Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 338/2021

7 Tdo 338/2021-288

USNESENÍ

M. H.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné M. H.

odmítá

.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 14. 7. 2020, č. j. -216, byla obviněná M. H. uznána vinnou přečinem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1 tr. zákoníku, za který byla odsouzena k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku a šesti měsíců.

Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu prvního stupně dopustila obviněná v podstatě tím, že jako živnostnice v době od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2018 v místě svého podnikání v XY rozhodovala o pořadí a realizaci hrazení svých závazků spojených s její podnikatelskou činností tím způsobem, že na úkor závazků vzniklých jí vůči státu a zdravotním pojišťovnám z titulu zákonem uložených povinných plateb za zaměstnance, které jim byly účetně strhávány z hrubé mzdy, opakovaně používala dostupné finanční prostředky k úhradě jiných svých závazků, čímž způsobila, že za její zaměstnance nebyly odvedeny ze zákona vyplývající platby v celkové výši 125 579 Kč (v rozsudku dále podrobně specifikované).

Odvolání obviněné (kterým napadla rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o vině i trestu) bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. 10. 2020, č. j. -267, jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Proti usnesení odvolacího soudu podala obviněná dovolání, kterým je napadla v celém rozsahu. Odkázala přitom na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř. K prvně jmenovanému dovolacímu důvodu uvedla, že před konáním veřejného zasedání odvolacímu soudu zaslala žádost o odročení jednání, neboť se z důvodu epidemie obávala o své zdraví. Vzhledem k věku a svému zdravotnímu stavu totiž spadá do rizikové skupiny a obávala se cesty hromadným dopravním prostředkem. V dané době bylo navíc doporučeno konat soudní jednání jen v nezbytných případech. Tím, že odvolací soud žádosti obviněné nevyhověl, jí zabránil veřejného zasedání se osobně účastnit a předložit zde další důkazy.

Ke druhému jmenovanému dovolacímu důvodu obviněná uvedla, že v průběhu řízení předložila řadu důkazů, z nichž vyplynulo, že k zaplacení předmětných plateb neměla dostatečné finanční prostředky v důsledku protiprávních postupů OSSZ a soudních exekutorů vůči ní. OSSZ po ní několikrát požadovala úhradu částek již prominutých, evidence nebyla v pořádku. Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k první části dovolání obviněné zejména uvedl, že z lidského hlediska lze sice její obavy chápat, v žádném z krizových opatření vlády přijatých v souvislosti s šířením koronaviru SARS-CoV-2 na území České republiky však nebyla pozastavena činnost soudů, což si ostatně podle státního zástupce nelze ani představit. Pokud se obviněná rozhodla veřejného zasedání neúčastnit, jde o její osobní rozhodnutí a nebylo povinností soudu z tohoto důvodu veřejné zasedání odročit. Vzhledem k dlouhodobému vývoji epidemiologické situace by navíc podle státního zástupce takový postup soudů vedl k ochromení činnosti celé soudní soustavy.

K námitkám vztaženým k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak státní zástupce uvedl, že se svou povahou týkají skutkových zjištění a uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají. Ze skutkových zjištění vyplynulo, že obviněná v inkriminovaném období disponovala prostředky na úhradu jednotlivých ve výroku uvedených částek. Její námitky jsou navíc velmi vágní a nekonkrétní. Státní zástupce připomněl, že pokud obviněný dlouhodobě není schopen hradit náklady na provoz podniku, platy zaměstnanců a odvody sražených částek, musí takové podnikání ukončit (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2001, sp. zn. 228/2001). Obviněná přitom platby řádně neodváděla po dobu osmi let. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněnou prostřednictvím obhájkyně [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.).

Podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Jde o případy, kdy se v rozporu se zákonem konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ačkoli měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, čímž byl obviněný zkrácen na svém základním právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se tak mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům ( d).

Jak správně upozornil státní zástupce, obviněná porušení žádných konkrétních ustanovení upravujících její přítomnost ve veřejném zasedání (např. § 263 tr. ř.) nenamítla. Neakceptování žádosti obviněného o odročení veřejného zasedání odvolacího soudu může vést k porušení jeho práva, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti, jen v případě, že by svou žádost podepřel důvody, které by mu skutečně v účasti u soudního jednání bránily. O takovou situaci se však v posuzované věci zjevně nejedná. Nelze zcela vyloučit, aby takovým důvodem byla epidemie závažné nakažlivé nemoci ve spojení s velmi vážným onemocněním na straně obviněného, které by výrazně narušovalo jeho imunitu, přičemž z kombinace těchto dvou faktorů by vyplývalo vysoké riziko vážných zdravotních komplikací nebo úmrtí. Netřeba dodávat, že žádost o odročení veřejného zasedání by v takovém případě musela být doplněna lékařským potvrzením patřičné vypovídací hodnoty. U obviněné nic takového zjištěno nebylo a její argumentace je (stejně jako její další obhajoba) velmi vágní a neurčitá, neboť odkázala pouze na svůj věk a „nepříznivou zdravotní situaci v zemi v souvislosti s koronavirem“ (č. l. 258, 260) bez jakéhokoli bližšího vysvětlení. Je tak zřejmé, že o popsanou mimořádnou situaci se u ní nejednalo. Pokud obviněná uvedla, že chtěla u odvolacího soudu předložit další důkazy, jistě jí nic nebránilo, aby tak učinila prostřednictvím obhájkyně, jestliže se sama rozhodla raději se veřejného zasedání neúčastnit. O jaké konkrétní další důkazy se mělo jednat, obviněná rovněž neuvádí. Ostatně listinné důkazy, které obviněná před veřejným zasedáním předložila, byly na žádost obhájkyně odvolacím soudem provedeny. Z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dovolání zjevně neopodstatněné.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně posouzeny v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zásadně nepřezkoumává procesní postup orgánů činných v trestním řízení ani nezasahuje do skutkových zjištění soudů. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně zaručenému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces ( , y).

O takovou situaci se však v dané věci nejedná. Žádný, natož extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů Nejvyšší soud neshledal. Námitky obviněné jsou založeny na odlišných skutkových závěrech, než učinily soudy, a uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají. Navíc se jedná o opakování její dosavadní obhajoby, kterou jen o něco málo podrobněji rozvedla v předchozím řízení a se kterou se zejména odvolací soud přesvědčivě vypořádal (viz str. 3-4 jeho rozhodnutí). Proto lze na rozhodnutí odvolacího soudu odkázat.

Vzhledem k tomu, co bylo uvedeno výše, Nejvyšší soud dovolání obviněné M. H. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. 4. 2021

JUDr. Josef Mazák

předseda senátu