemku, neboť podléhají odlišnému právnímu režimu. Platby z titulu příspěvku na správu domu a pozemku mají povahu měsíčních plateb, jejichž splatnost je stanovena k určitému pevnému datu v měsíci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2020, sp. zn. ).

Nejvyšší soud uvádí, že dovolatelem vymezená otázka, zda může/měl by soud přezkoumat platnost rozhodnutí shromáždění vlastníků ohledně příspěvků na správu domu a pozemku i mimo návrh dle ustanovení , (dále jen „o. z.“), je v dovolací praxi rozhodována konstantně tak, že nelze vyslovit neplatnost usnesení shromáždění mimo zvláštní řízení podle o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. , uveřejněný pod č. 58/2012 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 25. 2. 2015, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2019, sp. zn. ).

Lze tak uzavřít, že rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, došel-li k závěru, že žalovaný své povinnosti vlastníka jednotky ve vztahu k předmětným bytovým jednotkám neplnil, jestliže nehradil příspěvky vlastníka na správu domu v souladu s řádně doručenými měsíčními předpisy, a z tohoto důvodu je povinen uhradit dlužnou částku za předmětné období spolu s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení.

S přihlédnutím k charakteru některých uplatněných dovolacích námitek dovolací soud zdůrazňuje, že skutkové námitky a vady řízení nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz a contrario). Právě takové (nezpůsobilé) důvody dovolatel uplatnil především výtkou, že mu nebyly měsíční předpisy plateb řádně doručeny a že odvolací soud převzal nesprávně a nedostatečně zjištěný skutkový stav. K tomu dovolací soud uvádí, že skutková zjištění nevykazují jakýkoliv významný nesoulad s provedenými důkazy a že k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám uvedeným v , a b/ a 229 odst. 3 dovolací soud přihlíží jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ); samy o sobě však takovéto vady přípustnost dovolání (podle ) nezakládají. Pro úplnost dovolací soud uvádí, že vady řízení, které dovolatel vytýkal odvolacímu soudu, z obsahu spisu nezjistil.

Dovolání proti výrokům o nákladech řízení není přípustné podle

Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení odmítl.

Bylo-li dovolací řízení zastaveno nebo bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 11. 5. 2021

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu