Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 445/2021

25 Cdo 445/2021-577

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: J. V., narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Kateřinou Zagorovou, advokátkou se sídlem Na Sklonku 368/9, Praha 5, proti žalovanému: M. L., narozený XY, bytem XY, za účasti Kooperativy pojišťovny, a.s., Vienna Insurance Group, IČO 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, jako vedlejší účastnice na straně žalovaného, o obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 6. 2020, č. j. -561, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 24. 6. 2020, č. j. -561, potvrdil usnesení ze dne 24. 4. 2019, č. j. -528, jímž Okresní soud v Děčíně zamítl žalobu na obnovu řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. a rozhodl o náhradě nákladů řízení; rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně neshledal zákonem předpokládané důvody pro povolení obnovy řízení, v němž se žalobce domáhal náhrady škody, která mu měla vzniknout při dopravní nehodě dne 26. 10. 2005 v obci XY. S poukazem na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu zabývajících se důvody pro povolení obnovy řízení odvolací soud vyložil, že důvodem k obnově řízení není okolnost, že po skončení řízení byl vyhotoven znalecký posudek revidující závěry znaleckého posudku provedeného v nalézacím řízení, ani okolnost, že po skončení řízení znalec dospěl k jinému závěru. Žalobce měl možnost seznámit se v předchozím řízení s obsahem znaleckých posudků, jimiž byl proveden důkaz, měl možnost namítat jejich nesprávnost a údaje, které znalci v posudcích uváděli, mohl prověřit a zkontrolovat. Pokud takto nepostupoval, nemůže se domáhat obnovy řízení poukazem na „nové“ skutečnosti spočívající v tvrzených nesprávných údajích o šířce krajnice vozovky, z nichž znalci při vypracování znaleckých posudků vycházeli.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o s tím, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného či procesního práva, která dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena, resp. má být vyřešena jinak. Uvádí, že na základě „nově“ objevených důkazů, jimiž jsou šířka krajnice vozovky a rycí stopy, si nechal znaleckým ústavem ADET zpracovat znalecký posudek, který se ve svých závěrech o průběhu nehodového děje zásadním způsobem rozchází se znaleckými posudky zpracovanými v původním řízení. Důvodem obnovy řízení jsou proto tyto nové důkazy, jež byly objeveny až po právní moci rozhodnutí a jež dovolatel beze své viny nemohl uplatnit v předchozím řízení, nikoli nový znalecký posudek; ten byl pouze ověřením pravosti těchto důkazů. Skutečnost, že šířka krajnice neměří 1,5 m, nýbrž cca 2 m, je důkazem skutečnosti již existující v době původního řízení, avšak nově se objevivší. Dovolatel původně spoléhal na správnost plánku vyhotoveného Policií ČR, avšak teprve při náhodné návštěvě místa nehody po skončení předchozího řízení si uvědomil nesrovnalosti, které pak nechal ověřit zmíněným znaleckým posudkem. Odkazuje proto na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , sp. zn. a sp. zn. a namítá, že rozhodnutí, z nichž vychází odvolací soud, nejsou přiléhavá. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) postupoval podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „ “; srov. čl. II odst. 2 ) a po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), zastoupeným advokátkou ve smyslu , dospěl k závěru, že není přípustné podle , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou.

Dovolatel za důkazy, které nemohl bez své viny použít v původním řízení [ písmeno a) ], označuje šířku krajnice vozovky (odlišný rozměr zjistil náhodně sám po skončení řízení) a nesprávné zaznamenání a vyhodnocení rycích stop ze strany Policie ČR (tuto okolnost má dokládat nový znalecký posudek). Nejde ovšem o důkazy (jimi jsou nosiče informací, např. výpovědi svědků, y, znalecké posudky), nýbrž o skutečnosti, které byly zjišťovány a hodnoceny v předchozím řízení, neboť byly zachyceny v dokladech o vyměření místa nehody a sloužily ke zkoumání nehodového děje, včetně ověření správnosti vyměřené šířky krajnice vozovky, kde došlo k dopravní nehodě. Nesprávnost podkladů či jejich vyhodnocení měl a mohl dovolatel zpochybnit již v původním řízení o náhradě škody, proto jím předložený znalecký posudek není důkazem, který by bez své viny nemohl použít v původním řízení, ani důkazem, který v původním řízení nemohl být proveden. Procesní zavinění účastníka při nesplnění jeho povinnosti tvrzení či důkazní povinnosti z hlediska nelze pojímat jako subjektivní, tj. nelze brát zřetel na to, zda a kdy si účastník možnost příslušné procesní aktivity uvědomil. Tvrzené nahodilé zjištění odlišného stavu komunikace, s nímž pracuje předkládaný posudek, ač poměry na vozovce byly součástí skutkových zjištění v předchozím řízení, proto odvolací soud neshledal důvodem pro povolení obnovy řízení v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. odůvodnění usnesení z 23. 10. 2009, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 66/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. ).

Odkaz dovolatele na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. (specifická restituční věc a časově vzdálené historické skutečnosti), ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. (nalezení y z pozůstalosti), a ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. (nedostatek procesní aktivity účastníka), není přiléhavý, neboť v nich šlo o skutkově odlišné věci a nelze dovodit, že by se v nyní projednávané věci odvolací soud od závěrů v nich vyjádřených jakkoli odchýlil.

Dovolatel napadá rozhodnutí odvolacího soudu v celém jeho rozsahu, a přestože argumentaci k výroku o náhradě nákladů řízení neuvádí, směřuje dovolání i proti tomuto výroku, což ovšem výslovná dikce vylučuje.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce pro nepřípustnost podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 4. 2021

JUDr. Petr Vojtek předseda senátu