Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 759/2021

30 Cdo 759/2021-269

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila, v právní věci žalobců a)P. B.,IČO XY, se sídlem XY, b)L. B., IČO XY, se sídlem XY, c)P. B., IČO XY, se sídlem XY, zastoupených Mgr. Radanou Vítovcovou,advokátkou se sídlem v Táboře, Pod Tržním náměstím 612/6, proti žalované České republice – Ministerstvu dopravy, se sídlem v Praze 1, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2020, č. j. -232, ve spojení s opravným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2020, č. j. -240, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 9. 2018, č. j. -142, t a k t o:

III. Žalobci jsou povinni nahradit společně a nerozdílně žalované náklady dovolacího řízení ve výši 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Žalobci se domáhali náhrady škody, která jim měla vzniknout v důsledku nezákonného rozhodnutí Ministerstva dopravy. To jako speciální silniční úřad ve věcech dálnic vydalo povolení stavby Dálnice D3 Tábor – Veselí nad Lužnicí, čímž mělo dojít ke zrušení odbočovacího pruhu a tím i k odříznutí žalobců od jakéhokoliv přístupu k jejich nemovitostem, ve kterých podnikají.

Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 20. 9. 2018, č. j. -142, zamítl žalobu, kterou se žalobce a) domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci a) částku 3 489 977 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu, kterou se žalobkyně b) domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni b) částku 829 426 Kč s příslušenstvím (výrok II), zamítl žalobu, kterou se žalobce c) domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci c) částku 625 707 Kč s příslušenstvím (výrok III), uložil žalobci a) zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč (výrok IV), uložil žalobkyni b) zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 450 Kč (výrok V), uložil žalobci c) zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 450 Kč (výrok VI), a uložil žalobcům a), b) a c) společně a nerozdílně nahradit České republice státem vynaložené náklady tohoto řízení představující znalečné ve výši 7 750 Kč (výrok VII).

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé II ohledně částky 618 627 Kč s příslušenstvím zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil, jinak v tomto výroku rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I), rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé III ohledně částky 542 671 Kč s příslušenstvím zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil, jinak v tomto výroku rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok II), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a IV (výrok III), uložil žalobci a) zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení 300 Kč (výrok IV), uložil žalobkyni b) zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů 750 Kč (výrok V), uložil žalobci c) zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů 750 Kč (výrok VI), a uložil žalobcům a), b) a c) společně a nerozdílně zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 1 na náhradu nákladů řízení 7 750 Kč (výrok VII).

Rozsudek odvolacího soudu a rozsudek soudu prvního stupně napadli žalobci v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II ), dále jen „ “, odmítl.

Žalobci dovoláním napadají nejen rozhodnutí odvolacího soudu, ale výslovně též rozhodnutí soudu prvního stupně, které v dovolacím řízení přezkoumávat nelze (srov. , podle kterého lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští, a , podle něhož je opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání, pokud to zákon nevylučuje). Jelikož funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána a nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který brání tomu, aby dovolací soud mohl pokračovat v řízení o podaném dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení podle a zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47/2006).

Podle není dovolání podle přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Námitka, že Obvodní soud pro Prahu 1 neposkytl stranám řádné poučení ve smyslu (str. 8 dovolání), nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť ohledně ní žalobci nepředložili žádnou právní otázku, kterou by dovolací důvod vymezili. V tomto rozsahu tedy dovolání trpí vadou, jež nebyla ve lhůtě ( ) odstraněna a pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat ( ).

Otázka týkající se pojmu zastupujícího soudce nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť zde žalobci ve skutečnosti namítají zmatečnostní vadu podle Taková vada řízení není podle věta druhá způsobilým dovolacím důvodem, k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 30. 1. 2019, sen. zn. , proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. ). K této vadě, jakož i k jiným vadám, jež by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí, smí dovolací soud přihlédnout toliko v případě, že je dovolání přípustné ( ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle , části věty před středníkem a a zavázal žalobce, jejichž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem (žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem), přičemž žalovaná nedoložila výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů podle , ve znění účinném od 1. 7. 2015 (viz čl. II bod 1 ve spojení s čl. VI ) ve výši 300 Kč ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 4. 2021

JUDr. Pavel Simon předseda senátu