Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 907/2021

21 Cdo 907/2021-52

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobkyně K. F., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Barborou Rovenskou, advokátkou se sídlem v Praze 1, U Prašné brány č. 1078/1, proti žalované Adecco EMEA business solutions, s. r. o. se sídlem v Praze 4 – Nuslích, Pikrtova č. 1737/1a, IČO 06919952, o určení zdánlivosti a neplatnosti rozvázání pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. ledna 2021, č. j. -27, takto:

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2021, č. j. -27, není přípustné podle ustanovení , podle nějž není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Rozhodnutí odvolacího soudu je při řešení dovolatelkou namítané otázky podmínek zastavení řízení podle ustanovení , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zák. o SOP“), v případě hrazení soudního poplatku formou převodu z účtu v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu a není důvod, aby tato otázka byla dovolacím soudem řešena jinak.

Z hlediska skutkových zjištění z obsahu spisu vyplývá, že výzva k úhradě soudního poplatku z návrhu (kdy soudní poplatek nebyl uhrazen přímo s podáním žaloby – srov. ustanovení § 4 odst. 1 zák. o SOP) byla žalobkyni prostřednictvím její zástupkyně doručena dne 12. 10. 2020, v usnesení stanovená patnáctidenní lhůta uplynula dne 27. 10. 2020 (úterý), soudní poplatek, hrazený formou převodu z účtu, byl na účet soudu připsán dne 29. 10. 2020.

Judikatura Nejvyššího soudu (včetně té recentní) je za jedno v závěru, že poplatková povinnost účastníka řízení v případě úhrady soudního poplatku prostřednictvím bezhotovostního převodu je splněna dnem připsání platby na účet soudu (k tomu srov. právní závěr vyjádřený například v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. ; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 11. 2018, sp. zn. ; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2018, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 7. 2019, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod publikačním č. 30/2020, nebo usnesení ze dne 11. 8. 2020, sp. zn. ). Závěry zde vyjádřené byly aprobovány i recentní judikaturou Ústavního soudu [srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. , a zde vyjádřený názor, že „…co se týče včasnosti zaplacení soudního poplatku, judikatura Ústavního soudu zcela konzistentně aprobuje závěr obecných soudů, že za datum úhrady soudního poplatku je při bezhotovostní platbě považován den, kdy došlo k jeho připsání na účet soudu, a nikoli den, kdy dal plátce peněžnímu u pokyn k provedení platby, resp. že povinnost uhradit soudní poplatek je splněna až okamžikem připsání peněžní částky na účet soudu, neboť tímto okamžikem se dostane do faktické dispozice soudu…“ (srov. bod 14. usnesení)].

Odkaz dovolatelky na nález Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2020, sp. zn. , a na něj navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2021, sp. zn. , není případný již proto, že tento nález a usnesení se problematikou včasnosti zaplacení soudního poplatku, hrazeného formou převodu z účtu, nezabývají; řeší pouze otázku dobrodiní ustanovení v případech hrazení soudního poplatku kolkovými známkami, vylepenými na předepsaném formuláři, který je soudu zaslán prostřednictvím pošty; závěry zde uvedené tak nejsou na řešený případ užitelné (viz již citované usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. , které bylo vydáno později než žalobkyní odkazovaný nález).

Ze shora uvedeného plyne, že dovolání žalobkyně není přípustné, a proto Nejvyšší soud dovolání odmítl ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. 4. 2021

JUDr. Pavel Malý předseda senátu