Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
+ 20 ďalších priamych citácií
Zobraziť všetky (25)5A1E0DF786442AC7C12587170018676D.html
HTML · 13.35 KB
No categories available
27 Cdo 302/2021
27 Cdo 302/2021-100
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Šukem v právní věci žalobce B. V., narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, PSČ 128 10, identifikační číslo osoby 00025429, o zaplacení částky 500.000 Kč s příslušenstvím, a o žalobách na obnovu řízení a pro zmatečnost podaných žalobcem proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 1. 2016, č. j. 12 C 77/2015 -14, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2016, č. j. 69 Co 81/2016 -20, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. 9. 2016, č. j. 12 C 77/2015 -31, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2017, č. j. 69 Co 329/2017 -46, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 12 C 77/2015 , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2020, č. j. 21 Co 325/2020 -92, takto:
Odůvodnění:
[1] Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 2. 4. 2020, č. j. 12 C 77/2015 -82, odmítl žaloby pro zmatečnost a na obnovu řízení ze dne 30. 4. 2016, doručené soudu dne 3. 5. 2016 (proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 1. 2016, č. j. 12 C 77/2015 -14, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2016, č. j. 69 Co 81/2016 -20) [výrok I.], a ze dne 18. 9. 2017, doručené soudu dne 22. 9. 2017 (proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. 9. 2016, č. j. 12 C 77/2015 -31, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2017, č. j. 69 Co 329/2017 -46) [výrok II.], a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
[2] Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 10. 2020, č. j. 21 Co 325/2020 -92, k odvolání žalobce rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, ve kterém požádal o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
[4] Podle § 241 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem (odstavec 1 věta první). Odstavec první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání [odstavec 2 písm. a)]. Dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem (odstavec 4).
[5] Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat – s výjimkou usnesení, jímž se dovolací řízení zastavuje, nebo usnesení, jímž se dovolání odmítá – rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, soud řízení zastaví.
[6] Z obsahu spisu vyplývá, že soud prvního stupně žalobce nevyzval ke splnění podmínky povinného zastoupení podle § 241 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. s poučením o procesním následku, který nastane, nebude-li žalobce v dovolacím řízení zastoupena advokátem.
[7] K ohrožení procesních práv dovolatele však tímto postupem dojít nemohlo, neboť byl o následcích nesplnění podmínky povinného zastoupení poučen soudem prvního stupně i v posuzované věci již dříve, a nadto je Nejvyššímu soudu z úřední činnosti známo, že se dovolatel v minulosti na Nejvyšší soud s dovoláním obracel mnohokrát a byl tak soudy ke splnění podmínky povinného zastoupení vyzýván opakovaně, opět včetně poučení o následcích nevyhovění těmto výzvám (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015 , ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3993/2016 , ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5291/2016 , či ze dne 29. 3. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4528/2018 ).
[8] Jak se přitom podává z ustálené judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu, poučení o důsledcích nesplnění podmínky povinného zastoupení není nezbytné, jestliže byl stěžovatel v minulosti opakovaně poučován o nutnosti povinného zastoupení a důsledcích jeho nesplnění. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým; srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13 (a v něm citovaná usnesení Ústavního soudu), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014 , ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015 , ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3993/2016 , či ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5291/2016 .
[9] Jelikož dovolatel neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud dovolací řízení podle § 104 odst. 2 , § 241b odst. 2 a § 243f odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. zastavil.
[10] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 5. 2021
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu