Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Tz 8/2021

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

M. K.,

Pravomocným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci ze dne 6. 8. 2019, č. j. 2 ZT 158/2019-28, a v řízení předcházejícím

byl porušen zákon

v neprospěch obviněné M. K. v ustanovení § 143 odst. 1 tr. ř., § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.

Pravomocné usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci ze dne 6. 8. 2019, č. j. 2 ZT 158/2019-28,

se zrušuje.

Současně se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Státní zástupkyni Okresního státního zastupitelství v Liberci

se přikazuje

, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednala a rozhodla.

O d ů v o d n ě n í :

1. Usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci ze dne 6. 8. 2019, č. j. 2 ZT 158/2019-28, byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta stížnost obviněné M. K. (dále jen „obviněné“), kterou tato podala proti usnesení policejního orgánu Územního odboru Liberec, Oddělení hospodářské kriminality Policie České republiky ze dne 2. 4. 2019, č. j. KRPL-38655-69/TČ-2018-180581, kterým bylo proti ní podle § 160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání pro zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku.

2. Proti pravomocnému usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci ze dne 6. 8. 2019, č. j. 2 ZT 158/2019-28, podala ministryně spravedlnosti České republiky podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné.

3. V podané stížnosti pro porušení zákona předně odkázala ministryně spravedlnosti na relevantní ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., podle něhož platí, že v případě, kdy lhůta k podání stížnosti již všem oprávněným osobám uplynula a stížnosti nebylo vyhověno podle odstavce 1, předloží věc policejní orgán k rozhodnutí státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným řízením dozor. Dále odkázala na znění § 143 odst. 1 tr. ř. a rovněž znění § 160 odst. 2 tr. ř. s poukazem, že opis usnesení o zahájení trestního stíhání je třeba doručit obviněnému na počátku prvního výslechu a do 48 hodin státnímu zástupci a obhájci, u obhájce počíná lhůta k doručení běžet od jeho zvolení nebo ustanovení. Ministryně spravedlnosti dále poukázala na to, že v předmětné trestní věci byl obhájce obviněné ustanoven až dne 13. 2. 2020. Obhájci bylo jeho ustanovení oznámeno (dnem doručení do datové schránky) dne 18. 2. 2020 a dne 21. 2. 2020 podal obhájce jménem obviněné stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Stěžovatelka poukazuje na tu skutečnost, že obviněná, které bylo usnesení o zahájení trestního stíhání doručeno již dne 24. 4. 2019, sama dne 25. 4. 2019 podala proti němu stížnost, která byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci ze dne 6. 8. 2019, č. j. 2 ZT 158/2019-28, zamítnuta, aniž by bylo bráno v úvahu, že obviněné ještě nebyl ustanoven obhájce, přestože se jednalo o případ nutné obhajoby.

4. S ohledem na shora uvedené skutečnosti dospěla ministryně spravedlnosti k závěru, že

za situace, kdy státní zástupkyně rozhodla o stížnosti obviněné již dne 6. 8. 2019, tedy dříve, než uplynula lhůta k podání stížnosti ustanovenému obhájci obviněné, byl v neprospěch obviněné porušen zákon v ustanovení § 143 odst. 1 tr. ř. a § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., a proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci ze dne 6. 8. 2019, č. j. 2 ZT 158/2019-28, byl porušen zákon v ustanovení § 143 odst. 1 tr. ř. a § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněné, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a státní zástupkyni Okresního státního zastupitelství v Liberci podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednala a rozhodla.

5. Intervenující státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se s obsahem stížnosti pro porušení zákona ztotožnil a navrhl, aby jí Nejvyšší soud vyhověl.

6. Obhájce obviněné se v plném rozsahu ztotožnil s podanou stížností pro porušení zákona, přičemž uvedl, že na uvedené porušení zákona upozorňoval již dozorující státní zástupkyni. Podle jeho názoru se jednalo o případ nutné obhajoby, proto musela mít obviněná co nejdříve ustanoveného obhájce, kterému mělo být také usnesení o zahájení trestního stíhání doručeno a od doručení, které bylo učiněno nejpozději, se měla odvíjet lhůta pro podání stížnosti, což se v předmětné trestní věci nestalo. Následně uvedl, že se s podanou stížností pro porušení zákona ztotožňuje.

7.

Nejvyšší soud

přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl

skutečně napadeným rozhodnutím státní zástupkyně a v řízení předcházejícím ve vytýkaném směru porušen, a to v neprospěch obviněné.

8. Z předloženého spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že trestní stíhání proti obviněné bylo zahájeno usnesením policejního orgánu Územního odboru Liberec, Oddělení hospodářské kriminality Policie České republiky ze dne 2. 4. 2019, č. j. KRPL-38655-69/TČ-2018-180581, podle § 160 odst. 1 tr. ř. pro zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Sama obviněná sdělila, že toto usnesení jí bylo doručeno dne 24. 4. 2019. Následujícího dne, tj. 25. 4. 2019 podala proti výše uvedenému usnesení (Územního odboru Liberec, Oddělení hospodářské kriminálky Policie České republiky ze dne 2. 2. 2019, č. j. KRPL-38655-69/TČ-2018-180581) stížnost, kterou státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci usnesení ze dne 6. 8. 2019, č. j. 2 ZT 158/2019-28, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítla. V souladu s podanou stížností pro porušení zákona dále ze spisu Nejvyšší soud zjistil, že obhájci, který byl obviněné ustanoven až dne 13. 2. 2020, a to opatřením Okresního soudu v Liberci pod č. j. -12, bylo usnesení o zahájení trestního stíhání obviněné doručeno do datové schránky dne 18. 2. 2020 a dne 21. 2. 2020 podal obhájce jménem obviněné stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání M. K. Státní zástupkyně na tuto stížnost reagovala tak, že ustanoveného obhájce vyrozuměla, že o stížnosti, kterou obviněná podala, bylo již rozhodnuto.

9. Z výše uvedené chronologie je patrno porušení následujících ustanovení. Předně z ustanovení § 160 odst. 2 věta první tr. ř. vyplývá, že

„opis usnesení o zahájení trestního stíhání je třeba doručit obviněnému nejpozději na začátku prvního výslechu a do 48 hodin státnímu zástupci a obhájci; u obhájce počíná lhůta k doručení běžet od jeho zvolení nebo ustanovení“

. Vzhledem k tomu, že ke zvolení obhájce obviněnou nedošlo, byl jí obhájce ustanoven, ale to až dne 13. 2. 2020. Od uvedeného data tedy běžela lhůta 48 hodin k doručení usnesení. Jestliže obhájci bylo usnesení o zahájení trestního stíhání obviněné doručeno až dne 18. 2. 2020 a jeho klientce (obviněné M. K.) již dne 24. 4. 2019, a z ustanovení § 143 odst. 1 tr. ř. přitom vyplývá, že

„stížnost se podává u orgánu, proti jehož usnesení stížnost směřuje, a to do tří dnů od oznámení usnesení; jestliže se usnesení oznamuje jak obviněnému, tak i jeho opatrovníku nebo obhájci, běží lhůta od toho oznámení, které bylo provedeno nejpozději“

, pak je nutno konstatovat, že ani uvedené ustanovení nebylo respektováno. Ve vazbě na uvedené zjištění je však nutno rovněž konstatovat, že obviněná je stíhána pro trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, kde je trestní sazba stanovena v trvání od dvou do osmi let, tudíž je zde dána existence důvodu nutné obhajoby ve smyslu § 36 odst. 3 tr. ř. Za takto zjištěného a popsaného stavu je nesporné, že policejní orgán nepostupoval v souladu s ustanovením § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. a stížnost obviněné předložil státní zástupkyni k rozhodnutí o ní předčasně, neboť lhůta k jejímu podání neuplynula všem oprávněným osobám

[s ohledem na právní kvalifikaci jednání obviněné šlo o případ nutné obhajoby a v té době nejenže nebylo rozhodnutí doručeno obhájci, ale ani mu být doručeno nemohlo, neboť v té době nebyl ještě obviněné ustanoven]

.

10. Nejvyšší soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, shledal podanou stížnost pro porušení zákona důvodnou. Proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci usnesení ze dne 6. 8. 2019, č. j. 2 ZT 158/2019-28, a v řízení předcházejícím byl porušen zákon v ustanovení § 143 odst. 1 tr. ř., § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř., a to v neprospěch obviněné M. K., neboť s ohledem na shora uvedená pochybení při nerespektování § 160 odst. 2 tr. ř., § 143 odst. 1 tr. ř. a § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., nemohlo být ani stížností pro porušení zákona napadené rozhodnutí vydáno.

11. Nejvyšší soud pak s ohledem na vyslovené porušení zákona v neprospěch obviněné podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci ze dne 6. 8. 2019, č. j. 2 ZT 158/2019-28, a to včetně všech dalších rozhodnutí obsahově na ně navazujících, pokud jejich zrušením pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přikázal státní zástupkyni Okresního státního zastupitelství v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednala a rozhodla.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. 3. 2021

JUDr. Jan Engelmann

předseda senátu