Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 243/2021

33 Cdo 243/2021-281

USNESENÍ

M. D.

PROFI CREDIT Czech, a.s.

, se sídlem v Praze 1 - Novém Městě, Klimentská 1216/46 (identifikační číslo 618 60 069), zastoupené JUDr. Kateřinou Perthenovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, o návrhu na zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 9. 2020, č. j. -233, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í

Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 4. 7. 2019, č. j. -150, zamítl návrhy, jimiž se žalobkyně domáhala přerušení řízení a zrušení rozhodčího nálezu č.j. 101 Rozh 7154/2016-7 vydaného 2. 1. 2017 rozhodcem JUDr. Martinem Týle, a žalované přiznal proti žalobkyni na náhradě nákladů řízení 4.761 Kč.

Rozsudkem ze dne 17. 9. 2020, č. j. -233, Vrchní soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé a v nákladovém výroku potvrdil a žalobkyni uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 4.988,30 Kč. Odvolací soud s odkazem na několik rozhodnutí Vrchního soudu v obdobných věcech a na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu konstatoval, že ustanovení , o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „ “), jsou ustanoveními procesními, v důsledku čehož je třeba vycházet z obecné zásady procesních práva, že nové procesní právo, resp. jeho změny, působí ode dne nabytí účinnosti nového zákona, a to pro řízení zahájená a neskončená před jeho účinností. Účinky procesních úkonů soudu i účastníků, které s nimi dřívější úprava spojovala, přitom zůstávají zachovány. Uvedená procesní zásada platí, pokud přechodná ustanovení nových procesních předpisů nestanoví něco jiného. V zákoně č. nebylo zakotveno žádné přechodné ustanovení, které by upravovalo postup soudu při projednání a rozhodování žalob o zrušení rozhodčích nálezů zahájených po 1. 12. 2016. Je třeba vycházet z obecné zásady nepravé retroaktivity procesních norem, podle které změny procesního práva zásadně působí ode dne účinnosti nového zákona. Soud prvního stupně tedy na posuzovaný případ správně aplikoval ve znění účinném od 1. 12. 2016, tj. ve znění novely provedené [žalobkyně uplatnila v soudním řízení důvod pro zrušení rozhodčího nálezu podle , který však v té době účinný zákon neumožňoval uplatnit; žalobu šlo podat jen proto, že rozhodčí nález je stižen některou z vad uvedených v , d) nebo f) a dále z důvodů uvedených v a c)].

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, které není přípustné.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Podle , věty první, lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. ).

Z obsahu spisu se podává, že v této věci byl rozhodčí nález, jehož zrušení se žalobkyně domáhá, vydán na základě rozhodčí smlouvy ze dne 31. 5. 2016, v jejímž článku II se žalobkyně jako úvěrovaná dohodla se žalovanou jako úvěrující, že veškeré spory o nárocích, které přímo nebo odvozeně vznikly či v budoucnu vzniknou ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9101027693, budou rozhodovány v rozhodčím řízení, a to podle pravidel rozhodčího řízení ve smlouvě uvedených. V článku III rozhodčí smlouvy určily strany osoby rozhodců, mezi nimiž byl JUDr. Martin Týle, advokát se sídlem Škroupova 561, Pardubice. Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 13. 7. 2018, č. j. -166, v exekuční věci oprávněné (žalované) proti povinné (žalobkyni) přerušil exekuci vedenou k vymožení povinnosti uložené žalobkyni ve prospěch žalované na základě rozhodčího nálezu a povinné uložil do třiceti dnů od právní moci usnesení podat u příslušného soudu návrh na zrušení rozhodčího nálezu.

Obdobnou věc řešil dovolací soud již v usnesení ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. , z něhož vyplývají následující závěry.

Nejvyšší soud již v bodu XII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia ze 17. 6. 1998, Cpjn 19/98, k výkladu ustanovení , o konkursu a vyrovnání, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 52/1998 – a tento názor zopakoval i v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. pod č. 21/2005 – zdůraznil, že „z povahy procesního práva plyne, že změny, které přináší procesní právo nové, mohou působit výlučně ode dne nabytí účinností nového zákona, a to i pro řízení, jež byla zahájena před jeho účinností. Účinky procesních úkonů účastníků i soudu, které s nimi spojovala či nespojovala dřívější procesní úprava, však zůstávají zachovány“ (zásada vyjádřená výslovně ve vztahu k občanskému soudnímu řízení v nebo v části dvanácté, hlavě I bodu 1 ). V případě procesních vztahů platí nové právo i ve věcech před jeho účinností zahájených, ale dosud neskončených (Steiner: K problematice nepřípustnosti retroaktivity právních norem, Právník č. 1/94-3,5). Přitom je ovšem též namístě poukázat na skutečnost, že tato zásada může být prolomena, neboť rozhodující jsou vždy konkrétní přechodná ustanovení v nových procesních předpisech, která mohou stanovit, že řízení započatá přede dnem účinnosti nového předpisu se dokončí podle dosavadních předpisů (případně něco obdobného). Nestanoví-li však nic jiného, případně pokud nestanoví vůbec nic, výše uvedená zásada platí (srov. dále rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2013, sp. zn. , ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. , ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2017, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 69/2018). Tento právní názor s ohledem na obecnou platnost klasické zásady o časových účincích právních předpisů shledal Ústavní soud ústavně konformním. V usnesení ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. , s odkazy na předchozí své nálezy upozornil na odlišnosti pravé a nepravé retroaktivity: „Nepravá retroaktivita spočívá v tom, že právní vztahy hmotného i procesního práva, které vznikly za platnosti práva starého, se spravují zásadně tímto právem, a to až do doby účinnosti práva nového; po jeho účinnosti se však řídí právem novým. Tato zásada však platí jen potud, pokud ostatní závěrečná ustanovení právní normy nestanoví se zřetelem na zvláštnosti některých právních vztahů něco jiného. Jestliže tedy přechodné ustanovení nepamatuje na specifické řešení určité dílčí konkrétní situace, pak je na místě dospět k závěru, že nová právní úprava ode dne své účinnosti do budoucna upravuje i právní vztahy a jednotlivé skutečnosti, které sice vznikly v minulosti, ale existují dále. Retroaktivita nepravá je tedy v právní teorii i praxi považována za přijatelnou.“

Aplikováno na souzenou věc je zřejmé, že závěr odvolacího soudu o použití ustanovení ve znění účinném ke dni zahájení řízení o zrušení rozhodčího nálezu, je v souladu s tím, co je uvedeno výše.

Nelze souhlasit s podřazením soudního přezkumu rozhodčího nálezu pod pojem „rozhodčí řízení“ v článku IX bodu 2 Řízení o zrušení rozhodčího nálezu podle a násl. je civilním sporným řízením, samostatným a odlišným od řízení rozhodčího.

Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud je odmítl ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. 4. 2021

JUDr. Pavel Krbek předseda senátu