Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3648/2020

26 Cdo 3648/2020-86

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobců a) H. B., narozené XY, a b)P. B., narozeného XY, obou bytem XY, zastoupených Mgr. Petrem Látalem, advokátem se sídlem v Děčíně, Masarykovo nám. 191/18, proti žalované TES, spol. s r. o.,se sídlem v Čáslavi, Vrchovská 1354, IČO 47539330, o povinnosti vyúčtovat zálohy na plnění spojená s užíváním bytu a zaplacení pokuty, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. srpna 2020, č. j. -55, takto:

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 31. 8. 2020, č. j. -55, potvrdil usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře (soud prvního stupně) ze dne 29. 6. 2020, č. j. -43, kterým odmítl podání žalobců ze dne 26. 4. 2016, doplněné podáními ze dne 1. 6. 2016, 13. 6. 2016, 10. 8. 2016 a 15. 6. 2020, a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že podání žalobců (jímž bylo zahájeno řízení) má vady, které přes výzvu soudu prvního stupně nebyly odstraněny, nebylo ani řádně doplněno, a proto bylo na místě jej podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), odmítnout. Měl za to, že podání žalobců nesplňuje náležitosti návrhu, neobsahuje vylíčení rozhodujících skutečností a označení důkazů k jejich prokázání, z jeho obsahu nelze bez všech pochybností dovodit, čeho se domáhají. Chtějí-li žalobci „splnění pravidelné povinnosti prokazatelně vyúčtovat a vyúčtovávat“, netvrdí, z jakých skutkových okolností tato povinnost vyplývá, jakých jednotlivých nároků se má povinnost týkat a za jaké období má být tato povinnost uložena; obsah podání ani nekoresponduje s žalobním návrhem, kterým požadují poskytnutí písemných podkladů, na základě kterých žalovaná postupovala při svých výpočtech. Ohledně nároku na zaplacení pokuty netvrdí, jakou konkrétní povinnost a ve kterém období porušila a v jaké přesné výši se pokuty domáhají.

Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci dovolání, ve kterém vytýkají, že se odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu (usnesení ze dne 19. 12. 2006, sp. zn. , a ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. ), z níž vyplývá, že žaloba nemusí obsahovat všechna úplná skutková tvrzení, nýbrž jen taková, kterými je vymezen skutkový děj, aby soud věděl, co má projednat a o čem rozhodnout. S ohledem na citovanou judikaturu měli za to, že jejich žalobní návrh je projednatelný, je z něj zřejmé, že požadují vyúčtování za služby spojené s užíváním bytu, a to za rok 2015 a pokutu „za nedodání vyúčtování“. Poukázali rovněž na to, že výzva soudu prvního stupně k odstranění vad žaloby byla nejasná a neurčitá, nebyli schopni dostát jejím požadavkům; v řízení také výslovně uvedli, že nerozumí stále se opakujícím doplňujícím nárokům soudu. Soud proto mohl před odmítnutím žaloby využít i jiné procesní instituty, např. ustanovit jim procesního opatrovníka či nařídit přípravné jednání (jiný procesní rok) za účelem doplnění tvrzení a důkazů. Navrhli, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání podané včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení ( ), za splnění zákonné podmínky zastoupení advokátem ( a 4 ), proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo skončeno odvolací řízení, je podle ustanovení přípustné, neboť při řešení otázky, zda jsou splněny předpoklady pro odmítnutí podání žalobců pro vady podle , se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Podle předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést.

Podle není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen.

Ustanovení ukládá soudu povinnost pokusit se odstranit nedostatky podání spočívající v jeho nesrozumitelnosti, neurčitosti či absenci stanovených náležitostí, předtím než podání odmítne (v případě, že se jím zahajuje řízení) nebo k němu nebude přihlížet (ostatní podání). Usnesení, kterým je účastník vyzván k odstranění vad podání, musí obsahovat údaje o tom, v čem je podání nesrozumitelné, neurčité nebo neúplné, dále poučení, jak je třeba opravu nebo doplnění provést, a konečně poučení o následcích, pokud v soudem stanovené lhůtě výzvě nevyhoví.

Podle ustálené soudní praxe soud splní svou povinnost jen v případě, že účastníka konkrétně poučí, jak je třeba opravu provést (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. ). Nedostatečným je obecné poučení účastníka, aby např. „doplnil vylíčení rozhodujících skutečností tak, aby bylo zřejmé, o co opírá svůj nárok“; aby uvedl „jakou právní skutečností, případně jakým právním úkonem je nárok založen“; aby formuloval „své nároky tak, aby bylo zřejmé, čeho se domáhá“; aby upravil „žalobní petit tak, aby byl přesný, určitý, srozumitelný a vykonatelný“ atd., aniž by mu bylo konkrétně vysvětleno, v čem spočívají vady podání, proč soud považuje podání za neúplné, nesrozumitelné či neurčité, a aniž by byl poučen, jak má podání doplnit nebo opravit (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2011, sp. zn. , ze dne 27. 9. 2017, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 155/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Dostatečný není ani pouhý demonstrativní výčet skutečností, o které je nutné žalobu doplnit. Soud musí brát v úvahu rovněž to, že účastníci nemusí být v řízení před soudem prvního stupně zastoupeni advokátem, a proto výzva musí být zcela jednoznačná a srozumitelná i pro osobu, která nemá právnické vzdělání (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2009, sp. zn. ). Konečně výzva k opravě nebo doplnění žaloby nemůže být formulována toliko slovy zákona, ale musí vystihovat, co konkrétně v daném případě činí z žaloby nesprávné nebo neúplné podání (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. ).

Dovolací soud také zdůraznil, že odmítnutí žaloby ve smyslu ustanovení nelze spojovat s vadou žaloby (byť objektivně existující), na kterou soud neupozornil nebo ohledně které nepodal konkrétní poučení o způsobu jejího odstranění (srov. mutatis mutandis rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 1997, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura, ročník 1997, číslo 12, pod pořadovým číslem 91, či usnesení téhož soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. , uveřejněné pod č. 1/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V projednávané věci podání žalobců ze dne 26. 4. 2016, podané u soudu 27. 4. 2016, včetně jeho doplnění podaných u soudu dne 1. a 13. 6. 2016 (jež byly reakcí na neformální výzvu soudu prvního stupně) neobsahovalo všechny náležitosti stanovené v - nebylo zřejmé, čeho se domáhají, vylíčení rozhodujících skutečností bylo nesrozumitelné a nedostatečné, nejasné bylo i označení žalované, chybělo uvedení důkazů.Z obsahu jejich podání vyplynulo, že nesouhlasí s vyúčtováním služeb spojených s užíváním bytu, nebylo však jasné, zda požadují poskytnutí pokladů či zda se domáhají řádného vyúčtování (jak tvrdí v dovolání), za jaké období (zda jen za rok 2015 či i za další období) a z jakých důvodů. Rovněž z jejich obsahu vyplývalo, že požadují i zaplacení pokuty podle , kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, aniž však jednoznačně uvedli za porušení jaké konkrétní povinnosti a v jaké celkové výši ji požadují.

Soud prvního stupně usnesením ze dne 25. 5. 2020, č. j. -39, žalobce poučil, jakým způsobem mají odstranit nejasnosti v označení žalované, vyzval je, ať uvedou v jaké výši a za jaké období požadují pokutu (tyto vady také žalobci odstranili, byť u pokuty jen částečně). Ohledně nedostatku skutkového vymezení a žalobního návrhu, je však pouze obecně vyzval, aby vylíčili „rozhodující skutečnosti tak, aby z nich byl zřejmý skutkový děj (skutek), na jehož základě se uplatňuje právo, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci (vylučuje záměnu s jiným skutkovým dějem)“ a uvedli, čeho se domáhají. Taková výzva je však (jak vyplývá z výše uvedené judikatury) nedostatečná a neadresná, neboť neobsahuje poučení (jež by bylo srozumitelné i pro žalobce, kteří nebyli zastoupeni advokátem), jakým konkrétním způsobem mají své podání doplnit, resp. odstranit jeho vady. Žalobci na výzvu soudu prvního stupně sice reagovali podáním, kterým se jim ale nepodařilo vady žaloby zcela odstranit a v němž mimo jiné také uvedli, že „nerozumí stále se opakujícím doplňujícím nárokům soudu“.

Jelikož se žalobcům nedostalo náležitého poučení, jak mají vady žaloby odstranit, tak ačkoliv je všechny neodstranili (z jejich doplnění bylo zřejmé, kdo má být žalovaným a že se minimálně domáhají dodání vyúčtování za rok 2015 a pokuty ve výši 50 Kč denně za období od 1. 5. 2016 do 30. 4. 2019 za nedodání vyúčtování) nebyly splněny podmínky pro odmítnutí jejich podání podle (a to ani částečné) a soud je měl (znovu a řádně) vyzvat k odstranění vad podání a jeho doplnění.

Protože usnesení odvolacího soudu není z hlediska uplatněných dovolacích námitek správné, Nejvyšší soud ho podle zrušil. Jelikož důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně ( věta druhá ).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. 4. 2021

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu