Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 56/2021

26 Cdo 56/2021-90

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce M. V., narozeného XY, bytem XY, proti žalované A. L. S., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Petrem Smejkalem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 21, o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. září 2020, č. j. -72, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Žalovaná napadla dovoláním rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích (odvolací soud) ze dne 8. 9. 2020, č. j. -72, jímž potvrdil rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově (soud prvního stupně) ze dne 29. 5. 2020, č. j. -40, kterým jí uložil povinnost do 15 dnů od právní moci rozhodnutí vyklidit tam blíže specifikované nemovitosti a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Dovolání není podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), přípustné.

Předně je třeba zdůraznit, že dovolatelka zpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem především prostřednictvím skutkových námitek (namítá nesprávnost skutkových zjištění o existenci nájemního vztahu mezi ní a její matkou) a uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v Jen pro úplnost lze uvést, že skutková zjištění nevykazují žádný nesoulad a odpovídají obsahu spisu.

Námitkami, že soudy pominuly důkazy, které navrhovala, a neprovedly je, že rozhodnutí odvolacího soudu je překvapivé a že jí dostatečně nepoučil ( ), vytýká odvolacímu soudu, že zatížil řízení vadami, a uplatňuje tak rovněž jiný dovolací důvod, než který je uveden v K vadám řízení může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné ( - 238a ). Ostatně z obsahu spisu je zřejmé, že soudy provedly všechny důkazy významné pro právní posouzení věci, svůj postup při dokazování řádně odůvodnily a že rozhodnutí odvolacího soudu mohlo být pro dovolatelku nevítané, leč nikoli překvapivé.

Prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu zpochybnila dovolatelka správnost závěru odvolacího soudu, že jí nesvědčí žádné právo užívání předmětných nemovitostí. Měla za to, že se odvolací soud nevypořádal se vznikem jejího nájemního vztahu podle , (dále též jen „o. z.“).

Nejvyšší soud se ve svých rozhodnutích otázkou aplikace § 2238 o. z. již zabýval (viz např. rozsudek ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. , na který odkázala ve svém dovolání i žalovaná) a dospěl k závěru, že uživatel bytu může být považován za řádného nájemce ve smyslu tohoto ustanovení jen tehdy, jestliže byt užívá alespoň tři roky v dobré víře, že je jeho nájemcem, a zároveň jeho dobrá víra trvala k 1. 1. 2014 (byl-li byt užíván před účinnosti ). K tomu, aby se nájemní smlouva považovala za platně uzavřenou (i když se tak ve skutečnosti nestalo – smlouva je neplatná, popř. nebyla vůbec uzavřena), je podle o. z. třeba, aby „nájemce“ byt užíval a zároveň, aby byl v dobré víře, že je nájemcem.

Je-li však součástí skutkových zjištění nalézacích soudů – jimiž je dovolací soud vázán – i skutečnost, že vůlí dovolatelky (ani její matky) nikdy nebylo založit nájemní vztah, nemohlo dojít k naplnění hypotézy § 2238 o. z. Již s ohledem na tuto skutečnost nemohla být dovolatelka v dobré víře, že dané nemovitosti užívá jako nájemce. Pouhé užívání nemovitosti se souhlasem vlastníka (a placení úhrad) nepostačuje k tomu, aby uživatel mohl být považován za řádného nájemce ve smyslu § 2238 o. z. (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. ).

Dovolatelka sice napadla dovoláním všechny výroky rozsudku odvolacího soudu, avšak výrok, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, napadá zjevně jen proto, že jde o výrok akcesorický. Dovolání v této části totiž neobsahuje žádné odůvodnění, navíc by dovolání proti tomuto výroku ani nebylo přípustné [ ].

Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. 4. 2021

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu