Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3268/2020

26 Cdo 3268/2020-167

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně České republiky – u zdravotnických informací a statistiky České republiky, se sídlem v Praze 2, Palackého náměstí 375/4, IČO 00023833, zastoupené JUDr. Hanou Krejčí, advokátkou se sídlem v Brně, Špitálka 434/23b, proti žalované Národnímu centru ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, státní příspěvkové organizaci, se sídlem v Brně, Vinařská 965/6, IČO 00023850, zastoupené JUDr. Ing. Lukášem Prudilem, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Bašty 416/8, o 154.071,57 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. května 2020, č. j. -147, t a k t o : I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná

je povinna

zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč k rukám JUDr. Hany Krejčí, advokátky se sídlem v Brně, Špitálka 434/23b, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně (odvolací soud) rozsudkem ze dne 21. 5. 2020, č. j. -147, potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně (soud prvního stupně) ze dne 10. 9. 2019, č. j. -126, v části, v níž uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 154.071,57 Kč s tam uvedeným úrokem z prodlení a náklady řízení, změnil ho v části týkající se lhůty k plnění, kterou stanovil jeden měsíc od právní moci rozsudku, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Jednalo se o jeho druhé rozhodnutí ve věci - rozsudkem ze dne 31. 10. 2016, č. j. -83, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 12. 5. 2016, č. j. -64, jímž žalobu zamítl; obě tato rozhodnutí však Nejvyšší soud zrušil rozsudkem ze dne 3. 10. 2018, č. j. -112 (dále též jen „Rozsudek“), a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu není podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), přípustné, neboť závěr odvolacího soudu (který vyplývá ze závazného právního názoru Nejvyššího soudu vyjádřeného v Rozsudku), že organizační složky (jejich příspěvkové organizace) státu neplatily úhradu za užívání nemovitosti podle , o rozpočtových pravidlech, ve znění účinném do 29. 12. 2011 (dále též jen „ “), i když předmětem užívání byla jen část nemovitosti, stejně jako další závěr, že plněním z neplatné nájemní smlouvy došlo k bezdůvodnému obohacení žalované, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, od níž není důvod se odchýlit ani v této projednávané věci.

Nejvyšší soud v Rozsudku dospěl k závěru, že smyslem právní úpravy v je zamezit přelévání prostředků mezi příjmy a výdaji státního rozpočtu. Organizační složky státu jen obhospodařují majetek, který vlastní stát, proto si také podle odstavce 2 tohoto ustanovení organizační složky ani jejich příspěvkové organizace neplatí navzájem za užívání nemovitosti, se kterou hospodaří jiná organizační složka či příspěvková organizace, neboť by jen docházelo k přesunu finančních prostředků uvnitř státu. Při výkladu tohoto ustanovení také zdůraznil, že důvody, pro které si organizační složky (příspěvkové organizace) neplatí navzájem úhradu za užívání nemovitosti, jsou stejné, ať se jedná o užívání „celé“ nemovitosti, nebo jen její části, či nebytových prostor. Nejvyšší soud pak uzavřel, že je-li žalobkyně organizační složkou státu a žalovaná je příspěvkovou organizací, obě zřízené a v přímé působnosti Ministerstva zdravotnictví České republiky, měla žalobkyně podle užívat nebytové prostory žalované bezúplatně, a proto se nemohlo jednat o nájem, jehož pojmovým znakem je vždy úplatnost (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2000, sp. zn. ).

I přes výhrady, které žalovaná (opět) uplatnila v dovolání, neshledal dovolací soud důvod k jinému výkladu ustanovení a v podrobnostech proto odkazuje na odůvodnění Rozsudku.

Přípustnost dovolání nemůže založit ani druhá otázka vznesená žalovanou v dovolání – zda došlo k jejímu bezdůvodnému obohacení (resp. zda je povinna přijaté nájemné vrátit).

Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu je bezdůvodné obohacení chápáno jako závazek ( , , ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále též jen „obč. zák.“ – jde-li o plnění poskytnuté do 31. 12. 2013; , , dále též jen „o. z.“ – jde-li o plnění poskytnuté od 1. 1. 2014), jehož obsahem je povinnost profitujícího subjektu vydat vše, oč se obohatil, a jí korespondující právo toho, na jehož úkor k obohacení došlo, požadovat vydání předmětu bezdůvodného obohacení. Předpokladem vzniku naznačené povinnosti není protiprávní jednání obohaceného ani jeho zavinění, nýbrž objektivně vzniklý stav obohacení, k němuž došlo způsobem, jejž právní řád neuznává. Posouzení, zda jde mezi účastníky o vztah z bezdůvodného obohacení, závisí totiž jedině na naplnění znaků skutkové podstaty hmotněprávní normy ( a násl. obč. zák., a násl. o. z.), mezi něž patří především, že obohacený získal majetkový prospěch, pro který na jeho straně právní důvod chyběl buď od počátku, nebo dodatečně odpadl [srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. (a judikaturu v něm citovanou), ze dne 19. 2. 2020, sp. zn. ).

Žalobkyně s ohledem na ustanovení neměla povinnost platit žalované za užívání nebytových prostor, které jí přenechala k užívání, tedy žalované podle hmotného práva nárok na zaplacení sporné částky nesvědčil. Úprava v však (oproti mínění žalované vyjádřenému v dovolání) současně nevede k závěru, že by přeléváním prostředků mezi příjmy a výdaji státního rozpočtu (kterému má toto ustanovení bránit) bylo i vrácení nájemného zaplaceného v rozporu s tímto ustanovením. Došlo-li již k zaplacení úhrady za užívání, ačkoliv nemovitost (její část) měla být ve smyslu užívána bezplatně, pak je rozhodující objektivně vzniklý stav obohacení (přesun majetkových hodnot), k němuž nedošlo právním řádem předvídaným způsobem.

Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení věty první odmítl.

Dovolatelka sice napadla dovoláním všechny výroky rozsudku odvolacího soudu, avšak výroky, jimiž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, napadá zjevně jen proto, že jde o výroky akcesorické. Dovolání v této části neobsahuje žádné odůvodnění, navíc by ani nebylo podle přípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 14. 4. 2021

JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu