Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1788/2019

33 Cdo 1788/2019-172

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně A. K., bytem XY, zastoupené JUDr. Jitkou Dolečkovou, advokátkou se sídlem v Šumperku, Hlavní třída 904/8, proti žalovanému J. K., bytem XY, zastoupenému JUDr. Janou Špičkovou, advokátkou se sídlem v Zábřehu, Valová 301/16, o určení vlastnictví k nemovitým věcem, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 25. 10. 2018, č. j. -113, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 13. 11. 2018, č. j. -120, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Šumperku rozsudkem ze dne 13. 12. 2017, č. j. -77, výrokem I. určil, že žalobkyně je vlastníkem podílu o velikosti 1/2 pozemku p. č. XY – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova č. p. XY – rodinný dům, podílu o velikosti 1/2 pozemku p. č. XY – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez č. p. nebo č. e. – garáž, podílu o velikosti 1/2 pozemku p. č. XY – zahrada, podílu o velikosti 1/2 pozemku p. č. XY – zahrada, podílu o velikosti 2/132 pozemku p. č. XY – ostatní plocha a podílu o velikosti 1/4 pozemku p. č. XY – orná půda, vše v obci XY a k. ú. XY, jejichž vlastníkem je v katastru nemovitostí zapsán žalovaný, ve vztahu k další žalované J. K. výrokem II. žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III. až V.).

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 25. 10. 2018, č. j. -113, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 13. 11. 2018, č. j. -120, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. v rozsahu určení, že žalobkyně je vlastníkem podílu o velikosti 1/4 pozemku p. č. XY – orná půda, v obci XY a k. ú. XY, zrušil a v této části řízení zastavil, ve zbývající části výroku I. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že žalobkyně darovací smlouvou ze dne 1. 11. 2011 darovala pozemek p. č. XY – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova č. p. XY – rodinný dům, pozemek p. č. XY – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez č. p. nebo č. e. – garáž, pozemek p. č. XY – zahrada a pozemek p. č. XY – zahrada, J. K. a žalovanému každému podíl o velikosti 1/2 na těchto nemovitostech, pokud jde o spoluvlastnický podíl pozemku p. č. XY – ostatní plocha o velikosti 3/132, žalovanému darovala podíl o velikosti 2/132 a J. K. podíl o velikosti 1/132, a pokud jde o spoluvlastnický podíl pozemku p. č. XY – orná plocha o velikosti 1/2, žalovanému a J. K. podíl o velikosti 1/4 na těchto nemovitostech. Smlouvou bylo současně zřízeno věcné břemeno ve prospěch žalobkyně spočívající v právu doživotně bezúplatně nemovitosti užívat v rozsahu uvedeném ve smlouvě. Poté, co došlo k darování, se vztahy mezi účastníky zhoršily, což vedlo až k tomu, že žalobkyně dopisem ze dne 27. 9. 2016 odvolala dar uskutečněný darovací smlouvou ze dne 1. 11. 2011, a to z důvodu opakovaného porušování výkonu věcného břemene žalobkyně, urážení jak žalobkyně, tak jejích návštěv, nadávání žalobkyni hrubými výrazy a fyzického napadení ze strany žalovaného. Ze strany J. K. zejména kvůli udání na úřadu práce, a proto, že žalovanému v jeho závadnému chování nebrání. Dne 25. 10. 2016 žalobkyně žalované vyzvala k předání darovaných nemovitostí uzavřením souhlasného prohlášení.

Na podkladě těchto zjištění odvolací soud dospěl k závěru, že chování žalovaného naplňuje znaky hrubého porušování dobrých mravů a na danou situaci – oproti soudu prvního stupně - aplikoval ustanovení , , ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“). K jeho odvolacím námitkám odvolací soud dodal, že podání, kterým žalobkyně odvolala dar má po obsahové stránce všechny náležitosti – je zde nezpochybnitelně projevena vůle k vrácení přesně označeného daru. Z nesprávného označení katastrálního území nemohly vzniknout žádné pochybnosti o předmětu daru, který byl jasně dán označením darovací smlouvy a jejího předmětu. Pochybnosti nemohla vzbudit ani tím, že nerozlišila spoluvlastnický podíl každého z žalovaných, neboť dané podíly opět vyplývají z darovací smlouvy.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dále též „dovolatel“) dovolání, které považuje za přípustné podle , neboť toto rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která nebyla dovolacím soudem dosud vyřešena, a to náležitostí y vyzývající k vrácení daru z hlediska její určitosti, a na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce posuzování hrubého porušení dobrých mravů podle obč. zák.

Nejvyšší soud projednal dovolání podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , dále opět jen „ “).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Může-li být dovolání přípustné jen podle , musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení (či jeho části).

Podle věty první lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Podle přípustnost dovolání ( až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení a 2 tím nejsou dotčena.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srovnej větu první ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a zda je tedy dovolání podle přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

V otázce náležitostí y vyzývající k vrácení daru platí i pro tento jednostranný adresný právní úkon, že musí splňovat náležitosti požadované pro právní úkony obecně ( a násl. obč. zák.), tedy i náležitosti projevu vůle ve smyslu jeho určitosti ( obč. zák.). Nejvyšší soud již ve svém rozsudku ze dne 12. 12. 2002, sp. zn. , publikovaném v Souboru pod C 1598, formuloval právní názor, že k platnosti právního úkonu dárce směřujícího k vrácení daru z hlediska jeho určitosti je nezbytné, aby v něm dárce uvedl konkrétní skutečnosti, v nichž spatřuje hrubé porušení dobrých mravů obdarovaným vůči němu nebo členům jeho rodiny. Jen tak, při současném splnění zákonných předpokladů podle obč. zák., nastanou zamýšlené právní účinky jednostranného hmotněprávního úkonu dárce, tj. zrušení darovací smlouvy a obnovení jeho vlastnictví ex nunc - okamžikem, kdy jeho projev vůle došel obdarovanému (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. ).

Odvolací soud se na rozdíl od názoru dovolatele platností y odvolávající dar v souladu s výše uvedenou judikaturou a ustanovením obč. zák. zabýval a dospěl k závěru, že má po obsahové stránce všechny náležitosti právního úkonu. „Žalobkyně nezpochybnitelným způsobem projevila vůli k vrácení přesně označeného daru, který konkretizovala dnem uzavření darovací smlouvy, označením darovaných nemovitostí parcelními čísly a správným označením obce XY. Jestliže neuvedla správné označení katastrálního území (na místo XY), pak v kontextu ostatních přesně uvedených údajů, nemohly vzniknout jakékoliv pochybnosti, že žalobkyně žádá vrátit dar podle přesně označené darovací smlouvy a jejího předmětu. Na právní následky právního jednání žalobkyně nemá vliv ani to, že uvedenou u žádala žalovaného 1. i žalovanou 2. o vrácení daru, přičemž souhrnně uvedla nemovité věci, které byly žalovaným darovány a požádala je o vrácení daru, aniž rozlišila spoluvlastnický podíl každého z žalovaných, který jí má být vrácen zvlášť. Ani z tohoto důvodu nemohla vzniknout pochybnost, co žalobkyně po každém z nich žádá, vrácení daru nemovitých věcí v podílu, který v této ě podle obsahu smlouvy jim oběma darovala.“ Žalobkyně také v souladu s judikaturou v dopise odvolávajícím dar uvedla konkrétní skutečnosti, které k odvolání vedly, přičemž v souhrnu tato jednání označila za hrubé porušování dobrých mravů. Žalovaný tak k dovolacímu přezkumu nepředložil otázku, kterou dovolací soud dosud neřešil a odvolací soud ji vyřešil v souladu s ustálenou judikaturou soudů.

Spatřuje-li dovolatel naplnění předpokladů přípustnosti dovolání podle v řešení otázky hrubého porušování dobrých mravů podle obč. zák., pak k tomuto závěru dospívá na základě odlišného skutkového stavu a vlastního hodnocení důkazů, tzn. procesně neregulérním způsobem, neboť oproti odvolacímu soudu prosazuje (skutkový) závěr, že žalobkyně jeho chování zapříčinila a že fyzické napadení žalobkyně nelze prokázat. Dovolatel nejenže staví své dovolání na vlastní skutkové verzi (v rozporu s tím, jak byl skutkový stav věci zjištěn oběma soudy), nýbrž ani závěry rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. , a Nejvyššího soudu Československé republiky ze dne 23. 10. 1936, sp. zn. R I 835/36, do poměrů nyní souzené věci nedopadají, neboť jsou založeny na jiném skutkovém stavu, než jak jej v této věci zjistily soudy. S rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. , přitom rozhodnutí odvolacího soudu není v rozporu.

Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu, že je jeho rozhodnutí překvapivé a nedostatečně odůvodněné, nenapadá žádný právní závěr odvolacího soudu vyplývající z procesního práva, na němž je rozhodnutí o věci založeno, nýbrž mu vytýká, že řízení zatížil vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K vadám uvedeným v , , b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci – je-li jimi řízení skutečně postiženo – přihlíží dovolací soud pouze v případě, jedná-li se o dovolání přípustné ( , věta druhá, ).

Pro úplnost - mimo důvod, který vedl k odmítnutí dovolání - nutno uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle

Protože dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl ( ).

Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 4. 2021

JUDr. Václav Duda předseda senátu