Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1155/2020

33 Cdo 1155/2020-101

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy v právní věci žalobce J. S., bytem XY, zastoupeného Mgr. Janem Varhaníkem, advokátem se sídlem Praha, Na Harfě 935/5B, proti žalované 1-2Umobil s.r.o., se sídlem Praha 2, Jaromírova 488/6, identifikační číslo osoby 24757641, zastoupené JUDr. Radomilem Ondruchem, advokátem se sídlem Praha 2, Šafaříkova 371/22, o zaplacení 11 399 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2019, č. j. -63, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. 4. 2019, č. j. -31, zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalované domáhal zaplacení úroku z prodlení 9 % p. a. z částky 11 399 Kč od 28. 11. 2018 do 7. 12. 2018 (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 11 399 Kč spolu s 9 % p. a. úrokem z prodlení z této částky od 8. 12. 2018 do zaplacení (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok III.).

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 23. 10. 2019, č. j. -63, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. a výroku III. potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost zakládá na přesvědčení, že v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena otázka aplikace § 2110 o. z. ve vztahu k nárokům při odstoupení od smlouvy. Nesouhlasí se závěrem, podle něhož jí nesvědčí vůči žalobci nárok na vrácení náhrady - prospěchu z použití věci.

Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl, neboť předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč a současně se nejedná o vztah ze spotřebitelské smlouvy.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 - dále jen „ “).

Podle , dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srovnej větu první ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena, a zda je tedy dovolání podle přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, neboť není úkolem dovolacího soudu, aby na základě odůvodnění napadeného rozhodnutí sám vymezoval předpoklady přípustnosti dovolání v souladu s , a nahrazoval tak plnění procesní povinnosti dovolatele.

Spojuje-li v projednávané věci dovolatelka přípustnost dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, pomíjí, že při posuzování přípustnosti dovolání musí jít o takovou otázku, na níž byl výrok rozsudku odvolacího soudu z hlediska právního posouzení založen. Jestliže na jejím řešení není rozhodnutí odvolacího soudu založeno, pak dovolání pro její řešení nemůže být podle přípustné.

Poukazuje-li dovolatelka na to, že by dovolací soud měl řešit otázku „existence jejího nároku na vydání prospěchu vzniklého za dobu užívání věci“, pomíjí, že posouzení existence uvedeného nároku nebylo pro rozhodnutí odvolacího soudu určující.

Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na závěru, že žalobci svědčí nárok na vrácení kupní ceny prodané věci po jeho odstoupení od kupní smlouvy, nikoliv na otázce aplikace ustanovení § 2110 o. z. v souvislosti s existencí nároku na vydání prospěchu vzniklého za dobu užívání věci. Ač dovolatelka v rámci obrany proti žalobě, kterou se žalobce domáhal vrácení kupní ceny po odstoupení od kupní smlouvy, argumentovala tím, že jí svědčí nárok na vydání prospěchu vzniklého za dobu užívání věci, žádný konkrétní nárok, o němž by měl odvolací soud rozhodnout, předmětem řízení nebyl. Rozhodnutí odvolacího soudu tak na otázce existence tohoto nároku žalované nespočívá, pročež není splněn předpoklad přípustnosti dovolání podle

Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 21. 4. 2021

JUDr. Pavel Horňák

předseda senátu